Ohleduplný byznys s kůrovcem

Silnice se směrem od Denveru šplhá úbočím Skalistých hor, zdravý vzrostlý jehličnatý les dýchá do letního vedra příjemný chlad. Ještě pár zatáček a pak hřeben a... A náhle se obraz změní tak, že chvílí nechápete, co máte před očima.

Široké horské údolí pod vámi není zelené, ale šedivé a rezavé. I drsní motorkáři v černých helmách Ă la wehrmacht, s vlajkami jižanské konfederace na svých silných strojích, jen zaraženě hledí. "Pine beetle," řekne jeden z nich a pojmenuje tím, co vidíme od horizontu k horizontu.

Kůrovcovou epidemii, která se šíří od severu k jihu celým kontinentem, od kanadské Britské Kolumbie až k americkému Novému Mexiku. A která je v kombinaci s dalšími nemocemi, jež napadají oslabené stromy, už teď nejhorší obdobnou přírodní kalamitou, kterou Severní Amerika pamatuje.

Stojí, dokud nepadnou

Hledíte na Skalisté hory a myslíte přitom na Šumavu, na její mrtvý les. Na Šumavě jde na území národního parku o 100 tisíc hektarů. V Severní Americe jde o stovky milionů hektarů porostů, jak soukromých, tak vlastněných jednotlivými státy či přímo federální vládou. Ale i přes tyto rozdíly vás nevyhnutelně napadá, jak se v Americe s kalamitou potýkají? Snaží se podobně, jako se teď děje na Šumavě, kácet napadené stromy?

Při řešerši amerických médií zjišťujete, že někde byla epidemie tak rychlá, že ani nestačili odklízet mrtvý les, který podél silnic ohrožoval dopravu a elektrická vedení. Nebo si přečtete příběhy majitelů soukromých penzionů, kteří - alespoň pro zdání někdejšího lesa - na svých pozemcích do poslední chvíle váhali s kácením stojících sušin, až jim kmeny začaly padat na domy.

Čtete o možnostech chemického postřiku nebo feromonových lapačů, případně o tom, že zdaleka nejlepší by byla tuhá zima, kterou by larvy kůrovce nepřežily. Na preventivní kácení zasažených stromů, jako na jednu z metod zamezení šíření kůrovce, ale ve zpravodajství amerických médií takřka vůbec nenarazíte.

To ale neznamená, že by se ve Spojených státech nevedly v souvislosti s kůrovcovou kalamitou spory o to, co se má dít s nakaženými či už zcela mrtvými stromy. Mají se odklízet, či kácet? A to ani ne tak kvůli možnému omezení rozptylu kůrovce, ale aby se snížilo nebezpečí možného devastujícího požáru. Někteří ochranáři jsou proti, těžba by třeba podle nich jen ještě více poničila přírodní prostředí, například nutnou výstavbou nových lesních cest.

Čtete si americké noviny a hledáte argumenty druhé strany. Proč zatěžovat přírodu? Jsou požáry skutečně tak vážnou hrozbou? V New York Times přitom narazíte na článek z Colorada s titulkem: "Na západě se brouci stali podnikatelskou příležitostí." A jinak spíše ekologicky přeúzkostlivý liberální list poměrně věcně informuje, že pokud je na současné kůrovcové kalamitě něco dobrého, tak to, že v Coloradu zachránila tamní dřevařský a dřevozpracující průmysl.

Skromnost až za šumavský hrob

Zachránila těžaře, kteří odvážejí postižené stromy, pily, které je zpracují a prodají dále třeba do stavebnictví, neboť dřevo z kůrovcem postižených stromů je stále použitelné. A pokud už není, tak se změní v biomasu, což je důvod, proč v Coloradu vznikají provozy na výrobu elektřiny právě z biomasy.

Hledíte na Skalisté hory, myslíte na Šumavu a říkáte si, čím to asi je, že v Česku se o následném využití dřeviny ze strany těch, kdo kácením zastavují kůrovce, vůbec nemluví? Možná těm, kdo s dřevem nakládají, schází ten správný podnikatelský duch. Nebo jej mají tolik, že jim v tak vážné situaci, kdy jde o budoucnost Šumavy, přijde nevhodné přiznat, že na obraně před kůrovcem se dá i velmi dobře vydělat. Prostě ohleduplný český byznys.

AUTOR: Daniel Anýž
AUTOR-WEB: www.ihned.cz