zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Problematika ukládání radioaktivního odpadu v ČR

29.09.2011
Odpady
Geologie
Problematika ukládání radioaktivního odpadu v ČR

Ve všech odvětvích, kde se pracuje s radioaktivními látkami, vznikají radioaktivní odpady. Jejich bezpečné ukládání zajišťuje SÚRAO.

Ukládání radioaktivního odpadu

Jednu skupinu radioaktivních odpadů tvoří odpady vznikající v jaderné energetice. Jedná se o všechny kapaliny, pomůcky a materiály, které přišly při provozu jaderné elektrárny do kontaktu s radionuklidy a v budoucnu také o vyhořelé jaderné palivo.

Druhou skupinu tvoří takzvané institucionální odpady, které vznikají ve zdravotnictví, průmyslu, zemědělství či výzkumu. Mohou to být např. staré měřicí přístroje a radioaktivní zářiče, znečistěné pracovní oděvy, látky, papír, injekční stříkačky atd.

V České republice je několik set původců institucionálních radioaktivních odpadů. Radioaktivní odpady se obvykle dělí podle aktivity (a z ní vyplývající míry nebezpečnosti pro okolí) na přechodné, nízko- a středněaktivní a vysokoaktivní odpady. Zneškodnění nízko- středněaktivních a vysokoaktivních odpadů spočívá v zajištění jejich úplné izolace od biosféry, a to po celou dobu, po kterou mohou pro člověka a životní prostředí představovat riziko.

Této izolace radioaktivních odpadů je dosaženo v úložištích, v nichž soustava na sobě nezávislých a vzájemně se doplňujících bariér brání uvolnění nebezpečných látek do okolí. Radioaktivní odpady je třeba udržet pod kontrolou tak dlouho, dokud jejich radioaktivita neklesne v důsledku samovolného rozpadu na úroveň vylučující ohrožení jakékoliv složky biosféry.

U nízko- a středněaktivních odpadů je doba, po kterou je nutná izolace radioaktivních odpadů od biosféry, obvykle tři sta až pět set let. Tyto odpady je možné ukládat v povrchových nebo přípovrchových úložištích, jakými jsou i úložiště Dukovany, Richard a Bratrství. Před uložením je nutné odpady zpracovat a upravit do formy vhodné k uložení.

Vyhořelé jaderné palivo nebo jiné vysokoaktivní odpady je však třeba izolovat od životního prostředí po dobu nesrovnatelně delší, než umožňuje izolace v povrchových úložištích, řádově desetitisíce let. Vyhořelé jaderné palivo je v současné době bezpečně skladováno v tzv. meziskladech (v České republice je to mezisklad vyhořelého jaderného paliva v jaderné elektrárně Dukovany). Vzhledem k tomu, že vyhořelé palivo obsahuje prvky schopné uvolnit ještě značné množství energie, může se v budoucnu stát cennou surovinou.

Dlouhodobá strategie českého státu v oblasti zneškodňování vysokoaktivních odpadů je formulována v dokumentu nazvaném Koncepce nakládaní s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem. Tento materiál Ministerstva průmyslu a obchodu ČR schválila v květnu roku 2002 vláda (usnesení vlády č. 487 ze dne 15. 5. 2002). Koncepce doporučuje jako nejvhodnější variantu pro zneškodnění vysokoaktivních odpadů hlubinné úložiště, zároveň ale doporučuje sledovat i nové technologie, které by mohly vést k dalšímu využití vyhořelého jaderného paliva.
Koncepce obsahuje základní časový harmonogram přípravy hlubinného úložiště:

Cíl prací Termín dokončení prací
Výběr dvou vhodných lokalit pro hlubinné úložiště 2015
Výběr finální lokality 2025
Výstavba podzemní laboratoře v lokalitě 2030
Zahájení provozu hlubinného úložiště 2065

Příprava hlubinného úložiště v ČR byla zahájena již v roce 1990. Na základě hodnocení archivních geologických informací podle bezpečnostních a legislativních kritérií v souladu s dokumentem MAAE Siting of Geological Disposal Facilities (SS No. 111-g-4.1) bylo počátkem roku 2003 doporučeno 6 lokalit. Na podzim roku 2003 byla provedena letecká geologickofyzikální měření na šesti lokalitách, jejichž cílem bylo získat podrobnější data pro budoucí zúžení území lokalit na rozlohu cca 10 km2.

V následujícím období pěti let bylo vyhlášeno vládní moratorium, které vzhledem k odmítavému postoji obyvatelstva pozastavilo další geologicko-průzkumné práce v původních šesti lokalitách.

Koncem roku 2009 toto období uplynulo a nyní probíhají intenzivní jednání s obcemi s cílem získat jejich souhlas, aby geologický průzkum mohl být obnoven. Tento souhlas přitom není vnímán jako souhlas s vybudováním budoucího hlubinného úložiště, týká se pouze geologického průzkumu. Geologický průzkum má tři podfáze: fázi vyhledávací, fázi ověřovacího průzkumu a fázi podrobného průzkumu.

Vyhledávací fáze geologického průzkumu plánovaná předběžně na období 2010 - 2015 zahrnuje podrobné geofyzikální a geochemické mapování lokalit. Na základě podrobné geologické mapy bude zpracováno technické řešení povrchového areálu, podzemního areálu a jejich propojení (včetně systému dopravy budoucích odpadů do podzemí a jejich uložení). Výsledkem celé fáze bude návrh na vymezení prostoru pro úložiště v jedné hlavní a jedné záložní lokalitě.

Ve fázi ověřovacího průzkumu (2015 - 2025) bude charakter a vhodnost vybrané lokality potvrzena na základě podrobných vrtných prací a dalších výzkumů hornin. Záložní lokalita bude zkoumána pouze v případě, že hlavní lokalita z nějakých důvodů nebude splňovat původní předpoklady.

Výhledově v letech 2025 - 2035 přejdou práce do finální fáze podrobného průzkumu důlními díly a k výstavbě podzemní laboratoře. Vlastnosti a vhodnost horninového prostředí budou zkoumány přímo na lokalitě v horninovém komplexu. Pokud i tato fáze věrohodně prokáže bezpečnost vybrané lokality, bude vypracována zpráva pro povolení výstavby hlubinného úložiště. To by mělo začít fungovat v roce 2065.

ZDROJ: SÚRAO
Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
29
11. 2017
29-30.11.2017 - Konference
Salzburg
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí