Lid versus Martin Roman

ČEZ v éře Martina Romana dokázal manipulovat české politiky, zvládl i slušný lobbistický kousek v Bruselu, otočil smysl emisních povolenek ve svůj prospěch, vytvářel energetické koncepce státu... Martin Roman vedl v mnoha ohledech velice úspěšnou firmu.

"ČEZ je neobvykle mocná firma. I když jde o podnik řízený státem, skutečná moc směřuje obráceným směrem, z managementu ČEZ do politiky," charakterizoval situaci přibližně před dvěma lety The Economist. Týdeník tehdy psal o plánech na přestavbu elektrárny Prunéřov: ČEZ si objednal dodávky pro rekonstrukci Prunéřova, aniž by počkal na schválení projektu státem. Se schválením byl přitom problém: přestavba nesplňovala normy předepsané Evropskou unií.

Předsedou dozorčí rady ČEZ byl v té době Martin Kocourek. A zájmy státu v této většinově státní firmě prosazoval opravdu razantně. Manažerů ČEZ se prý ptal, co to znamená. Manažeři ho uklidnili: když stát Prunéřov neposvětí, využijí objednanou technologii v jiné elektrárně. Byl tu ale problém: v jaké elektrárně, když nebyla schválena ani žádná jiná modernizace? Na to se ovšem tvrdý Kocourek už neptal.

Je to jen drobná ukázka toho, jak to fungovalo a funguje mezi státem, politiky a ČEZ. Martin Kocourek je dnes ministrem průmyslu a vládě předložil návrh Státní energetické koncepce, o které se sice nedá tvrdit, že ji napsali přímo v ČEZ, ale důraz na stavbu jaderných reaktorů a ignorování obnovitelných zdrojů firmě každopádně vyhovuje.

Legendární je příběh o tom, jak ČEZ prosadil přidělování emisních povolenek zdarma - přílepkem k nesouvisejícímu zákonu, který svorně předložili a podpořili poslanci ODS a ČSSD.

ČEZ dokázal smysl povolenek zcela zvrátit. Měl to být nástroj na ochranu klimatu. V Česku se ale stal nástrojem, který největšímu znečišťovateli vydělává několik miliard korun ročně.

V této souvislosti má ČEZ slušný zářez i v Bruselu. Úspěšně lobboval proti přijetí energeticko-klimatického balíčku, který měl obchodování s emisními povolenkami zpřísnit. Hlasy Polska a Česka byl návrh značně oslaben.

Krátce před hlasováním se ČEZ nespoléhal už jen na podporu české vlády, ale vystrojil přímo v Bruselu hostinu. Pozvání přijali přední evropští politici. Včetně tehdejšího komisaře pro energetiku. Bez zajímavosti není ani to, že hlavním bruselským lobbistou ČEZ byl tehdy Ivo Hlaváč - nynější náměstek ministra životního prostředí.
Nejenom v Česku, ale v celé Evropě se právě teď rozhoduje o budoucí podobě energetiky a nasměrování ohromujících investic.

Do roku 2020 bude třeba nahradit téměř polovinu stávajících energetických zdrojů v Evropské unii. Odhady hovoří o zakázce ve výši jednoho bilionu eur. Půjdou ty peníze do jaderných reaktorů, obnovitelných zdrojů, uhlí, plynu, zvýšení efektivnosti?

Na tomto bitevním poli je v Česku ČEZ nepochybně nejsilnějším hráčem a nejviditelnějším milníkem bitvy je dostavba Temelína za stovky miliard. A základní otázkou je, zda dostavba Temelína a další nápady Státní energetické koncepce vedou tuhle zemi k vyšší kvalitě života, prosperitě a využití efektivních, k životnímu prostředí šetrných technologií. Anebo zda nás vedou k nebezpečné budoucnosti zaostalého chudého skanzenu.

Zkušenosti varují, že riziko, že ČEZ prosadí svůj plán bez ohledu na potřeby této země, je reálné. A to se s odchodem Martina Romana alespoň zatím nemění.

AUTOR: Michal Komárek
AUTOR-WEB: www.ihned.cz
Autor je programovým ředitelem Greenpeace ČR