zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Jak nově promyslet boj proti AIDS

24.09.2011
Zdraví
Jak nově promyslet boj proti AIDS

Před třiceti lety začal svět poprvé tušit hrozící katastrofu. Pětici mladých homosexuálních mužů v Los Angeles zabila nemoc, která vešla ve známost jako HIV/AIDS. Dnes má vskutku globální dopad a každoročně si vyžádá 1,8 milionu životů - je to zhruba stejné, jako by každý rok pomřeli všichni obyvatelé Prahy a Brna.

Od roku 1981 samozřejmě došlo k pozoruhodným vědeckým průlomům. Vědci zjistili, že příčinou AIDS je jeden dříve neznámý retrovirus, a odhalili, že se tento virus přenáší převážně pohlavním stykem. Vytvořili testy, které dokážou stanovit, zda je daná osoba HIV pozitivní, případně změřit postup nemoci. Vyvinuli antiretrovirální léky, díky nimž je dnes nákaza HIV chronickým stavem, v němž lze přežívat.

Ještě jsme nevyhráli

Vedle těchto pokroků se politici, bojovníci za lidská práva i lidé žijící s HIV/AIDS usilovně snaží snížit společenské stigma a diskriminaci. Do léčby a prevence HIV se investovalo bezpříkladné množství prostředků. Do roku 2008 byl celkový objem zdrojů určených na programy HIV v nízkopříjmových a středněpříjmových zemích neuvěřitelným padesátinásobkem částky vynaložené o pouhých dvanáct let dříve.

Navzdory značnému pokroku si však HIV/AIDS stále vybírá trýznivou daň. Každý rok se nově nakazí 2,4 milionu lidí a s HIV/AIDS žije 34 milionů pacientů, kteří potřebují léčbu, aby zůstali naživu. V rozvinutém světě se značně rozšířil mylný názor, že boj proti HIV/AIDS už jsme vyhráli. Ve skutečnosti jen krize přestala být tak viditelná.

V subsaharské Africe žije deset procent světové populace, ale nachází se zde sedmdesát procent všech lidí nemocných HIV/AIDS. Odhaduje se, že v celé Africe snižuje tato choroba tempo růstu HDP o dva až čtyři procentní body ročně.

Vědci vedení Bernhardem Schwartländerem, ředitelem odboru důkazů, strategie a výsledků v organizaci UNAIDS, spočítali, že do roku 2015 budou na zlepšení stavu zapotřebí každoroční výdaje ve výši nejméně dvacet dva miliard dolarů.

UNAIDS a nadace Kaiser Family odhadují, že v roce 2010 věnovali dárci na prevenci HIV, léčbu a podporu nemocných celkem 6,9 miliardy dolarů - to je o deset procent méně než v roce 2009. V důsledku globální finanční krize a únavy dárců snížily uvedené výdaje Dánsko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Španělsko, Švédsko, Spojené státy i Evropská komise.

Peněz je méně, jak tedy na to

Je politováníhodnou skutečností, že zajistit do roku 2015 finance v objemu 22 miliard dolarů ročně bude prakticky nemožné. Stojí tedy za to položit si jinou otázku: čeho bychom mohli dosáhnout při pouze malém zvýšení současného objemu financí? Touto otázkou se Centrum Kodaňského konsenzu a Rushova nadace momentálně zabývají ve svém novém projektu s názvem RethinkHIV.

Názorů na otázku, co by pro dárce mělo být hlavní prioritou, je stejně mnoho jako možností. Mluvili jsme s HIV nakaženými lidmi z celé Afriky, jejichž názory jsou v ostrém kontrastu.

V keňském Kawangware osmatřicetiletá Esther vášnivě horovala za hlubší reformu sociální politiky. "Domnívám se, že HIV není jediný zabiják," řekla nám. "Ještě rychleji zabíjejí také stigma a stres." V tanzanském Mungushi nám naopak osmadvacetiletá Rehema řekla, že největší zlepšení by přinesla hospodářská pomoc. "Je velmi těžké brát antiretrovirální léky, když nemám co do žaludku a když si dělám starosti o to, kde budu žít," uvedla Rehema.

Jak to vidí nobelisté

V projektu RethinkHIV zapojujeme do této životně důležité diskuse o prioritách některé čelní světové ekonomy, epidemiology a demografy specializované na HIV. Jejich nový výzkum bude znamenat podstatný přínos. Týmy vědců napsaly osmnáct vědeckých prací, v nichž identifikují nejúčinnější způsoby boje proti této epidemii a zaměřují se na to, co se osvědčilo jako funkční a co by se dalo rozšířit nebo napodobit jinde v Africe.

Všechny práce vypočítávají náklady a přínosy navrhovaných řešení a budou se snažit přesvědčit komisi pěti prvotřídních světových ekonomů včetně tří nositelů Nobelovy ceny, že jejich řešení je ze všech nejlepší. Závěry nositelů Nobelovy ceny pak ukážou na nejefektivnější směry pro dodatečné financování. Tento přístup, takzvaný "proces Kodaňského konsenzu", je totožný s tím, který se každé čtyři roky aplikuje na globální výzvy, přičemž příští se uskuteční v roce 2012.

Výchozí předpoklad je prostý: žádný dolar nelze utratit dvakrát. Miliardu dolarů vynaloženou na jednu sadu přístupů nelze vynaložit jinde. Kde je tedy nejlepší zvýšit výdaje jako první? Často si tuto jednoduchou otázku nikdo neklade, protože by to znamenalo volit mezi mnoha populárními strategiemi, přičemž každá má vlastní základnu zapálených stoupenců.

Tím, že nový výzkum a hodnocení ze strany nositelů Nobelovy ceny zdůrazní efektivitu některých variant - nebo poukáže na chybná politická rozhodnutí - může pomoci dárcům a urychlit přijetí správných rozhodnutí, kam by finance na boj s nemocí měly putovat.

Třicet let po odhalení HIV/AIDS jsme svědky působivého vědeckého a politického pokroku. HIV/AIDS nicméně zůstává každodenní hrozbou pro miliony lidí, brání rozvoji a ničí příliš mnoho životů. V době, kdy pozornost i příliv peněz ochabují, je životně důležité, abychom vystupňovali boj proti této nemoci tím, že do svého arzenálu přidáme i ponaučení z analýzy nákladů a přínosů.

Copyright: Project Syndicate, 2011.

AUTOR: Bjorn Lomborg
AUTOR-WEB: www.ihned.cz
Bjorn Lomborg je autorem knih The Skeptical Environmentalist (Skeptický ekolog) a Cool It (Zchlaďte hlavy), ředitelem Centra Kodaňského konsenzu.

Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí