Pátek, 29. března 2024

Proč v Česku mizejí hrušně?

Proč jíme mrtvolná jablka z dovozu? A proč už nemusíme do ořechů mlátit kladivem? Vypravili jsme se za tradičními českými odrůdami ovoce, které jsou se zdejší krajinou spjaté stejně jako víno s Francií.

Proč v Česku mizejí hrušně?

Česká krajina je svázána s kvetoucími ovocnými stromy, tím se liší od jiných. Stromy jsou vidět zdálky, bývaly vysazovány u božích muk a dotvářely tak krásu krajiny," říká profesor Vojtěch Řezníček, legenda českého ovocnářství z Mendelovy univerzity v Brně.

Skladba stromů a odrůd, které můžete vidět na českém či moravském venkově, se ale pomalu mění a staré odrůdy našich dědečků a babiček mizejí. Uplatnění už mají jen v alejích a stromořadích podél cest nebo vodních toků.

"Třeba u jablek byl v minulosti sortiment zaměřen na plody s vyšším zastoupením kyselin. Pěstovaly se odrůdy jako Ontario, Boskopské či Zvonkové, které jsou vhodné pro jarní konzum a i v květnu mají vysoký podíl kyselin a vitaminu C. Dnes se konzument zaměřuje na jablka sladká," vysvětluje profesor Řezníček.

U ovoce je přitom jen těžké mluvit o původnosti - za tradiční a starobylé ovoce moravské Tvarožné Lhoty jsou považovány oskeruše, ani ty ale na jihovýchodě země nejsou zase až tak dlouho. Při svých dobyvatelských nájezdech je sem zanesli Tataři, kteří si větve a listy stromů dávali pod sedla, aby se uchránili od nepříjemných cizopasníků.

Ovocnářství vždy patřilo k chloubě českých zemí: tradiční českou odrůdu jablek Míšeňské měl v oblibě už papežský dvůr v 16. století, ve Vídni 19. století se zase často pojídalo Malinové holovouské (Holovousy leží nedaleko Hořic ve východních Čechách). České ovocnářství si užilo své zlaté časy v době Karla IV. a národního obrození, nyní spíše zápasí o přežití. Mnohé v Česku vyšlechtěné odrůdy se rozšířily do světa, Češi si nyní ale paradoxně často kupují ovoce ze zahraničí. Jediným původním druhem, který v roční konzumaci předčí banány, jsou jablka.

Jablko jako Hadimrška

"Staré odrůdy jabloní jsou sice cenný krajinářský prvek, jinak bych je ale přirovnal k Tatře Hadimršce - takové auto už by dnes nikdo nekoupil," tvrdí Jan Prášek, majitel rodinné farmy v obci Boreč na Tišnovsku. Boreč je svými jablky vyhlášená. Za první republiky sem jezdili lidé z Brna nakupovat ovoce, dokonce tu prý kvůli tomu fungoval hotel. Právě zde vznikaly mnohé odrůdy a ty staré uvidíte podél silnice nebo v okolních stráních.

Práškova slova o starých odrůdách potvrzuje i Vojtěch Řezníček z Mendelovy univerzity: "Vlkův Pomologický slovník označuje za nejchutnější odrůdy Koksovu renetu a Matčino. Ty by dnešního ovocnáře přivedly na mizinu."

Koksova reneta totiž není příliš hezké jablko a laika vůbec neláká. Staré odrůdy bývají i rzivé, od velkých nablýskaných plodů z obchodů se výrazně liší. I proto se dnes mnohem častěji setkáváme s nově vyšlechtěnými odrůdami, jako je Rubín, Rubinela nebo různé druhy odrůdy Delicious. Nejrozšířenější odrůdy, na něž narazíte v každém obchodě, jsou Golden Delicious a Idared.

"Dnes se jablko utrhne a hned se dá konzumovat. Dříve se pěstovaly i odrůdy, které dosáhly konzumační zralosti třeba až v lednu, únoru či březnu," podotýká k tomu moravský ovocnář Ladislav Tomčala. Některé odrůdy také dávaly pravidelně vysokou sklizeň, ale chuťově příliš dobré nebyly. Taková jablka - jeden kus mnohdy vážil až půl kilogramu - se používala ke krmení dobytka.

Pan Prášek se však specializuje na nové odrůdy rezistentní proti strupovitosti, které se obvykle nepěstují ve velkém. "U nás je běžná výměra sadů 30 hektarů a pěstitelé nechtějí třeba třetinu sadu osázet odrůdou, o níž nic nevědí," vysvětluje.

Do supermarketů ovoce nedodává, jen do menších obchodů nebo přímo svým stálým zákazníkům. "Supermarkety chtějí co nejméně odrůd, nejlépe jen jednu, a to po celý rok," vysvětluje požadavky českých obchodních řetězců.

Rezistentní odrůdy se totiž musejí skladovat v takzvaných ULO (Ultra Low Oxygen) komorách, jež zamezují přístupu kyslíku k plodům. Problém je v tom, že každá odrůda dozrává trošku jinak a řetězce nemají na všechny odrůdy zpracovatelské technologie. Jablka se ale u Prášků sklízejí zralá, takzvané podtrhávání tu není potřeba.

Na otázku, zda jde o biofarmu, kroutí majitel sadu hlavou. "Máme jen systém integrovaného hospodaření šetrný k životnímu prostředí i lidem. V systému bio bychom nebyli schopni zajistit potřebnou chuťovou kvalitu, protože se nesmí hnojit dusíkatými hnojivy. Bio je nastaveno tak, že nutí pěstitele vykrádat půdní fond. Tím, že minimálně hnojí, vyčerpávají zásoby z půdy," myslí si sadař a připomíná ještě problémy s mykotoxiny, s nimiž bojují mnozí biozemědělci. Při nákupu dovozových jablek v supermarketu varuje: "Jablka sice krásně vypadají, uvnitř se už ale jejich struktura rozpadá, jsou umrtvená." Doporučuje také sledovat země původu: "Státy původní evropské patnáctky mají sice vyšší kvalitu jablek, hnojiv ale používají opravdu hodně. Ještě horší je to pak u mimoevropských zemí."

Dovoz jablek přitom loni vzrostl na rekordních 79 tisíc tun. Podle šéfa Ovocnářské unie ČR Martina Ludvíka pěstování jablek ztrácí konkurenceschopnost a hrozí mu úpadek. Nejvíce jablek se dováží z Itálie a Polska, následuje Slovensko, Německo a Belgie. "V Evropské unii se mluví o volném trhu zboží, to ale není moc pravda, když mají jednotlivé země různé zdanění a různou podporu zemědělcům," posteskne si Jan Prášek.

Pokud si jablka nakoupíte na uskladnění, měli byste je uložit ve sklepě, kde je teplota do pěti stupňů a vysoká vlhkost vzduchu. V žádném případě neukládejte do stejné místnosti jablka a hrušky. "Hrušky se vám brzy roztečou kvůli etylenu uvolňujícímu se z jablek," vysvětluje farmář.

Foukej, foukej, větříčku...

Jen těžko najdete tradičnější české ovoce, než jsou hrušky. Oblíbené sladké plody se objevují v mnoha říkankách a pohádkách, chodil na ně třeba i kocour Mikeš Josefa Lady. Kam se ale dnes poděly? V supermarketech a podél silnic na ně sice stále narazíte, jejich spotřeba se ale s dřívějškem nedá srovnat.

Statistiky ministerstva zemědělství z posledních let hovoří jasně: průměrný Čech sní ročně okolo dvou kilogramů hrušek, broskví už ale zkonzumuje okolo čtyř kilogramů a pomerančů a mandarinek dohromady zhruba 12 kilogramů.

"Hrušky se staly popelkou. Dříve se z nich dělaly kompoty, sušily se a tradiční byla i výroba pracharandy - drcenou hruškou se sypaly knedlíky," říká Vojtěch Řezníček z Mendelovy univerzity. Odrůda zvaná Hardyho máslovka se zase používala k výrobě destilátů.

Důvodů, proč hrušky mizejí, nabízí ovocnáři hned několik. "Jednodušší a levnější je pěstování jablek," vysvětluje Josef Zajíc, bývalý starosta severočeské obce Chbany, která na jeho popud začala s obnovováním tamních hrušňových alejí.

Dalším faktorem jsou chutě spotřebitelů, které tíhnou ke sladšímu ovoci, jako jsou meruňky nebo broskve. Opomenout nelze ani fakt, že hrušky se na rozdíl od jablek nedají pěstovat na zakrslých stromcích a sklízet ze země.

Nejtypičtějším hruškovým krajem je Podkrušnohorsko, kde hrušňové aleje vysazovali v minulosti Němci. "Lidé byli moudří a i bez supermarketů měli ovoce od července do dubna. Pěstovali celou řadu odrůd a rozlišovali, které hrušky se hodí na okamžitou konzumaci, které zavařovat a které pálit," říká pan Zajíc, jehož paní připravuje z hrušek i přesnídávky nebo výborný štrúdl (jeho sladkokyselou chuť zajišťují hrušky odrůdy Děkanka).

Více než staleté stromy rostoucí nedaleko Nechranické přehrady ale postupně usychají a pan Zajíc si před pěti lety uvědomil, že by kraj mohl o cenné odrůdy definitivně přijít. Zavolal proto do šlechtitelského ústavu v Lednici, jehož odborníci stromy označili, určili na šest desítek různých odrůd a postupně začali s jejich roubováním a vysazováním nových stromořadí.

Dnes tu můžete kromě vzrostlých stromů spatřit i dvounebo tříleté stromky, na nichž se objevují první plody. Na Kadaňsku tak znovu ožívají staré české odrůdy, jako je Solanka nebo Koporečka. Uvidíte ale rovněž hrušky odrůdy Jakubka, které dosahují velikosti jen asi dvou až tří centimetrů. "Tato odrůda je známá svým kvalitním dřevem, lidé ho dřív využívali k výrobě krovů nebo nábytku," vysvětluje Jiří Frajt z Městského úřadu v Kadani.

Kromě Podkrušnohoří se hrušky pěstují nejvíc na střední a jižní Moravě, nikde ale nejde o rozsáhlé sady jako v případě jablek. Zatímco jablka se v Česku vloni pěstovala na 9000 hektarech, hrušky na pouhých 475. I proto pochází většina hrušek v obchodní síti z dovozu.

"Nejlepší je natrhat si hrušky sám v alejích u cesty. Když nechcete kvůli olovu z aut přímo u silnice, zkuste nějakou polní cestu," radí Josef Zajíc a dodává, že se na staré hrušňové aleje chystá přijet podívat i autobus německých turistů, jejichž předci žili na Kadaňsku před odsunem v roce 1945.

Vyvážíme do celé Evropy

Vlašské ořechy rostou v alejích i dvorech po celé zemi, vyhlášenými pěstitelskými oblastmi je jih Moravy, v Čechách pak Mladoboleslavsko. Ve druhém jmenovaném regionu sídlí i rodinná firma Miroslava Vaňka, největšího domácího producenta Ořešáku královského. Pro lahodná jádra si ale do Horních Stakor, kde školkařství sídlí, nejezděte - pan Vaněk prodává pouze stromky.

"Vyvážíme více než polovinu produkce do celé Evropy. Naše ořešáky rostou třeba na Slovensku, v Německu nebo Chorvatsku," říká Vaněk, jehož firma v devadesátých letech navázala na činnost výzkumné stanice v Čejeticích. Paradoxem ale je, že zatímco dvouleté stromky z Horních Stakor putují do různých koutů Evropy, samotné plody si Češi obvykle kupují z dovozu.

"Většina ořechů v obchodech pochází z Maďarska," krčí rameny pěstitel. Zároveň ale dodává, že se v posledních letech vysazují sady mající tři nebo čtyři stovky stromů na Liberecku a u Nové Paky.

Ořešáky, které se běžně dožívají sta let, se původně množily semeny, ve druhé polovině dvacátého století se potom začaly roubovat. Roubování přineslo zlom, protože se šlechtitelům podařilo garantovat, že naštěpované odrůdy budou vždy plodit takzvané polopapíráky, které jsou cennější než další skupiny, jimiž jsou křapáče nebo kamenáče.

U současných ořechů se vám tak už nestane, že byste do nich marně bušili kladivem a nemohli je otevřít. "Tyhle ořechy stačí rozlousknout v dlani, jde to snadno," ukazuje pan Vaněk několik loňských plodů. Letošní nemá, protože květnové mrazíky zničily na Mladoboleslavsku celou úrodu.

Nejpopulárnější odrůdou ořechů je Mars, která raší pozdě, a není proto náchylná na pozdní jarní mrazíky. "Bez problémů ho můžete skladovat dva roky," říká Vaněk. "Vesmírná" jména mají i další odrůdy, ať už jde třeba o Jupiter či Apollo. "Na Vánoce teď lidi hodně vyhledávají odrůdu Sychrov kvůli červené barvě jejích slupek," všiml si pěstitel.

Kromě plodů se ořešáky vždy vysazovaly i jako solitéry v krajině. Říká se také, že stromy odrazují mouchy, a proto je pod nimi na zahradě příjemné posezení. Faktem ale zůstává, že k rodinnému domu si můžete vysadit jen jeden strom - rozložité koruny ořešáků by jinak zabraly celý pozemek. Specifikem ořešáků je také fakt, že jako jediné ovocné stromy nevyžadují pravidelný řez.

Navzdory tradici a vzniku nových sadů je ovšem pěstování ořechů v Česku spíše okrajovou záležitostí. "Dokazuje to i fakt, že o pěstování ořešáku neexistuje jediná souhrnná publikace. Ta, kterou musíme stále používat, pochází z padesátých let minulého století," uzavírá Miroslav Vaněk.

V kraji Durancií

Víte, pro které ovoce se používají odrůdové názvy jako Sračky nebo Malé sračky? Nápověda je, že se pěstuje na jihovýchodní Moravě. Jestli hádáte švestky, máte pravdu. K regionům, kde je jejich výskyt nejčastější a má nejdelší tradici, patří Valašsko nebo Horňácko.

Chcete-li vidět zaručeně staré odrůdy (nejen švestek, ale i jabloní či hrušek), zajeďte si do Velké nad Veličkou. Právě zde, v Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, byl totiž v roce 1991 založen genofondový sad.

"Sad je volně přístupný, za tímto účelem jsme ho vysazovali," říká jeho zakladatel Ladislav Tomčala. Právě různé odrůdy slivoní zde tvoří zhruba polovinu plochy. Prohlédnout sia pokud budete mít štěstí, tak i ochutnat - tu můžete asi 25 odrůd. "Nejtradičnější odrůdou jsou Durancie, které se pěstují na celém Slovácku a v Bílých Karpatech," upozorňuje pan Tomčala.

Z dalších odrůd lze jmenovat třeba Bílé slivky, Švestičky či už zmíněné Sračky a Malé sračky. Z popsaných starých a skoro zaniklých odrůd se podařilo nalézt a zachránit například Vaňkovu, Valtrovu nebo Štolcovu švestku. "Mnohé odrůdy najdete třeba tady v okolí, o dvacet kilometrů dál se už ale vůbec nevyskytují," vysvětluje Ladislav Tomčala. Důležité je, že tyto odrůdy na rozdíl od Švestky domácí netrpí nemocí zvanou šarka, a dají se proto dobře využít k dalšímu šlechtění.

Švestky má většina lidí spojené se slivovicí, na jejíž výrobu padne každý rok značná část zdejší úrody. I proto je obtížné zdejší ovoce sehnat v obchodech, lepší je vypravit se přímo k výrobcům a poptat se, zda někdo neprodává přebytky.

Největší zájem je o Durancie, které jsou pro výrobu slivovice nejlepší, což vám potvrdí i v Muzeu lidových pálenic, které před rokem otevřeli ve Vlčnově. Dříve patřila Durancie mezi nepovolené odrůdy a lidé ji pokoutně šířili sami. Dnes už zákon jednotlivé odrůdy jen registruje a kategorie povolené či nepovolené se už nepoužívají.

"U nás je slivovice hodně voňavá, cítíte z ní pecky. Třeba na Valašsku už na takovou chuť nejsou zvyklí. Základem je ale vždy dobré a vyzrálé ovoce, jako u vína," připomíná sadař.

Švestky se ale na Moravě v minulosti hojně používaly na výrobu povidel či marmelád. Časy, kdy byla v každé vesnici moštárna a sušárna ovoce, jsou už ovšem nenávratně pryč. Díky nadšencům ale občas tradice ožívají, třeba v obci Lipov u Veselí nad Moravou se vaří povidla.


"SUPERMARKETY CHTĚJÍ CO NEJMÉNĚ ODRŮD."
Jan Prášek, pěstitel jablek

"DVOULETÉ STROMKY VYVÁŽÍME DO CELÉ EVROPY."
Miroslav Vaněk, pěstitel ořešáků

ADOPTUJTE SI OVOCNÝ STROM

Radnice v severočeské Kadani nabízí možnost "adoptovat si" starý ovocný strom. Částkou 200 Kč můžete přispět na záchranu genofondu a výsadbu v bývalém vojenském cvičišti mezi Kadaňskou Jesení a Úhošťany, kde byl založen genofondový sad. Vysazovat se bude například třešňová alej ze staré odrůdy z Doupovských hor (Doupovská černá chrupka), zvolit si můžete ale i jabloně či hrušně. Pro přispěvovatele mají organizátoři připravené dárkové certifikáty nebo takzvané "rodné listy" stromů. Ty budou společně vysazeny 15. října během akce Den stromů v Kadani. Výsadba proběhne za každého počasí. Více informací o adopci na Městském úřadu v Kadani.

STARÉ ODRŮDY

Prakticky všichni ovocnáři se shodnou, že pěstování starých tradičních odrůd se nevyplatí. Máte-li ale některou z nich v oblibě, můžete si koupit kontejnerované rostliny a keř nebo strom si sami zasadit. Staré odrůdy nabízí ovocná školka Radima Peška z moravských Bojkovic. "Staré ovocné odrůdy jsem měl jako koníček, dříve je ale nebylo možné koupit. Nejdříve jsem si je proto namnožil pro sebe a potom je začal prodávat," líčí Pešek začátek svého podnikání.

V jeho nabídce jsou desítky odrůd jabloní, hrušní, slivoní, ale i méně známé druhy ovoce, jako jsou moruše, mišpule, oskeruše či zimolez kamčatský. Nechybí ani ovocné keře, jako jsou maliny, angrešt či rybíz. "Největší zájem u jabloní je o Panenské české a Jaderničku moravskou," říká ovocnář s tím, že druhá jmenovaná odrůda patří k jeho nejoblíbenějším. Ceny dvouletých stromků se pohybují nejčastěji mezi 100 a 200 korunami, zboží se zasílá i poštou. Více informací na stránkách www.stareodrudy.org.

KDE NAKUPOVAT ČERSTVÉ OVOCE

Jednoznačně nejlepší volbou při nákupu ovoce je zajet si přímo k sadařům - ušetříte a obvykle si můžete vybrat z více odrůd a najít si tu "svoji". Ve větších městech fungují farmářské trhy, které ale ovocnáři vnímají spíš jako nástroj propagace než zajímavý trh.

"Prodeje na farmářských trzích činí jen pár promile z celkového počtu. Pro nás jsou zásadní obchodní řetězce, kde čeští ovocnáři prodají přes 80 procent své produkce," říká předseda Ovocnářské unie ČR Martin Ludvík. "Farmářské trhy ale podporujeme a jsme jim moc vděční za propagaci domácí produkce, v tom udělaly obrovský kus práce," dodává s tím, že k českému ovoci se dobře staví z řetězců Ahold a Globus. "Částečně to platí i pro Billu, Kaufland a Tesco." S vietnamskými prodejci ovoce prý dobře funguje hlavně nákup třešní.

SPOTŘEBA OVOCE V ČR

(v kilogramech na 1 obyvatele, rok 2008)

1. Jablka 26,5

2. Pomeranče a mandarinky 12,3

3. Banány 12,2

4. Ostatní jižní ovoce 6,7

5. Vinné hrozny 4,8

Zdroj: ČSÚ

NEJVĚTŠÍ DOVOZCI JABLEK
(do České republiky v roce 2010)

1. Itálie

2. Polsko

3. Slovensko

4. Německo

5. Belgie

Zdroj: ČTK

Důležité weby

www.ovocnarska-unie.cz - Ovocnářská unie ČR
www.mze.cz - portál Ministerstva zemědělství ČR
www.vsuo.cz - Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský Holovousy
www.stareodrudy.cz - stránky Ovocné školky Bojkovice
www.sempra.cz - podrobné popisy jednotlivých odrůd
www.oums.cz - web Ovocnářské unie Moravy a Slezska
www.zdraveovoce.eu - Unie ovocnářů jižních a západních Čech
www.farmarsketrziste - stránky farmářských trhů

Text: Milan Rokos

Zdroj:IN magazín
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů