Před rokem zasáhlo okolí hliníkárny v maďarské Ajce rudé cunami

Dlouhá léta byla hliníkárna v západomaďarské Ajce pro své okolí především zdrojem pracovních příležitostí. Situace se změnila přesně před rokem, 4. října 2010, kdy z protržené odpadní nádrže unikl nebezpečný kal, který připravil o život 10 osob a zamořil plochu o rozloze asi 40 kilometrů čtverečních. Šlo tak o jednu z nejhorších průmyslových havárii v dějinách Maďarska.

Do uměle vytvořených lagun v okolí továrny byl už v dobách komunismu ukládán tekutý odpad vznikající při zpracování bauxitu. Šlo o kal tvořený řadou sloučenin včetně oxidů železa, jež mu dodávaly charakteristickou oranžovorudou barvu. Ačkoliv odpad obsahoval určité množství nebezpečných těžkých kovů, hlavní riziko pro životní prostředí představovala jeho vysoká zásaditost. Hodnotou pH se rudá břečka vyrovnala louhu a při styku s kůží působila chemické popáleniny.

Nakolik se majitel továrny, společnost MAL, zajímal o stav nádrží není dosud jisté. Podle některých svědectví se už několik měsíců před tragickou událostí objevil v hrázi průsak, který svědčil o hrozícím nebezpečí. Hliněný val odolával tlaku uskladněného materiálu až do 4. října 2010, kdy se protrhl.

Na 800.000 kubíků žíravého bahna vyteklo po svahu do okolí, a při tom pohlcovalo vše, co mu stálo v cestě. Očití svědkové později hovořili o rudém cunami, které během několika okamžiků zaplavilo blízkou obec Kolontár až do výšky dvou metrů. Nábytek a dokonce některá auta vlna odnesla i dva kilometry daleko. Zaplaveny byly stovky domů a hektary polí. Krajina získala přízračný vzhled marsovského povrchu - rudého a bez života.

Několik lidí se v přívalu bahna utopilo, jiní po několika dnech podlehli následkům zranění. Celkem si katastrofa vyžádala 10 lidských životů a 150 lidem způsobila zranění, převážně popáleniny kůže.

Žíravá kaše zamořila oblast o rozloze asi 40 kilometrů čtverečních. Vedle Kolontáru utrpělo největší škody nedaleké městečko Devecser a v menší míře i několik dalších obcí v okolí. Jejich obyvatelé museli být neprodleně evakuováni a do svých domovů se mohli vrátit až po několika dnech, kdy byl dokončen bezpečnostní val zajišťující ochranu před důsledky případného úniku zbytku chemikálií z poškozené laguny.
Rozsah katastrofy přiměl vládu premiéra Viktora Orbána k vyhlášení stavu nouze ve třech postižených župách a k povolání armády s těžkou technikou a vrtulníky. Obyvatelům zdevastovaných obcí vláda slíbila zaplatit veškeré škody. Velkorysá nabídka ale později vyvolala nespokojenost mezi postiženými, kterým se nelíbil příliš pomalý postup při vyplácení kompenzací.

Původní spekulace hovořící o tom, že kal obsahuje prudce jedovatý kyanid a je radioaktivní, se naštěstí nepotvrdily. I přesto panovala obava z možných důsledků jeho průniku do vod Dunaje. Černé scénáře se naštěstí nevyplnily. Alkalická nečistota sice vyhubila život v řece Marcal, do evropského veletoku ale kal přitekl už zneutralizovaný a naředěný, takže větší škody nenapáchal.

Při hledání viníka zřejmě nejvážnější průmyslové nehody v Maďarsku se pozornost obrátila zejména na provozovatele továrny, jehož přístup k zabezpečení hrází byl podle některých svědectví přinejmenším laxní. Podle Světového fondu na ochranu přírody nádrž u hliníkárny netěsnila již několik měsíců před katastrofou. Bulvární list Blikk dokonce napsal, že vedení společnosti MAL mělo už delší dobu k dispozici informace o hrozícím nebezpečí, ale nechávalo si je pro sebe. Podle tisku dostali zaměstnanci závodu příkaz, aby o stavu hrází nemluvili.

Maďarské úřady uložily hliníkárenské společnosti MAL za způsobené ekologické škody pokutu 135,1 miliardy forintů (přes 11,5 miliardy korun). Stát nad firmou krátce po nehodě převzal kontrolu, aby dohlédl na bezpečnost dalšího provozu a odstraňování škod. Nakolik je toto opatření účinné je sporné. Letos v lednu upozornila ekologická organizace Greenpeace, že továrna nadále znečišťuje životní prostředí. Podle analýz ochránců životního prostředí překračuje obsah arzenu a hliníku v nedaleké říčce Torna mnohonásobně přípustné limity.

Tomáš Dušek