Z regionálně geologického hlediska je území Národního parku Šumava budováno dvěma základními geologickými celky - moldanubikem a moldanubickým plutonem.
Geologie Šumavy
Jako moldanubikum je označován soubor středně a silně metamorfovaných hornin (pararuly, migmatity, vložky kvarcitů, erlánů aj.). V daném území jsou řazeny k tzv. jednotvárné jednotce. Stáří moldanubických hornin je obecně zatím nejasné a podle různých autorů se pohybuje od spodního proterozoika až ke staršímu paleozoiku.
Stáří metamorfózy a doprovodných vrásnění v moldanubiku je hodnoceno různě. Nejnovější výzkumy v této oblasti (Fiala 1988) se ztotožňují s představou dvou tektonometamorfních procesů, z nichž starší je spíše raně variský než prevariský (kadomský) a mladší variský je spjatý s pokročilejším stadiem vývoje svrchnopaleozoických orogenů.
Moldanubický pluton je v této své šumavské větvi reprezentován několika většími granitovými intruzemi (prášilský masiv, masiv Vydry, masiv Plechého) a množstvím drobnějších granitovitých těles v jejich okolí. Stáří těchto intrusí je obecně variské, svrchnopaleozoické, přičemž za starší je považován granit weinsberského typu (349 mil. let), za mladší granit eisgrarnského typu (316 mil. let - podle Scharbertové, 1987). Při jihovýchodním okraji zasahuje na území národního parku i granit rastenberského typu. Žilný doprovod je zastoupen především žulovým porfyrem a tzv. žilnou žulou.
Kvartérní uloženiny mají převážně polycyklický vývoj a polygenetický charakter. Nejvíce jsou zastoupeny deluviální uloženiny soliflukčního původu, ve značné míře rašeliny, méně pak fluviální a deluviofluviální uloženiny a ojediněle i glaciální sedimenty. Stratigraficky náležejí většinou do pleistocénu a z části do holocénu až recentu. Deluviální uloženiny jsou litologicky proměnlivé a jejich složení se pohybuje od hlín přes hlinité písky, hlinito-kamenité sedimenty až k blokovým uloženinám různých mocností. Kamenná moře jsou obvykle založena při mrazových srubech.
Geologická stavba území Šumavy je determinována přítomností velkých plutonických intrusí, průběhem moldanubického komplexu a v neposlední řadě i zlomovou tektonikou. Strukturní stavba moldanubických hornin je representována dominantní metamorfní foliací, která udílí celému komplexu charakter monoklinálně uloženého souboru generelního směru ZSZ - VJV až SSZ ? JJV, s lokálními odchylkami. Významné tektonické systémy představují zlomové zóny ZSZ - VJV, SSZ - JJV (až S - J) a SSV - JJZ. Jejich stáří se pokládá za mladopaleozoické až tercierní. Často docházelo i k opakovaným pohybům. K takovému oživení významně přispěla i alpsko - karpatská orogenese, jež hlavně v období mesozoika až terciéru způsobila rozčlenění původní paroviny na jednotlivé kry. Jak dokazují seismické záznamy, trvá mírný tektonický neklid v podhůří Šumavy dodnes.
Geologická prozkoumanost území národního parku i celé Šumavy je celkově na nízkém stupni, protože od šedesátých let, kdy proběhlo regionální mapování 1:200 000 se celá tato oblast octla na okraji zájmu geologického výzkumu. Teprve v posledních letech zde dochází ke zvýšení geologické aktivity, zaměřené do více oborů.
Lokality
A. ledovcové a nivační formy
1. kar Černého jezera a morénová akumulace2. kar Čertova jezera a morénová akumulace
3. kar jezera Laka (Plesného jezera)
4. kar Prášilského jezera
5. karoid Staré jímky (Alteschwele)
6. kar Plešného jezera a morénová akumulace
7. nivační mísa ve východním svahu Černé hory (1 315 m n. m.)
8. nivační mísa v severovýchovním svahu Malé Mokrůvky
B. tory paleoreliéfu 1 000 - 1 300 m n. m.
11. Třístoličník (1 332 m n. m.)12. Stožec (1 065 m n. m.)
13. Kapraď (1 025 m n.m.)
14. Koňský vrch (1 016 m n. m.)
C. kryoplanované vrcholy v rámci paleoreliéfu 1 000 - 1 300 m n. m.
13. Jezerní hora (1 343 m n.m.)14. Polom (1 295 m n.m.)
15. Ždánidla (1 308 m n.m.)
16. Luzný (1 373 m n.m.)
17. Černá hora ( 1 315 m n.m.)
18. Plechý (1 378 m n.m.)
19. Blatný vrch (1367 m n.m.)
D. vyvětralé žulové útvary
20. v masivu Hvozdu (1 047 m n.m.)21. v masivu Perníku (1 049 m n.m.)
22. v masivu Koňského vrchu (1 016 m n.m.)
E. kamenná moře a mrazové sruby
23. údolí Vydry mezi Antýglem a Čeňkovou pilou až Rejštejnem24. údolní svahy Křemelné mezi přítokem Mlýnského potoka a Čeňkovou pilou
25. údolní svahy Losenice mezi Popelnou a Buzošnou
F. sejpy po rýžování
26. sejpy při Hamerském potoku27. sejpy při Kvildském (Jezerním) potoku
28. sejpy při Křemelné
G. zbytky po těžbě
29. Sněžné jámy - těžba křemenných žil30. pinky po těžbě křemenných žil u Paští
31. odkry v písníku u Horské Kvildy - fosilní zvětraliny
32. odkryv v písníku u Homole - fosilní zvětraliny
33. odkryv v písníku u Tříjezerní slati- eluvium
H. výrazná erozní údolí s balvanitým korytem a evorzí
34. údolí Vydry mezi Modravou a Rejštejnem35. údolí Křemelné od soutoku s Mlýnským potokem po Čeňkovu pilu
I. solifluované bloky žul velkých rozměrů
36. lokalita v údolí Hrádeckého potokaZDROJ: www.npsumava.cz