EU zvažuje co s elektroodpadem

Před Evropským parlamentem a sedmadvaceti členskými státy stojí ještě dlouhá vyjednávání o revizi směrnice o elektroodpadu. Europoslanci totiž trvají na ambiciózních cílech pro recyklaci elektrického a elektronického odpadu, zatímco členské země se drží spíše při zemi.

Výbor Evropského parlamentu, který se zabývá otázkami životního prostředí, 4. října ve druhém čtení schválil návrh na revizi směrnice o odpadu elektrických a elektronických spotřebičů (WEEE; z angl. Waste from Electrical and Electronic Equipment Directive) z roku 2003.

Zpráva, jejímž autorem je německý europoslanec Karl-Heinz Florenc (EPP), byla přijata 52 hlasy s tím, že jeden europoslanec se postavil proti a 5 se hlasování nezúčastnilo.

Europarlament tak svým včerejším hlasováním dal znovu najevo, že by rád, aby si EU v nakládání s elektrošrotem stanovila přísné cíle.

Jelikož se v současné době na území Unie daří recyklovat pouze 33 % elektroodpadu, tedy odpadu, který obsahuje nebezpečně látky jako je např. arzen, rtuť, olovo nebo chrom, europoslanci chtějí, aby členské státy do roku 2016 každoročně zpracovaly 85 % elektrošrotu, který vyprodukují.

A to bude možná kámen úrazu. Není totiž žádným tajemstvím, že členské státy mají trochu jiné představy.

Rada ministrů EU se již v minulosti přiklonila k původnímu návrhu Evropské komise, který počítá s 65% kvótou pro sbírání elektrošrotu za rok. Členské státy také vznesly požadavek na to, aby se časový úsek pro jeho sběr prodloužil na osm let od chvíle, kdy směrnice vstoupí v platnost, a zároveň se zavedla dvouletá přechodná období pro některé země.

Ministři s europoslanci nicméně souhlasí v tom, aby se nová pravidla týkala veškerého elektroodpadu pouze s několika málo výjimkami (např. pro pevné instalace, nástroje velkých rozměrů nebo vojenské zařízení či stroje).

Problém s elektroodopadem

Situace s elektroodpadem je v EU vážná. Podle odhadů Evropské komise jej každý Evropan ročně vyprodukuje asi 17-20 kg. Kvůli obsahu nebezpečných látek je nutné, aby se již odložené staré televize, počítače, mobilní telefony, kuchyňské spotřebiče nebo pouze elektrické a elektronické součástky striktně oddělovaly od komunálního a směsného odpadu.

Jak již byl řečeno, evropské sedmadvacítce se daří úspěšně recyklovat zhruba třetinu vyprodukovaného elektrošrotu ročně. Odhaduje se, že více jak 10 % tohoto odpadu mizí na skládkách a zbytek neznámo kde.

Elektroodpad je totiž mnohdy ilegálně vyvážen do třetích zemí, kde je za naprosto nevyhovujících podmínek likvidován.

Europoslanci proto také požadují, aby menší elektrický nebo elektronický odpad (žárovky, mobily, elektrické zubní kartáčky apod.) bylo možné vracet přímo a zdarma i do menších obchodů s elektronikou - ať už tam zboží bylo zakoupeno či nikoliv.

Evropská asociace řemesel, malých a středních podniků se sídlem v Bruselu (UEAPME) ale na druhou stranu tvrdí, že malé podniky by tato povinnost "neúměrně zatěžovala" a obchodníci by navíc riskovali, že "se jejich prodejny nedobrovolně promění ve smetiště".

Evropský parlament rovněž navrhl, aby se zhruba 5 % elektroodpadu využívalo při výrobě nových elektrických či elektronických výrobků.

O návrhu revidované směrnice WEEE budou europoslanci rozhodovat v plénu v lednu příštího roku