Televizi vyměnil za kavárnu a dvě biofarmy s ovcemi

Deset let pracoval Jakub Knězů v České televizi jako reportér, dramaturg i editor pořadu Události a komentáře. V roce 2008 přešel do Z1, kde byl manažerem, který měl na starosti její budování. Jako externista tam vydržel rok a půl. Po ukončení spolupráce si řekl, že se bude věnovat tomu, v čem se už dříve angažoval. V roce 2005 založil občanské sdružení Etincelle. Nyní je ředitelem stejnojmenné firmy, která na začátku října získala ochrannou známku Práce postižených.

Jak se z reportéra stane šéf firmy, která nabízí zaměstnání 80 handicapovaným lidem? "Kamarád mě požádal, jestli bych se nejel jako novinář podívat, jak žijí lidé s mentálním postižením. Do té doby jsem dělal jen velké ekonomické kauzy a ekonomickou kriminalitu," vysvětluje Knězů. "Říkal jsem si, vyčistím si hlavu, pojedu se podívat na něco jiného. Byly tam pokoje, kde spalo dvanáct lidí, a ti, co byli dál, přecházeli po postelích těch u dveří. Nebylo tam místo ani na uličky." Natočil tedy reportáž, díky níž dostal domov peníze na rekonstrukci. Poté Jakub Knězů pomáhal i jinde, až svou vedlejší činnost zprofesionalizoval.

OTÁZKA: HN: Jaké služby poskytuje v současnosti firma Etincelle?

Máme jednu kavárnu ve Slaném, dvě biofarmy v Ledcích u Slaného a Psárech. Chováme ovce a pěstujeme zeleninu. Z biofarem dodáváme produkty do našich kaváren, máme to propojené. Poskytujeme i úklidové služby. Etincelle má 25 zaměstnanců zdravých a 80 postižených. Původně jsem založil občanské sdružení, ale když jsme žádali o grant na pekařství, tak jsme založili obecně prospěšnou společnost jako dceřinou firmu sdružení.

OTÁZKA: HN: Je těžké volit mezi zdravým profíkem a někým s handicapem?

Když jsme zaměstnali v kavárně profesionálního barmana, tak to neuvěřitelně uměl. Byl šarmantní vůči zákaznicím a ty si objednávaly dvakrát tolik právě proto, že tam byl on. Uměl to dobře i s postiženými zaměstnanci. Jednoho rána však nebylo nic v trezoru a on to pak vysvětlil, že potřeboval zaplatit dluhy. Utekl i s penězi, museli jsme volat policii, čímž neříkám, že každý profík rovná se zloděj. Teď ale v kavárně nemáme žádné profesionální barmany a svoje lidi si školíme.

OTÁZKA: HN: Jak to šlo na začátku v pekárně?

Tam jsem najal kluka, který měl dělat projektového manažera. Ukázalo se, že má výborné sociální dovednosti, umí to s postiženými klienty, ale není schopen zase koučovat ty zdravé pekaře. Zároveň nerozuměl pekařskému řemeslu. Nakonec jsem musel najít pekařského mistra a vedle něj postavit člověka, který se bude starat o ty sociální věci.

OTÁZKA: HN: Jak konkurujete ostatním pekárnám a obchodním řetězcům?

Nehrajeme hru, dejte nám peníze, zaměstnáváme postižené. Prostě nabízíme kvalitní pekařský výrobek, který je dělaný ručně a poctivě. S pekárnou jsme začali letos v květnu a máme asi dvacet odběratelů, což jsou většinou obchody. Nový projektový manažer bude zajišťovat i hotely. Měsíční obrat se pohybuje mezi tři čtvrtě milionu a milionem korun. A udržet se je náročné, protože třeba jen pekařská pec stojí kolem milionu. Potřebujeme i auto, pečivo ráno rozvážíme.

OTÁZKA: HN: Jak je zaručen bezproblémový chod?

Přece jen mentálně postižení určitou toleranci potřebují... První půlrok jsme koncipovali jako záběh. Zatím pečeme pouze v noci a na to máme zdravé pekaře. Handicapovaní pomáhají v prodejně a připravují dílnu pro noční provoz.

OTÁZKA: HN: Máte i dvě biofarmy...

To je nejsložitější ze všeho, zejména z hlediska různých povolení. Jsme totiž v systému ekozemědělství. Potřebujeme každý rok získat certifikát. Máme padesát ovcí, což nás zatím neuživí tak, abychom byli samofinancovatelní. Potřebovali bychom jich tak trojnásobek, ale k tomu je nutný větší pozemek. Je totiž předepsáno, kolik ovcí smí připadnout na hektar. Když to překročíme, tak bychom ztratili biocertifikát. Ovce chováme hlavně na maso. Farmu zatím dofinancováváme z jiných aktivit.

OTÁZKA: HN: Musíte často přehodnotit svůj podnikatelský záměr?

Hodně jsme se naučili na úklidu. Tam jsme poznali, že to může být samofinancovatelné, a z toho jsme začali odvozovat další aktivity. Spolupracujeme s kladenským magistrátem, který nám dává zakázky. I v Praze žije spousta lidí s lehkým mentálním handicapem, a jsou zavření doma. Mají minimum pracovních příležitostí. Tak jsme začali nabízet úklid i na Praze 6, tam to vydrželo dva roky. Na Praze 1 půl roku a na Praze 5 také půl roku. Nyní působíme v Praze 9.

OTÁZKA: HN: V čem jsou problémy?

Nechodíme do výběrových řízení, ale nabízíme zakázku. Neumíme udělat kompletní zahradnické služby. To dělají mamutí firmy a do toho nejdeme. Můžeme nabídnout ruční dočišťování parků a ploch.

OTÁZKA: HN: Nedávno mě šokovala zarostlá zahrada u Anežského kláštera přímo v centru Prahy. Je to zakázka pro vás?

Ano. Věřím, že bychom to udělali za rozumnou cenu a kvalitně. Umíme postavit úklidové týmy podle toho, jak kdo potřebuje. Může to být i soukromník, který potřebuje udržovat zahradu, nebo firma, která potřebuje úklid nějakého areálu.

OTÁZKA: HN: Sledovala jsem komunikaci vašeho asistenta s handicapovanými. Jak sháníte takové šikovné a empatické lidi?

Za šest let, kdy vedu takové firmy, jsem viděl asi dvě stě lidí, kteří se ucházeli o tuto práci. Nabídka na trhu je vysoká, můžete si vybírat. Sami hodně investujeme do jejich vzdělání a podpory. Dostávají školení, jak se chovat k lidem s mentálním postižením. Lidi si průběžně vychováváme.

OTÁZKA: HN: Je rozdíl být novinář, nebo ten, kdo sám něco buduje?

V neziskovém sektoru dostává člověk uspokojení ze své práce jako málokde jinde. To je důležitý moment. Nedivil bych se, kdyby právě proto do managementu neziskovek začali přicházet víc a víc lidé ze státní správy nebo z komerčního sektoru. Já například teď už nezvládám vše sám, tak hledám provozního ředitele. Našel jsem vhodného člověka a zaměstnám ho za peníze, které sice nejsou úplně srovnatelné s byznysem, ale rozhodně lepší než třeba ve státní správě. Očekávám velké výkony, takže dostane i notebook, občas může použít jako benefit i auto na soukromé účely. Jsem přesvědčený, že postupem času bude možné víc a víc srovnávat platy například ve státní správě a v neziskovém sektoru. I vzhledem ke snižování platů, které některé státní úředníky postihlo.

OTÁZKA: HN: Do rozvoje sociálního podnikání se nalilo za poslední léta hodně peněz. Co podle vás brání většímu rozšíření?

V neziskovkách, což neplatí plošně, často nejsou lidé připraveni na to, že musí vstoupit na ten tenký led podnikání. Nebo nemají dostatečnou výbavu na to, aby to zvládli. Neříkám, že my jsme nějací machři. Občas se nám také něco nepovede, ale nechci říkat promiňte, to je proto, že zaměstnáváme handicapované lidi. Často vidím, že si někdo zažádá o grant na sociální podnikání, ale ty peníze rozpustí do svých věcí a už od začátku dobře ví, že po skončení projektu pokračovat dál nebude.

Ochranná známka Práce postižených

Držitelem této speciální známky je v Česku 18 společností

V říjnu se jejími nejčerstvějšími nositeli staly firmy Etincelle, o.s. a TECUM, která poskytuje zejména masérské služby.

Projekt nemá obdobu v žádné zemi Evropské unie

Klade si za cíl upozornit na lidi, kteří přes svůj handicap dokážou vykonávat stejně kvalitní práci jako zdraví lidé.

Kdo může používat tuto značku

Zaměstnavatel, který zaměstnává zdravotně postižené osoby a prokáže, že se na poskytované službě nebo výrobku svou prací podílejí handicapovaní alespoň 75 procenty. Každá firma prochází auditem, jejž provádí Sdružení pro oceňování kvality.

Ochranná známka se uděluje na dva roky

Pro odběratele služeb je to garance, že firma odvádí kvalitní práci. Od roku 2010 je součástí Národní politiky kvality.

Z biofarem dodáváme produkty i do našich kaváren. Máme to takhle propojené. Jakub Knězů

AUTOR: Hana Kejhová
AUTOR-WEB: www.ihned.cz