Proč jsou bohatá naleziště ropy spíš prokletí než štěstí

Náčelníci pěti kmenů Ogonilandu - regionu skládajícího se z šesti království v nigerijské deltě - se na konci října obrátili na soud v americkém Detroitu. Po ropné společnosti Shell chtějí miliardu dolarů jako odškodné za zdevastovanou zemi a vodní zdroje otrávené ropou unikající z poničených ropovodů. A také žádají, aby Shell spoušť - výsledek několika desítek let dlouhé, intenzivní těžby - sám uklidil.

Nigérie, nejlidnatější africká země, má šesté největší zásoby ropy na světě. Teoreticky by měla být bohatým státem, kde si lidé bezpracně užívají tučné zisky z prodejů ropy, mají nemravně štědrý sociální systém a jednu z nejsilnějších měn na světě. Jenže není.

Sedmdesát procent zdejších obyvatel je oficiálně chudých (musí vyžít z méně než jednoho dolaru denně), 35 procent z nich je tak chudých, že to podle OSN vážně ohrožuje jejich život. Nigérii totiž stejně jako další na suroviny bohaté země třetího světa postihuje fenomén zvaný "surovinová kletba". Místo, aby se díky ropě měli dobře, mají se kvůli ní špatně. Vedou se tu kvůli ní občanské války, vraždí premiéři a mučí odpůrci nešetrné těžby.

Z Nigérie pochází 40 procent veškeré americké ropy. To vysvětluje, proč sabotážní akce místních domorodců dokážou zahýbat světovými cenami a svolávají se kvůli nim operativní schůzky v Bílém domě. Kromě nizozemského Shellu tu působí další velké ropné společnosti Chevron, Total a ExxonMobil.

V nigerijské deltě na jihu země, v oblasti zvané Ogoniland, je na čtyřech stech čtverečních mílích přes šest set ropných polí. Od šedesátých let se jen tady vytěžila ropa hrubým odhadem za 30 miliard dolarů. Problém je, že z těchhle peněz místní lidé neviděli ani cent - nemají tu ani štědrý sociální systém, ani školy, silnice nebo čisté zdroje pitné vody. Půda je příliš nasáklá ropou, aby se v ní dalo cokoliv pěstovat, a ryby vyhynuly už dávno. V 90. letech se tu kvůli ropě odehrála krvavá občanská válka, vůdce místních odpůrců těžby - spisovatel a scenárista Ken Saro-Wiwa - byl 10. prosince 1996 (Den lidských práv) popraven. Teprve před dvěma lety Shell za svou spoluúčast na násilí (kterou dodnes popírá) zaplatil místním lidem v mimosoudním vyrovnání 15,5 milionu dolarů.

Přesto, že těžba byla na většině míst už dávno zastavena kvůli sabotážním akcím místních obyvatel, konstatovali v srpnu inspektoři OSN, že kvůli špatně zabezpečeným vrtům se na vodě v místních řekách tvoří až osmicentimetrová vrstva ropných nečistot a obsah nebezpečného karcinogenu benzenu v pitné vodě devětsetkrát přesahuje povolenou hranici. "Je to, jako kdyby tu každý rok za posledních padesát let došlo k havárii tankeru ExxonValdez," píší inspektoři OSN ve své závěrečné zprávě. Vyčištění oblasti bude trvat 30 let a každý rok by k němu bylo potřeba zhruba 7 miliard dolarů.

Není to ale jen vina velkých ropných společností. Ty si tu taky užily svoje - únosy jejich zaměstnanců, nájezdy na tábory u ropných vrtů a bombové útoky na ropovody tu byly v jednu dobu na denním pořádku. Navíc firmy za možnost těžit ropu štědře platí speciálně zřízené organizaci NNPC (Nigerian National Petroleum Company) - od šedesátých let více než 600 miliard dolarů, a řadu úniků ropy nezpůsobily ony, ale sabotéři. Problém je, že většina z těch 600 miliard dolarů někam zmizela. Kam, to nedokázaly přes veškerou snahu odhalit ani místní nevládní organizace, ani OSN. Zřejmě většinou do kapes vládních politiků, vedení NNPC a šéfů místních samospráv, které mají ze zákona nárok na podíl z ropného zisku.

Nigérie má zkrátka všechny syndromy surovinové kletby. Jeden diktátorský režim střídá druhý, vojenský. Jak tvrdí různé studie, nerostné bohatství a demokracie většinou nejdou dohromady. Často na tom mají vinu i západní společnosti, kterým se snáz jedná s jedním diktátorem než s demokratickým parlamentem.

Ropa zničila všechen ostatní průmysl - vývoz palmového oleje a kakaových bobů - protože se na něm nevydělávalo tak bezpracně a tak moc. Peníze získané z ropné horečky někam zmizely anebo je stát utratil za nesmyslné projekty. Globální korporace - navzdory svým tvrzením - dlouho nebraly žádné ekologické ohledy. A navíc se prokázalo to, co v mnoha podobných případech - peníze jsou víc než lidská práva. A když tohle platí, je se zemí zle.

Chcete-li vědět víc:

Duncan Clarke:
Africa: Crude Continent, The Struggle for Africa's Oil Prize

Kniha stejně vyčerpávající jako africký ropný problém, ale plná zajímavých faktů a čísel. Jen je někdy těžké je najít.

Martin Meredith:
The State of Africa. A History of Fifty Years of Independence

Všechno, co potřebujete vědět o nedávné historii afrického kontitentu přehledně a čtivě.

K zapůjčení na knihovna@economia.cz.

AUTOR: Lucie Tvarůžková
AUTOR-WEB: www.ihned.cz