Království, kde se měří národní štěstí

Neuvidíte tu žádný obchodní řetězec, fast food nebo semafory. To vše zní jak idylická pohádka. Jaká je ale skutečnost?

Náš hrubý domácí produkt na hlavu přesahuje dva tisíce dolarů. To je o celou třetinu víc, než mají Indové," říká hrdě můj dlouholetý známý Čenčchu, podnikatel v realitách. Sedíme v hlavním městě Bhútánu Thimphu, v komfortní kavárně Karma's Coffee, která je pro svou mezinárodní atmosféru velmi populární mezi bhútánskou smetánkou a zahraničními pracovníky.

"Před čtyřiceti lety jsme byli s jednapadesáti dolary na hlavu ročně nejchudší zemí světa, dnes jsme premianti jižní Asie," pokračuje sebevědomě. "Naše ekonomika rekordně roste, a to i přesto, že pro nás nejsou důležité peníze, ale štěstí," směje se.

Když čtvrtý bhútánský král Džigme Sing-gjä Wangčhug v roce 1972 začal vládnout, definoval svou rozvojovou politiku jako snahu o hrubé národní štěstí (Gross National Happiness, GNH), nikoliv o co nejvyšší hrubý domácí produkt.

Hrubé národní štěstí se ze slovní hříčky vyvinulo v politicko-ekonomickou ideologii, která zahrnuje i metodiku, jak štěstí měřit (viz rámeček dole)
Zatím posledního výzkumu se v roce 2010 zúčastnilo 7142 respondentů. Z výsledků, podrobně zveřejněných formou powerpointových prezentací na webových stránkách www.grossnationalhappiness.com, vyplývá řada zajímavých faktů.

Například že 41 procent Bhútánců se považuje za šťastné v alespoň šesti z devíti základních oblastí. Muži jsou šťastnější než ženy. Nejspokojenější jsou obyvatelé se zdravím, ekologií a psychickou pohodou. Ve městech je šťastných 50 procent lidí, zatímco na venkově jen 37 procent. Nejšťastnější jsou státní úředníci a mniši. Nezaměstnaní jsou podle výzkumu šťastnější než zaměstnanci firem, ženy v domácnosti či farmáři. Svobodní a mladí lidé patří mezi ty vůbec nejšťastnější.

Vyprázdněný pojem

"Rozvinuté západní země jsou velice bohaté, ale je jejich obyvatelstvo skutečně šťastné?" ptá se Čenčchu řečnicky a pokračuje ve vysvětlování podstaty myšlenky hrubého národního štěstí.
"V Bhútánu si myslíme, že pouhý ekonomický pokrok nevede k harmonicky fungující a šťastné společnosti. Sebevětší HDP je bezcenný, pokud příjmy nejsou spravedlivě rozdělovány. Důležité je, aby lidé měli přístup ke vzdělání a zdravotní péči. Je třeba dbát na zdravé životní prostředí a zachovat přírodní dědictví pro naše potomky. A stejně tak musíme zachovat a rozvíjet i naši kulturu a samozřejmě náboženství, bez něhož by náš život ztratil smysl a směr," zakončil Čenčchu ze školy dobře zapamatovanou etudu.

Zdá se, že myšlenka GNH není tolik odlišná od evropského zeleného socialismu. Snad jen důraz na náboženství připomíná spíš křesťanskou demokracii.

"Myšlenka vychází z učení tibetského buddhismu. Věříme ale, že je univerzální a může být aplikována kdekoliv na světě. To, že některé myšlenky GNH jsou součástí politických proudů v jiných zemích, potvrzuje jejich univerzální platnost," myslí si Čenčchu.
Ne všichni Bhútánci jsou však z konceptu hrubého národního štěstí nadšeni. "Je to vyprázdněný pojem," říká mi kamarád Amrit. "Politici a státní úředníci o štěstí hodně řeční, ale doopravdy je zajímají pouze jejich vlastní příjmy. Lidé, kteří mají moc či peníze, ti jsou šťastní. Zbytek se prostě jen snaží nějak vyjít."

Indický protektorát

"Indická armáda má v Bhútánu rozmístěny tisíce vojáků, kteří se starají o jeho bezpečnost. Indie je pro Bhútán téměř jediný obchodní partner, investor i sponzor. Král by udělal cokoliv, aby Indům vyhověl, a ti mu za to nechávají volnou ruku ve vnitřní politice. Bhútán není nezávislý stát, ale indický protektorát," řekl mi před pár lety nepálský rozvojový konzultant Mahéšvor Šrestha, který v Bhútánu působil jako poradce Světové banky.

Nebyl jsem jeho příkrými slovy příliš překvapen; Nepálci prostě nemají Bhútán rádi. Částečně proto, že z nerovného vztahu s ohromnou a mocnou Indií dokázal těžit ve svůj prospěch, což se o Nepálu říct rozhodně nedá.

Úctyhodný vzestup Bhútánu v posledních letech je přímým důsledkem ekonomického růstu Indie. Ačkoliv bhútánský HDP na hlavu je na podmínky jižní Asie velmi vysoký, země má pouhých 697 tisíc obyvatel a v absolutních číslech je její ekonomika titěrná - pouhá třicetina ekonomiky sousedního indického svazového státu Západní Bengálsko.

Štěstí Bhútánu spočívá v tom, že má přírodní zdroj, který Indie ke svému růstu nutně potřebuje - vodní energii. Bhútánské řeky pramení v himálajských ledovcích ve výškách kolem pěti tisíc metrů a derou se hlubokými údolími až do nejnižších poloh ve stech metrech nad mořem.
V současné době země produkuje 1500 megawattů elektřiny, z čehož 80 procent exportuje do Indie. V průběhu příštích deseti let Bhútánci a jejich indičtí investoři plánují produkci ztrojnásobit.

Po hydroenergetice je nejvýznamnějším zdrojem příjmů turismus, jehož koncepce je stejně originální jako myšlenka národního štěstí. "Nechceme přilákat co největší množství turistů," vysvětluje slečna Čoki Wangmo, referentka odboru turismu na ministerstvu místního rozvoje. "Filozofií bhútánského turismu je vysoká hodnota a nízké množství."

Přeloženo do konkrétní podoby to znamená, že návštěvník Bhútánu si u registrované cestovní kanceláře musí objednat zájezd v minimální hodnotě 180 dolarů na osobu a den. Z toho 60 dolarů jde přímo do státní pokladny, ze zbytku se zajišťují služby.

"Cestovní kancelář musí turistům zajistit dobré ubytování v certifikovaném hotelu, plnou penzi, vozidlo s řidičem a místního průvodce," vysvětluje slečna Čoki. "Od roku 2012 se minimální sazba zvyšuje na 225 dolarů na den. V souvislosti s tím bude náš úřad vyžadovat, aby všechny turistické hotely pozvedly svou úroveň na tři hvězdy."

"Zdražovat v době světové ekonomické krize je šílená politika, příští rok určitě přijede mnohem méně turistů a celý cestovní průmysl bude trpět," sděluje své obavy turistický agent Sonam Lepča. "Myslím, že velké cestovní kanceláře napojené na královskou rodinu a vládu tím chtějí potopit menší operátory."

Hlavním lákadlem Bhútánu je jeho zachovalá kultura tibetského buddhismu a nezasažená příroda. Na cestovatele tu čekají především nádherné středověké hrady a starobylé buddhistické kláštery. Velmi zajímavá je přirozenost, s níž se v Bhútánu kombinuje pokrok s tradičními prvky.
Na své si přijdou i milovníci vysokohorské turistiky. V Bhútánu je celá řada nádherných tras různé obtížnosti, z nichž největší slávě se těší Snowman Trek, považovaný za nejtěžší na světě. Všechny treky jsou organizovány v expedičním stylu se stany, kuchařem a s jaky či koňmi na transport zavazadel a zásob.

Ročně do Bhútánu dorazí kolem dvaceti tisíc západních turistů, zejména ze Spojených států a ze zemí západní Evropy a východní Asie. Ačkoliv vláda chce zvýšit počet přijíždějících turistů na sto tisíc, v dohledné době to nebude možné. Hlavně kvůli nedostatečné infrastruktuře a nízké kapacitě leteckého spojení, které zajišťují pouhá tři letadla státní společnosti Druk Air.
Do roku 2005 Bhútán navštívilo přibližně sto Čechů, popularita destinace však roste a v posledních letech přijíždělo 60 až 80 tuzemských turistů ročně.

Popelka z nóbl rodiny

Bhútánskou událostí roku a hlavním lákadlem podzimní turistické sezony byla nepochybně svatba jednatřicetiletého krále Džigme Khesara Wangčhuga s o deset let mladší Džetsun Pemou 13. října 2011.

Zásnuby král oznámil při jarním zasedání parlamentu. Se svou vyvolenou se, dle prohlášení, poprvé setkal ve svých sedmnácti letech. Ačkoliv dívce tehdy bylo pouhých sedm roků, oba se do sebe okamžitě zamilovali. Korunní princ jí prý tehdy řekl, že pokud jejich vzájemné city vydrží, stane se jeho ženou. Oficiální tiskové materiály zdůrazňují, že budoucí královna je obyčejná dívka z lidu.

"Popelka to zrovna není," říká můj známý Čchimmy, který má řadu přátel mezi královskou rodinou. "Její dědeček byl guvernér okresu Tašigang, otec je dopravní pilot a zároveň nevlastní bratr manželky druhého krále. Dobře zavedená rodina." Královnina matka zase pochází z takzvaného "posvěceného rodu", který odvozuje svůj původ od středověkého světce Pämalingpy, jako ostatně i královská dynastie.

"Sňatek z lásky to určitě není," vrtí hlavou Čchimmy. "Řekl bych, že poslední tři roky zaměstnávalo hledání vhodné nevěsty půlku úředníků královského protokolu," směje se. "Nakonec ale našli nádhernou královnu, na kterou můžeme být hrdí!"

Už pár dnů před svatbou zdobily fotografie královského páru fasády většiny domů v celé zemi a Bhútánci si na klopy připínali plakety s portrétem novomanželů. Svatební rituál se odehrával před hradem Punákha, který byl dřív zimním královským sídlem. Průběh ceremonie s kulturním programem tradičních tanců přenášela státní televize.

Den po svatbě novomanželé vyrazili za dalšími ceremoniemi do Thimphu a po cestě stavěli v každé vesnici. Sám jsem se zastavil ve vesnici Lobesa, jejíž celá hlavní ulice byla lemována čekajícími davy s květinami a skromnými dary. Policie a protokolární úředníci úzkostlivě hlídali, aby vše proběhlo bez incidentů. Po několika desítkách minut nervózního čekání uprostřed skupiny notně rozjívených školáků s bhútánskými vlaječkami vidím přicházet královskou dvojici. Fotografování je samozřejmě přísně zakázáno. Král i jeho nevěsta jsou oblečení v tradičním bhútánském oděvu bez jakýchkoliv insignií královské moci.
Bhútánská monarchie totiž vyznává skromnost a střídmost. Vypadají lépe než na fotografiích, proběhne mi hlavou.

Král i královna kráčí pomalu a každou chvíli se zastaví, aby s poddanými prohodili několik slov. Brzy přicházejí i ke mně. "Odkud jste?" ptá se Jeho Výsost král. Zaraženě odpovídám. "Slyšela jsem, že Praha je nádherné město," usmívá se královna. Vyhrknu jen "Taši delé", přání všeho dobrého, ale královský pár už nastupuje do svého černého Land Cruiseru s poznávací značkou "BHUTAN" a mizí mně i celé vesnici z dohledu.

Současný král Džigme Khesar Wangčhug byl korunován na podzim 2008 poté, co jeho otec Džigme Singgjä Wangčhug abdikoval. Ještě před svým odchodem ovšem starý král uvedl zemi do nové éry. Po mnoha letech příprav a plánování Bhútán přeměnil z absolutní na konstituční monarchii, a to zcela z vlastní vůle.

Bhútánská ústava zavádí dvoukomorový parlamentní systém založený na soutěži politických stran a vychází z myšlenek velkého národního štěstí. Považovat však bhútánskou ústavu za demokratickou podle západních norem by bylo přehnané.

Král si zachovává značný vliv nad všemi pilíři státní moci a jeho veto mohou volené orgány jen velmi obtížně přehlasovat. Ústava umožňuje krále v krajním případě sesadit, trůn však přechází na jeho následníka, a zůstává tedy v rodině. I po zavedení nové ústavy je bhútánský král skutečným suverénem, který určuje směřování země.

Vyhnanci ze šťastné země

V několika minulých letech občas tiskem proběhla zpráva o bhútánských vyhnancích, kteří byli z uprchlických táborů přesídleni do USA, Kanady či zemí západní Evropy. Není snadné přijmout fakt, že Bhútán - který se obvykle prezentuje jako pohádkově šťastné království - v první polovině devadesátých let vyhnal desítky tisíc svých občanů. I samotní Bhútánci by na tyto neblahé události nejraději zapomněli.

Bhútánci nepálského původu neboli Lhotšampové se na území jižního Bhútánu usídlovali od konce 19. století. Nejdříve přicházeli živelně, ale později je bhútánské úřady zvaly a lákaly, aby pomohli osídlit a zkultivovat neprostupné a malárií zamořené džungle na jihu země. V padesátých letech už Bhútán považovalo za svůj domov přes sto tisíc Lhotšampů.

Na konci osmdesátých let začalo sčítání lidu, při kterém - dle nových zákonů - museli Lhotšampové předložit celou řadu dokumentů prokazujících jejich bhútánské občanství. Mnoho lidí, často negramotných zemědělců, nedokázalo shromáždit všechny požadované doklady, a byli proto označeni jako ilegální imigranti.

Proti postupu sčítacích komisařů se množily protesty. Když selhaly legální prostředky odporu, vypukla násilná revolta. V průběhu jejího potlačování bylo vyhnáno (dle bhútánské strany právoplatně vyhoštěno) padesát až sto tisíc Lhotšampů.

"Téměř každý Bhútánec s nepálskými kořeny má v příbuzenstvu někoho, kdo tehdy musel odejít," říká mi kamarád Amrit. "Někteří z nich jsou stále v uprchlických táborech v Nepálu, jiní byli v rámci programu pomoci uprchlíkům přesídleni do Spojených států či Evropy. I moje rodina měla na kahánku, naštěstí nám dědeček ze své vesnice včas poslal potřebná potvrzení."

Bhútánce nepálského původu dnes potkáte po celé zemi a ani vás nenapadne, že by tam nepatřili. Po letech útlaku se postupně vrátili do vyšších funkcí ve státní správě, armádě i policii, a mají dokonce dva ministry ve vládě. Svoji kulturu a odlišnou identitu však raději v obavě před perzekucemi veřejně neprojevují.

"Jsme občané druhé kategorie," říká Amrit. "Před lety jsem žádal o stipendium na vysokou školu v Indii, a namísto mě ho dostali dva jiní studenti s mnohem horšími výsledky. Oni však byli Drukpové, zatímco já jsem Lhotšampa," říká Amrit smutně. "Udělám všechno pro to, aby moje dcera studovala v zahraničí a emigrovala. Nechci, aby musela žít ve strachu a ponížení jako my."

Královský novomanželský pár v rámci svatebních oslav navštívil i jižní Bhútán, kde byl v hinduistickém chrámu oddán podle nepálských zvyků. Pro Lhotšampy to byl důležitý signál, že mladý král jejich kulturu respektuje a uctívá. Je však otázkou, jestli nezůstane pouze u gest.
Bhútán může nadále jednat, jako by se v devadesátých letech nic nestalo, ale uprchlíci nezapomenou. Ani jejich příbuzní, kteří v zemi zůstali. Pokud se Bhútán se svou nedávnou minulostí nevyrovná, může se budování velice šťastného národa ukázat nemožné.

Bhútán ve faktech
Rozloha: 38 394 km2
Počet obyvatel: 697 000 (rok 2009)
Hustota zalidnění: 18,2 obyvatele/km2
Hlavní město: Thimpu - 89 000 obyvatel
Správní členění: 18 distriktů
Nejvyšší hora: Kula kangri - 7 554 m (Někdy se uvádí "sporná" hora Gangkar puensum - 7 570?m, ležící na čínsko-bhútánské hranici. Je to zároveň nejvyšší vrchol světa, na němž lidská noha dosud nespočinula. Bhútán na své vrcholy, které jsou považovány za sídla místních božstev, nevydává horolezecká povolení.)
Úřední jazyk: dzongkha (dialekt tibetštiny)
Náboženství: tibetský buddhismus 75 %, hinduismus 22 %, islám a další
Státní zřízení: kaonstituční monarchie - od roku 1910 jako britský protektorát, od roku 1949 nezávislost na Indii, od 1971 člen OSN

Jak se měří štěstí
Bhútánský koncept hrubého národního štěstí (GNH) nebyl myšlen jako náhrada HDP, ale především jako politický směr, který se nebude snažit výlučně o ekonomický růst, ale bude k rozvoji země přistupovat celistvěji. Aby však bylo možné úspěch konkrétních opatření hodnotit, bylo potřeba vypracovat metodiku, jak štěstí měřit.
Tímto úkolem bylo pověřeno Centrum pro studium Bhútánu (Centre for Bhutan Studies), které ve spolupráci se západními odborníky určilo 33 indikátorů v devíti základních oblastech: psychická pohoda; zdraví; vzdělanost; rovnováha ve využívání volného a pracovního času; síla komunitních vztahů; kulturní různorodost a vitalita; ekologické zdraví a diverzita; životní úroveň; dobrá vláda a administrativa.

První pilotní výzkum se uskutečnil v roce 2006 a od té doby se dotazník i metoda výzkumu stále vyvíjí. Centrum pro studium Bhútánu na konečné definici indexu GNH stále pracuje.
Kritici namítají, že tato metodika je příliš subjektivní, kulturně podmíněná, a tím pádem nepoužitelná ke srovnávání různých zemí.

10 otázek z dotazníku štěstí

1. Kolik dnů z posledních třiceti jste byl/-a zdravý/-á?
2. Jak byste ohodnotil/-a své znalosti tradičních písní a porozumění jim?
3. Je zabíjení / krádež / lhaní ospravedlnitelné?
4. Kolik dní v roce strávíte sociálními a kulturními aktivitami?
5. Ohodnoťte výkon vlády ve zlepšování zdravotních služeb.
6. Jak moc důvěřujete sousedům?
7. Přejete si, abyste nebyl/-a členem vaší rodiny?
8. Zničila v posledním roce divoká zvířata vaši úrodu?
9. Znepokojuje vaši komunitu znečistění ovzduší?
10. Vlastníte pračku?

(Výběr, další na www.grossnationalhappiness.com)

Ročně do Bhútánu dorazí kolem 20 tisíc západních turistů.

"Slyšela jsem, že Praha je nádherné město."
Džetsun Pema
královna

Foto autor, Profimedia: Pevnost Punakha Dzong z roku 1637 je druhou nejstarší pevností v zemi.
Na poli Většina Bhútánců se živí pastevectvím a zemědělstvím.
Královský pár Současný král se prý se svou vyvolenou poprvé setkal v sedmnácti letech. Ačkoliv dívce tehdy bylo jen sedm, oba se do sebe okamžitě zamilovali.
Tygří hnízdo Nejslavnější chrám v zemi pochází ze 17. století.
Sláva králi Stupa vystavěná roku 1974 na památku krále
Policista Thimphu je prý jediné hlavní město na světě bez semaforu.
Školačky Školní uniformy vycházejí z tradičního oblečení, každá škola má své.
Trek Organizované vysokohorské treky v Bhútánu nabízejí neopakovatelné zážitky. Ve značné nadmořské výšce se jde "nalehko", náklad nesou koně či jaci.
Víra 75 procent Bhútánců vyznává tibetský buddhismus.
Sport Lukostřelba je v Bhútánu národním sportem.
Ulice Ulice tady lemují obchůdky se smíšeným zbožím.
Mniši Na pět tisíc Bhútánců žije v klášterech jako mniši státní církve. Jejich úkolem je modlit se za blaho země.
Venkov Vesnice bývají často několik dní pochodu od nejbližší silnice.

AUTOR: Michal Thoma