Alžběta Rejchrtová: Nepřestávám se divit

Při vyhlášení rozsudku Ústavního soudu k odhlučnění magistrály v oblasti VyskočilovaMichelská na Praze 4 jsem na chvíli zavřela oči. Hodinu předtím jsme byli přesvědčeni, že stížnosti města nevyhoví, že přece nemůže neochránit naše vlastnické právo a především právo na zdraví. Když jsem oči otevřela, nestačila jsem se divit. Soudy prý neoprávněně preferovaly vlastnická práva nás, jednotlivců, zato vlastnické právo města porušily. Jak to, jsem se nedozvěděla. Město je sice vlastníkem komunikace, ale za dění na ní neodpovídá. Není provozovatelem, tím je silniční správní úřad.

Město však samo zastává roli silničního správního úřadu, takže může rozhodnout, zda dát na silnici značku o snížení rychlosti, zavést mýtné či snížit počet pruhů. Může rozhodnout, zda bude stavět nové rampy, může pozemky při magistrále osázet zelení, která bude chytat karcinogenní prach z dopravy, nebo naopak prodat zelené plochy developerům, ať je do mrtě využijí ve svůj prospěch. Právě to se stalo nám rok po vyhlášení prvního vítězného rozsudku, město nepřijalo žádné protihlukové opatření, ale prodalo lipovou alej, která nás odděluje od magistrály, pro výstavbu Administrativního centra Kačerov. To by přitáhlo další tisíc aut a hluk navíc odrazilo na obytné domy na druhé straně. Téměř 19 let prosazuje město výstavbu nájezdových a sjízdných ramp, které by přivedly možná desetitisíce aut. Další administrativní budovy rostou na Praze 4 jako houby po dešti a většinou v rozporu se zákony na ochranu ovzduší a veřejného zdraví.

Město prý na odhlučnění pracuje, připravilo výstavbu protihlukových stěn a my jí bráníme, buduje Městský okruh. Tyto bariéry mají vést právě podél nájezdových ramp a pouze podél jedné strany magistrály, hluk sníží jen o několik decibelů, a to jen v prvních čtyřech podlažích, a na obytné domy na druhé straně magistrály jej odrazí a tím zvýší. U soudu jsme prokázali, že Městský okruh nepomůže, většina dopravy má svůj cíl a zdroj na Praze 4. Přivádět na magistrálu další tisíce aut a tvrdit, že ji pak město zklidní, nám připadá stejně absurdní jako tvrzení Ústavního soudu: Když jste věděli, že bydlíte u zatížené komunikace, neměli jste si nechat převést své byty z družstevního vlastnictví do osobního. Divím se dodnes.

Autorka je organizátorkou žaloby a zastupitelkou za SZ