zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Austrálie: Velká artéská pánev

05.02.2012
Geologie
Hydrogeologie
Austrálie: Velká artéská pánev

Je v Klokánii známá pod názvem Great Artesian Basin. Je to největší zásobárna podzemní vody na světě. Leží zhruba pod jednou pětinou (23 %) klokaního kontinentu, tedy zabírá rozlohu 1 711 100 km2. Zasahuje do hloubky až 3000 metrů a zásoby vody se odhadují na 64 900 kubických kilometrů.

Tato ohromná pánev leží pod čtyřmi australskými státy. Největší část leží pod Queenslandem a okraje Pod Jižní Austrálií, Severním Teritoriem a Novým Jižním Walesem.

Velká Artéská pánev vznikla zhruba před 100 - 250 miliony lety. Nejdříve se usadily sedimenty ve třech rozlehlých proláklinách. Carpenterijská pánev, Eromangaiská pánev a Suratská pánev. Toto vše se usazovalo ve střídavých vrstvách. Písek, štěrky, jíly a jíly s pískem se ukládaly v záplavových rovinách a v jezerech.

Štěrkopískové sedimenty byly pak zpevněny, aby vytvořily propustnou vrstvu a jílové sedimenty, prachovce (aleurolity) a jílovce vytvořily vrstvu nepropustnou, která zabránila vodě unikat z propustných pískovců a konglomerátů. Po skončení sedimentace a následném vyzdvižení zmíněných vrstev, eroze na okrajích pánve odkryla vyzdvižený propustný pískovec. Nyní mohla srážková voda vniknout do této propustné vrstvy a pomalu prosakovat až tak tuto vodonosnou vrstvu zcela naplnila. Voda se v této vrstvě pohybuje pomaleji než šnek. Průměrná rychlost prosakování je jeden až pět metrů za rok.

Tloušťka této vodonosné vrstvy se různí. Od 100 metrů na okrajích, kde se srážková voda vsakuje až do 3 000 metrů v hlubších místech pánve, kde je voda pod značným tlakem a teplotou uchována a kde úspěšně louhuje z hornin minerály. Nejvíce vody se tak vsakuje na západních svazích Velkého Předělového Pohoří, na východě kontinentu, a pak pomalu postupuje po nepropustných vrstvách na západ a jihozápad. Jen v severní části, v pánvi Carpenterijské, voda postupuje k severu.

Přírodní prameny této zpravidla teplé a silně minerální vody jsou ve většině jakési pahorky, na jejichž vrcholu ve středu vyvěrá voda, kde vytváří jezírko. Tvarem to vše připomíná něco jako miniaturní sopku. Přebytečná voda pak z vrcholového jezírka odtéká po úbočí pahorku do okolní krajiny, kde je velice důležitým životním zdrojem pro okolní floru a faunu.

V těchto teplých minerálních jezírkách také bují život. Ať už to jsou specifické rostliny, co se dovedou vypořádat s velkým množstvím minerálů a teplotou, tak i vodní zvířátka. Jinak je okolní krajina pouštního charakteru pokryta rudým pískem nebo kameny. Tam, kde po dešti bývá voda, se prostírají nedozírné solné pláně, kde můžeme spatřit i fata morgánu.

Pramen na vršku kopečku, okolní krajina je bílá solí

Mimo tyto přírodní prameny je zde docela slušné množství artéských vrtů jdoucí do tisíců. Tyto mnohdy zasahují značně hluboko. Od 30 metrů až po 2000 metrů. Průměr je 500 metrů. Podle hloubky se také řídí teplota vody. Od 30 do 100°C. Tyto vrty se dělí na dva druhy. První jsou ty pravé artéské, ze kterých voda samovolně tryská pod tlakem a druhé se nazývají subartéské.

Ty jsou vyvrtány tam, kde tlak ve vodonosné vrstvě není dostatečný k tomu, aby voda samovolně vytékala a je nutno ji čerpat. Dříve to zastávala čerpadla poháněná větrem, tedy větrníky, které jsou nyní houfně nahrazovány ponornými elektrickými čerpadly poháněné sluneční energií. Tyto jsou spolehlivější a na údržbu méně náročné.

Artéská voda je vlastně jakási geologická "zkamenělina". Tím myslím, že je neobyčejně stará, takže zde je jistota, že není znečištěna lidským přičiněním. Ta nejstarší má být 2 miliony let stará. Má se za to, že většina vody co je ve zdejších vodonosných vrstvách, tam vstoupila nejméně před milionem let, kdy bylo zdejší počasí podstatně vlhčí. Většina artéských vrtů, ze kterých nekontrolovaně tryskala voda, byla v posledním desetiletí ošetřena a opatřena uzávěry.

Voda se z nich odebírá jen tehdy, když je potřeba. Takže nyní se její odběr rovná zhruba přísunu nové vody. Po ochlazení je tato vhodná k pití, i když to je vlastně minerálka. Takže dobytek i lidé vodu mají, ale tato je naprosto nevhodná k zavlažování, právě z důvodu vysokého obsahu soli a jiných minerálů.

Vodonosné vrstvy jsou četné a skoro každá má jinou kvalitu vody. To proto, že tato protékala rozdílnými horninami, ze kterých po sta tisíce let louhovala minerály. Takže i vrty nedaleko od sebe ale navrtané do různých hloubek dávají vodu rozdílné kvality a teploty.

Vrcholové jezírko

Při artéských vrtech se také občas stávalo a stává se i nyní, že místo vody z vrtu vytryskne zemní plyn a nebo nafta. Takže přírodní zdroje Klokánie jsou někdy i záludné. V tomto případě i příjemné, neboť přináší do kasičky více jak 2 miliardy klokaních dolárků ročně. Komu, o tom taktně pomlčím.

První využití zdejší artéské vody bílými osadníky se uskutečnilo nehlubokým vrtem u městečka Bourke v NSW, roku 1878. Mnoho dalších vrtů brzy následovalo. Jak v NSW, tak v Jižní Austrálii na okrajích Velké Artéské pánve. V roku 1885 se Queenslandská vláda rozhodla u osady Blackall vyvrtat první hloubkový vrt aby se přesvědčila o existenci a možnosti dodávky vody v době sucha.

První artéská voda v Queenslandu spatřila světlo světa nedaleko městečka Cunnamulla v roku 1887. Již v roku 1889 bylo jen v Queenslandu 34 vrtů, aby v roku 1899 jich bylo 524 a v roku 1915 více jak 1500. Tyto odebíraly z podzemních zásob 2 000 megalitrů vody denně. Tato voda byla mnohdy rozváděna otevřenými strouhami až 190 km od vrtu. Tak se rozvinulo dobytkářství i v místech kde by jinak zvířata pošla žízní.

I dnes je artéská voda důležitý přírodní zdroj. Ať už na ohromných a od civilizace izolovaných dobytkářských farmách, tak i v některých městečkách na outbacku, kde je jediným zdrojem vody. V současné době je zde 3000 artéských vrtů kde voda samovolně tryská pod tlakem a 35 000 vrtů kde se voda čerpá. Avšak denní odběr vody je kontrolovaný a nepřesahuje 1 500 megalitrů.

Navíc, tato voda je využívána i k výrobě elektřiny v městečku Birdsville v Queenslandu. Hloubkový vrt jdoucí 1200 m do spodních vrstev vodonosné horniny uvolnil artéskou vodu o značném tlaku a teplotě 98°C, která roztáčí turbogenerátory o celkovém výkonu 256 kW a tak pokrývá veškerou potřebu elektrické energie tohoto městečka uprostřed ničeho. Navíc ovšem zásobuje městečko vodou.

ZDROJ: www.rozcestník.cz, kráceno

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
INISOFT s.r.o.
27
7. 2017
27.7.2017 - Seminář, školení
Olomouc, ibis Olomouc Centre
19
8. 2017
19-26.8.2017 - Tábor, výlet, pobytová akce
Bílé Karpaty (hranice ČR/SR tábor Polana - Vrbovce/Javorník)
19
8. 2017
19-26.8.2017 - Tábor, výlet, pobytová akce
LTD Polana
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí