Povinností provozovatelů je znát veškerá rizika ekologické újmy, která by mohla nastat v důsledku provozování jejich činnosti.
Problematika ekologické újmy je řešena zákonem č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů. Za ekologickou újmu se považuje měřitelně nepříznivá změna se závažnými nepříznivými účinky na vybrané přírodní zdroje (půdu, povrchové nebo podzemní vody, vybrané chráněné druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a přírodní stanoviště).
Ekologickou újmu mohou způsobit provozovatelé činností uvedených v příloze č. 1 zákona. Povinností těchto provozovatelů je znát veškerá rizika ekologické újmy, která by mohla nastat v důsledku provozování jejich činnosti. Za tímto účelem proto musí zpracovat tzv. základní, případně i podrobné hodnocení rizik ekologické újmy. Na základě výsledků hodnocení rizik musí potenciální ekologické újmě předcházet, případně její negativní účinky kompenzovat formou finančního zajištění.
Zákon o ekologické újmě je implementací směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/35/ES. Zákon vychází z následujících principů:
Prováděcím předpisem zákona o ekologické újmě je Vyhláška č. 17/2009 Sb., o zjišťování a nápravě ekologické újmy na půdě a Nařízení vlády č. 295/2011 Sb., o způsobu hodnocení rizik ekologické újmy a bližších podmínkách finančního zajištění, které vstupuje v platnost od 1. 1. 2012.
Povinnost mít zpracované hodnocení rizik a případně také finanční zajištění nabývá účinnosti dnem 1. 1. 2013.
Hodnocení rizika vzniku ekologické újmy provádí provozovatel pro každé jednotlivé místo, kde je prováděna některá z provozních činností uvedených v příloze č. 1 k zákonu. Hodnocení je prováděno ve dvou stupních:
Základní hodnocení rizik se může v případě větších firem týkat desítek až stovek jednotlivých míst a činností v rámci jedné společnosti.
Povinnost finančního zajištění se vztahuje na ty provozovatele, kteří na základě podrobného hodnocení rizik dospěli k závěru, že svojí provozní činností mohou způsobit ekologickou újmu, jejíž náprava si vyžádá náklady vyšší než 20 mil. Kč.
Rozsah finančního zajištění musí po celou dobu výkonu provozní činnosti odpovídat rozsahu možných nákladů a intenzitě nebo závažnosti rizika ekologické újmy.
Provozovatel registrovaný v Programu EMAS nebo provozovatel, který má certifikovaný systém environmentálního řízení uznaný podle souboru norem ČSN ISO 14000 nebo provozovatel, který prokazatelně zahájil činnosti potřebné pro zaregistrování či získání certifikace, provádí pouze základní hodnocení rizika. Současně se na něj nevztahuje povinnost mít finanční zajištění.
Finanční zajištění není povinen zabezpečit také provozovatel, který vypouští odpadní vody, které neobsahují nebezpečné závadné látky nebo zvlášť nebezpečné závadné látky.
Zdroj: www.tuv-sud.cz
