Tisíce tun chemických zbraní ohrožují evropská moře

.

Nikdo přesně neví, kolik vyřazených chemických zbraní je skryto ve vodách kolem Evropy. Například v Pobaltí, kde po druhé světové válce Spojenci na dno moře svrhli munici pocházející z německých zbrojních skladů, odhady hovoří o alespoň 40 000 tunách. Z toho nejméně 13 000 tun obsahuje jedovaté látky. Šestina tohoto množství by dokázala zabít vše živé v Baltském moři na sto let.

To není právě konejšivá představa pro všechny, kdo vědí, že yperit, chlorpikrin, fosgen, difosgen a sloučeniny arzénu byly uloženy do beden a sudů, které musejí dříve či později prorezavět. Nikdo neví, kdy se tak stane, nicméně je jisté, že k tomu jednou dojde.

Před deseti lety ruský vědec Alexander Korotenko předpověděl, že někdy mezi léty 2020 a 2060 koroze postoupí natolik, že jedy začnou unikat do životního prostředí. Pouhých šestnáct procent celkového množství by postačilo na to, aby byl vyhlazen veškerý život v Baltském moři.

"To je pravda, ale je velmi nepravděpodobné, že by všechna ta munice zrezivěla najednou," říká Jacek Beldowski, který toto prohlášení klade do širších souvislostí. Beldowski pracuje v Oceánologickém ústavu v Sopotech, přímořském městečku v Polsku. Je také koordinátorem iniciativy Chemsea (Chemical Munitions Search & Assess project), což je z evropských fondů dotovaný mezinárodní výzkumný projekt zabývající se vyhledáváním a posuzováním chemických zbraní.

"Na jedné straně budou jedy určitě unikat, ale na straně druhé se po kontaktu s vodou stávájí méně nebezpečnými," říká Beldowski. "Chemické zbraně jsou rozprostřeny na ohromném území, kde jsou vystaveny velmi různorodým podmínkám. Jsou také v místech, kde je nedostatek kyslíku, a tak budou jen těžko podléhat korozi." Takže problémem je hlavně nejistota. "Jisté je jenom to, že v příštích letech se v Baltském moři zaručeně objeví nová forma znečištění."

Hrouda yperitu mezi sledi

Podle názoru Katji Broegové z Institutu Alfreda Wegenera v Bremerhavenu, instituce, která se rovněž podílí na projektu Chemsea, výsledky výzkumu prováděného v Baltském moři poskytnou cenné informace pro využití v Severním moři: "To platí zejména v případě toxikologického výzkumu. V daných lokalitách lovíme ryby nebo shazujeme klece s mušlemi, abychom zjistili, jestli neonemocní rakovinou."

Nicméně, ve vztahu k šíření jedů se podmínky v Severním moři a na Baltu zcela liší, vysvětluje Broegová: "Severní moře je daleko slanější a je v něm daleko více silných mořských proudů než v Baltu."

Chemsea a další výzkum musí, mezi jinými věcmi, rovněž vést k vypracování souhrnu pokynů pro rybáře. Co máte dělat, když v síti najdete mezi treskami i granát ráže 150 mm? A jaké kroky učiníte, jestli mezi sledi najdete kousek yperitu? Yperit neuniká v plynné formě, ale ve vodě se mění na lepkavou hmotu, kterou mohou mořské proudy unášet po mnoho let.

Jen krátce poté, co se tyto látky začaly v padesátých letech minulého století skladovat pod mořem, byly hlášeny první případy, kdy rekreanti z přímořských oblastí NDR a Polska utrpěli yperitové popáleniny. V Polsku došlo k dvaceti čtyřem vážným úrazům. Poslední z nich se stal v roce 1997, kdy rybáři vytáhli v síti na palubu obrovský kus yperitu.

Šedesát čtyři skládek zbraní u francouzského pobřeží

Nicméně největším rizikem je mechanické poškození. Z tohoto důvodu se úřady prakticky všude rozhodly, že se nebudou snažit munici vyzvedávat. Stavební činnost může mít katastrofální důsledky, neboť může poškodit velké množství výbušnin najednou. O tomto nebezpečí hojně psal tisk díky stavbě podmořského plynovodu North Stream, jehož trasa z Ruska do Německa vede Baltským mořem.

Podle Jacka Beldowskiho je plynovod jen jedním z příkladů. "Mořské dno je stále častěji narušováno stavebními projekty: Kabely, větrnými elektrárnami a potrubím. Musí tak být urychleně vypracovány postupy pro výkopové práce, stavby a vrty v rizikových zónách."

Podle OSPARu - smlouvy o spolupráci mezi zeměmi ležícími u Severního moře, je v Severním moři a přilehlých částech Atlantického oceánu 31 míst, kde pomalu rezivějí chemické zbraně. Dále je tu 120 skládek konvenčních zbraní, o kterých se však ví, že obsahují těžké kovy a další nebezpečné látky. 64 z nich leží u francouzského pobřeží.

Jen v německém Bightu nedaleko Waddenských ostrovů bylo po druhé světové válce do hlubin shozeno více než 1,5 miliónů tun munice, z čehož 90 tun tvořily chemické zbraně. Ve Skagerraku mezi Dánskem a Norskem potopili Spojenci nejméně 45 lodí převážejích chemické zbraně. Mezi Irskem a Skotskem byl v místě zvaném Beaufort's Dyke do moře svržen milión tun munice, z čehož část opět sestávala z chemických zbraní.

V Baltském moři jsou známy dvě hlavní skládky toxických odpadů: Nedaleko ostrova Bornholm a v gotlandské pánvi mezi ostrovy Gotland a pobaltskými republikami. Ve Středomoří se největší koncentrace takových odpadů nachází blízko italského města Bari. Od druhé světové války se tu už přihodilo celkem 232 nehod způsobených chemickým odpadem, zejména yperitem.

Tuny granátů s jedovatými plyny v belgických vodách

Jedna z největších podmořských skládek chemických zbraní se nachází v Severním moři u belgického pobřeží nedaleko holandských hranic. Po první světové válce byly bojiště v Belgii vyčištěny od munice. Při pokusech o přepravu a skladování těchto zbraní však pravidelně umírali lidé, a tak se koncem roku 1919 vláda v Bruselu rozhodla zbavit se jich shozením do moře.

Každý den po celých šest měsíců zmizel v moři u pobřeží nedaleko Knokke Heist celý lodní náklad munice. "Nevíme, proč se nerozhodli plavit se dále na moře. Pravděpodobně se svého nákladu chtěli zbavit co nejrychleji, protože jeho přeprava byla také velice nebezpečná," říká Tine Missiaenová z Renardova centra pro mořskou geologii v Gentu.

Výsledkem je, že mělčina Paardenmarkt nedaleko pobřeží musí být každoročně kontrolována. Je totiž posledním místem odpočinku nejméně 35 000 tun munice, z nichž nejméně jednu třetinu tvoří granáty plněné bojovým plynem. Většina z nich už zmizela pod silnou vrstvou sedimentů. V roce 1972 ale byly některé z nich z vody vytaženy. Ukázalo se, že jsou v pozoruhodně dobrém stavu, díky prostředí s nízkým obsahem kyslíku. Tehdy ještě silná koroze nenastala.

ZDROJ:http://www.presseurop.eu