zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Nakládání s odpady z živelných katastrof v Japonsku

22.02.2012
Odpady
Havárie
Recyklace
Sanace, staré zátěže
Nakládání s odpady z živelných katastrof v Japonsku
Dne 11. března 2011 v 14:46 místního času (06:46 SEČ) byla severovýchodní čast Japonska zasažena zemětřesením o síle 9,0 stupně Richterovy škály a zejména následným tsunami...

Zemětřesení se zařadilo mezi páté největší v novodobé historii a největší zaznamenané v Japonsku. Největší škody způsobily vlny tsunami, které zasáhly pobřeží o ploše více než 561 km2. Vlny dosahovaly průměrné výše mezi pěti až osmi metry, nicméně na některých místech voda vystoupila až 38,9 metrů nad úroveň moře (město Miyako). Neštěstí mělo na svědomí 23 600 lidských životů a zničilo či vážně poškodilo více než 187 000 domů. Tragédii zesílila i havárie v jaderné elektrárně (JE) Fukushima I., při které došlo k dlouhodobému úniku radioaktivity do prostředí a přes 200 000 lidí muselo být evakuováno. Zemětřesení a tsunami způsobily řadu požárů obytných domů a průmyslových částí, ze kterých uniklo do prostředí spousty toxických látek.

Po počátečních záchranných pracích čeká Japonce velký problém a to obrovské množství odpadu. Prvotní odhady počítaly s množstvím mezi 60 až 200 milionu tun, avšak s postupem času se ustálily na hodnotě přibližně 25 milionu tun (Ministerstvo životního prostředí). I toto množství je skoro dvojnásobné v porovnání s předchozím velkým Hanshinským zemětřesení v Kóbé v roce 1995 (14,5 milionu tun). Zmíněné množství odpovídá zhruba 16 letům produkce ze stavebního a demoličního odpadu z prefektur Fukushima, Miyagi a Iwate, které byly nejvíce postiženy. V některých částech jako např. město Ishinomaki se nahromaděný odpad blíží 100 letům vyprodukovaných v normálním období.

japonsko







Tento odpad je velmi heterogenní směs, jelikož vznikl zřícením obytných a průmyslových budov a jejich vnitřního vybavení, vraky aut a lodí, části stromů, těly uhynulých zvířat a znečištěným mořským a pobřežním sedimentem. Značná část těchto odpadů dle odhadů 5 až 20 miliónů tun (International Pacific Research Center), byla také odnesena proudem do moře, kde se usadila na dně a plovoucí části nyní unáší proud Tichým oceánem k Severoamerickému kontinentu.
japonskoObr.1. Třídění odpadů Rikuzentakata

Vhodný postup při zpracování odpadu ze živelných katastrof, dokáže nejen eliminovat škody na životním prostředí, ale zejména ušetřit energie a přírodní suroviny, které se dají využít při obnově postiženého území. Například odpad po velkém Hanshinském zemětřesení byl využit na 50,1%, avšak zde nebyly místa zasaženy tsunami, a také nedošlo k velkým únikům toxických látek.

Nejdříve bylo nutné zpřístupnit a odklidit veřejné komunikace. Dále následovalo vytvoření sběrných míst, kde je odpad svážen k vytřídění a uskladnění. Veškerý proces je řízen místní samosprávou, dle doporučení ministerstva životního prostředí. Odpad je na těchto místech tříděn do kategorií: betonové části, dřevo, kovy, elektro odpady, gumové části (pneumatiky) a nebezpečné odpady, sediment a vyřazené automobily. Třídění probíhá jak pomocí těžké techniky tak i manuálně. Betonové části jsou pak rozdrceny a použity pro stavební účely. Trosky obsahující osobní a náboženské předměty, se během třídění odkládají a pomocí místních úřadů vracejí původním majitelům.

japonsko Obr.2. Odpady z kovů Rikuzentakata

Využívání odpadu je komplikované z několika důvodů.
Dřevěný odpad je velmi vhodný k energetickému využití, bohužel proces je komplikovaný v místech zasažených tsunami kvůli kontaminaci soli z mořské vody. Následné spálení může emitovat dioxiny a furany z chlóru, z tohoto důvodu musí být veškerý zasažený odpad vyčištěn vodou od soli, či využit ve spalovně odpadů zabezpečené řádným filtračním zařízením. Další problém se vyskytl zejména v blízkosti JE Fukushima I. a to radioaktivním spadem. Během havárie došlo k úniku zejména izotop jódu-131 a cesia-137. Tím, že poločas rozpadu izotopu jódu-131 je 8 dní, největší komplikace působí izotop cesia-137 s poločasem rozpadu 30 let. Zasažený dřevěný odpad se nesmí spalovat v běžných topeništích, protože se radiace uvolní do atmosféry a také finální škvára obsahuje několikanásobné vyšší koncentrace radiace.

japonsko Obr.3. Autovraky v Rikuzentakata

Jelikož je množství radiací zasaženého odpadu enormní, vydalo ministerstvo životního prostředí v červnu doporučení k jeho nakládání:

V rozmezí 100 až 8 000 Bq/kg cesia-137, škvára a struska smí být uložena na běžné skládky odpadů.
V rozmezí 8 000 až 100 000 Bq/kg, by měl odpad být uložen na skládkách průmyslových odpadů, zabezpečených zastřešením, geomembránou či uložením v barelech k zamezení znečištění podzemních vod.
Nad 100 000 Bq/kg, musí být odpad bezpečně uložen ve speciálních betonových skladištích k zamezení radiačního záření do okolí.

Betonové části se po vytřídění využívají ve stavebnictví a opravách komunikací. Kontroly radiace zpočátku neprobíhaly na všech postižených místech, proto došlo i k několika pochybením. Například v městě Nihonmatsu v prefektuře Fukushima, byla v červenci 2011 použita drcená suť k výstavbě domu, bohužel část byla kontaminována Cesiem-137 takže bylo v některých místnostech naměřeno až 1.24 mikroSv/h (Japonské ministerstva ekonomiky, obchodu a průmyslu (METI). Od této události, většina samospráv zpřísnila testování radiace ve zpracovaném odpadu.

japonskoObr.4. Město Otsuchi po úklidu trosek

K zjištění znečištění prostředí, provádí místní samosprávy ve spolupráci s několika japonskými univerzitami rozbory půdy a vod k měření koncentrace uhlovodíků, azbestu, PCB, těžkých kovů, dioxinů a dalších toxických látek. Dosavadní výsledky ukazují, že se většina látek drží v předepsaném limitu vydaným ministerstvem životního prostředí (Environmental Quality Standards for Soil Pollution, Environmental Quality Standards for Water Pollution).

Pro snadnější organizaci během likvidačních prací, vydala vláda nařízení k rychlejší orientaci. Vlastníci nemovitosti se dle statického posudku a vlastního rozhodnutí, mohou nechat odvést sutiny ze svého pozemku. Nemovitosti jsou označeny vlajkami.

  • Červená znamená celkovou destrukci domu, takže budou z pozemku odvezeny veškeré sutiny a části domu.
  • Žlutou vlajkou vlastník prohlašuje, že je dům v pořádku, ale z pozemku chce odstranit sutiny.
  • Zelená znamená, že je dům i pozemek v pořádku a vlastník nevyžaduje žádnou pomoc. Toto označení se osvědčilo pro svou rychlost a zejména snížení administrativních nákladů.


Ačkoli je Japonsko každoročně zasaženo přibližně tisíci zemětřeseními, na katastrofu takového rozsahu a s takovým množstvím odpadu nebylo plně připraveno. První metodika pro nakládání s odpady ze zemětřesení, byla vytvořena v roce 1998 po zkušenostech z velkého Hanshinského zemětřesení. Následkem silného tajfunu, byla v roce 2005 vypracována další, týkající se povodní. Japonsko nebylo po dlouhou dobu zasaženo velkým tsunami, proto nemělo vypracovanou ani žádnou metodiku, která by řídila likvidační práce. Po této tvrdé lekci se nyní připravují plány, které již počítají i s dalšími faktory zahrnujícími únik nebezpečných látek, či radioaktivní spad.

Pavel Ehler
ehler.pavel@gmail.com

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
INISOFT s.r.o.
27
7. 2017
27.7.2017 - Seminář, školení
Olomouc, ibis Olomouc Centre
ASIO, spol.s r.o.
28
7. 2017
28.7.2017 - Ostatní akce
od 09:30 do cca 11:00, na YouTube
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí