Ropná břidliceFoto: United States Federal Government

Břidlicový plyn se v posledních deseti letech ve velkém těží ve Spojených státech, jeho těžba tam pokrývá asi pětinu spotřeby. V Evropě se zatím jen hloubí průzkumné vrty. Poláci však doufají, že se zbaví závislosti na dodávkách plynu z Ruska, a Rakušané jsou tradičně mnohem opatrnější.

Těžba břidlicového plynu je složitá a energeticky náročná, protože jeho ložiska jsou obvykle hlouběji než zásoby zemního plynu. Plyn se z podzemí dostává pomocí hydraulického štěpení - vrtem se do hloubky vhání štěpicí kapalina, která břidlici rozruší, a pak je plyn možné odčerpat.

Tato kapalina je složená z vody, písku a z přídavných chemikálií, které sice tvoří pouhé půl procento kapaliny, ale právě jich se obávají odpůrci této technologie. Argumentují také tím, že vrty jsou hlučné a těžba se neobejde bez částečného úniku metanu, který je mnohonásobně účinnější skleníkovým plynem než oxid uhličitý.

"Poláci už několikrát zažili, že byli závislí na Rusku a že to vždy bylo spojeno s určitými problémy nebo riziky. Proto v celonárodním povědomí Poláků je to otázka cti - nebýt na dovozu z Ruska závislí," vysvětluje Juraj Franců z České geologické služby, proč dává Polsko této technologii zatím zelenou. Dále na:http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/tezba-bridlicoveho-plynu-budi-v-evrope-rozporuplne-pocity--1027789

ZDROJ: Český rozhlas