Poplatky za emise nás ničí, tvrdí firmy...

Už dlouho neměli lobbisté takové žně jako v posledních týdnech, kdy parlament projednává nový zákon o ovzduší. Průmyslníky vyděsil vládní návrh, podle něhož se jim měly zvedat poplatky za emise do ovzduší až na sedminásobek současného stavu.

Kolem poplatků se strhla mela a poslanci nakonec plán vlády obrátili zcela naruby: do zákona zapracovali pozměňovací návrh Jana Bureše (ODS), podle něhož se poplatky nejen nemají zvedat, ale v případě těkavých látek a emisí síry a dusíku se mají po roce 2015 dokonce zcela zrušit.

Dnes začíná schůze Senátu, která návrh zřejmě znovu změní. V anketě HN se 44 senátorů vyslovilo proti poslanecké podobě zákona. Jeho konečná verze je však ve hvězdách. Včera o ní zastánci i odpůrci poplatků dál jednali. Senátní výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a doporučil schválit kompromisní návrh Jiřího Bise (ČSSD) a Vítězslava Jonáše (ODS). Podle nich by poplatky měly být zachovány. Za prachové emise by se měly zvedat po roce 2016 na původně vládou navrhované 4,2 tisíce korun za tunu, za emise síry a dusíku by měly naopak klesat (do roku 2020 na 50-60 procent dnešní úrovně). Příjem z poplatků by také měl jít z poloviny rovnou do rozpočtů regionů, v nichž emise vznikají.

Tlak je příliš silný, tvrdí firmy

Lobbisté na obou stranách však pracují do poslední chvíle. "Píšeme otevřený dopis senátorům, ať se postaví za původní vládní návrh jako za přípustné minimum," sdělil včera HN Jan Skalík, koordinátor Evropského centra Zelený kruh, jež sdružuje 28 nevládních organizací zaměřených na otázky životního prostředí.

Zájmová sdružení jako Svaz průmyslu, Hospodářská komora či Teplárenské sdružení také nasadila všechny páky ke zvrácení vládního plánu. Sílu mají. Vládní plán jde proti zájmům tak vlivných firem, jako je mocný ČEZ či EPH v zádech s bohatými skupinami PPF a J&T. A ve službách průmyslníků jsou tak vlivné osobnosti jako expremiér Mirek Topolánek, dnes šéf Teplárenského sdružení.

Průmyslníci poslanecký obrat pochopitelně chválí. "Poplatky za emise byly zavedeny v roce 1967, před 45 lety. Tehdy neexistoval jiný motivační způsob snižování emisí," říká Jaroslav Suchý ze Svazu chemického průmyslu. Stát má dnes podle něj účinnější nástroje. "Snižování emisí si vynucuje evropský systém ochrany ovzduší. Poplatky mají jedinou funkci - přinášet peníze do státního rozpočtu. Plán na jejich navýšení je snahou o další - a naprosto nestandardní - příjem státu na úkor firem a občanů," tvrdí.

Emise klesají, prý to stačí

Jaké páky dnes stát na firmy má? Především jde o takzvaný systém integrované prevence: Podniky nemohou fungovat bez "integrovaných povolení", v nichž jim úřady stanoví emisní limity.

Velcí znečišťovatelé musí mít speciální emisní povolenku na každou tunu skleníkových plynů, jež vypustí do ovzduší. Zatím je dostávají zdarma, a protože jich většinou měli přebytek, mohli je prodávat, což třeba firmě ČEZ zvedalo ještě předloni zisk o víc než miliardu korun. Od loňska se ale za povolenky platí daň (například v případě ČEZ se její suma vyšplhá za loňský rok na tři miliardy) a od roku 2013 si je budou muset z větší části kupovat, což domácí firmy přijde podle Svazu průmyslu v příštích osmi letech až na 60 miliard korun.

Dále: Firmy smějí na nové zdroje nasazovat jen nejlepší dostupné technologie. Od roku 2016 jim EU navíc ukládá zpřísněné emisní limity, na něž sice fungující elektrárny a teplárny mohou přecházet postupně do roku 2020, i tak to ale bude představovat mnohamiliardové náklady.

"Díky všem zmíněným opatřením už od 1. ledna 2016 výrazně klesne množství emisí a pokles bude pokračovat dál do roku 2020," zdůrazňuje Martin Hájek z vedení Teplárenského sdružení. Náklady na všechna zmíněná opatření odhaduje Suchý na 135 miliard korun v příštích osmi letech - a to jen pro průmyslový sektor, bez energetiky.

Svaz průmyslu zdůrazňuje, že emise v Česku klesají už dnes: "Díky investicím do ekologie poklesly mezi roky 1990 a 2010 emise tuhých látek z 565 na 62 tisíc tun za rok, emise oxidů síry propadly z 1850 na 169 tisíc tun a emise oxidů dusíku se snížily z 551 na 241 tisíc tun za rok," uvádí mluvčí svazu Milan Mostýn. A průmyslníci všech sektorů tvrdí, že samotné poplatky na vývoj ovzduší nemají žádný vliv.

Spojení několika zpřísňujících opatření je pro firmy už tak nákladné. Poplatky pro ně sice nejsou tím nejbolestnějším nákladem, velké podniky za ně platí obvykle desítky milionů, ČEZ kolem stovky milionů ročně. Kdyby ale prošel vládní návrh, zaplatily by na poplatcích podle viceprezidenta Svazu průmyslu a manažera domácí hutní jedničky ArcelorMittalu Ostrava Jana Rafaje jen do roku 2016 asi 2,5 miliardy korun a dalších 2,7 miliardy v dalších letech.

"Respektujeme evropské předpisy a regulaci. Zároveň ale považujeme za chybu, aby země k této povinné zátěži přidávala ještě vlastní opatření oslabující konkurenceschopnost," říká Rafaj. "Česká republika debatami o nesmyslných poplatcích vysílá signál, že o průmysl nestojí, takže se nebude moci divit, pokud skončí mezi poraženými a průmysl se přesune do sousedního Polska," přidává Hájek.

Sever se dusí, na poplatcích trvá

Jenomže zájem průmyslu se jen obtížně vysvětluje občanům. Zvlášť v regionech nejhůř postižených průmyslovými exhalacemi, kde lidi čím dál častěji dusí smog - bez ohledu na statistiku klesajících emisí.

Když sněmovna ustoupila od záměru zvýšit poplatky a naopak je navrhla zrušit, vzbudilo to prudkou vlnu nevole především v Ústeckém a Moravskoslezském kraji. I když je jasné, že špatný vzduch tam má víc příčin - od houstnoucí dopravy přes nekvalitní domácí topení až po emise zaváté přes hranice z Polska -, těžko tu lidé přijímají ústupek vůči průmyslu. A tak se zdejší radnice a krajské úřady pustily do vlastního propoplatkového lobbingu. "Zastupitelstvo našeho kraje se postavilo za původní vládní návrh zákona. Jednáme s poslanci i senátory, snažíme se dojednat co nejširší podporu našeho názoru," říká moravskoslezský vicehejtman Miroslav Novák.

AUTOR: Zuzana Kubátová
AUTOR-WEB: www.ihned.cz