Pemza - hornina i hygienický prostředek

Naše chodidla si čas od času také zaslouží pozornost. Pravidelné odstraňování ztvrdlé kůže zamezuje vytvoření zrohovatělé vrstvičky kůže, která v podobě silné "slupky", může být ideálním rájem pro plísně a bakterie. Než nám tedy kůže na chodidlech začne praskat, měli bychom použít některý z nástrojů na její odstranění a tím bývala odjakživa pemza.

Pemza patří se svou typickou pórovitou strukturou mezi vyvřelé horniny. Její přirozená barva je bílá, někdy nažloutlá nebo zašedlá. Její sklovitá povaha napovídá, že má blízko k přírodnímu sklu - obsidiánu. Skelná vlákna, ze kterých je tvořena, mezi sebou zadržují vzduch a tvoří její pórovitou strukturu. Díky tomu je pemza přes svou hustotu kolem 2,4 g/cm3 (což je více než u vody) hornina, která se snadno udrží na vodě.

Pemza vzniká při explozívních erupcích proplyněného magmatu, kde dutinky a póry jsou vlastně komůrky se zachyceným sopečným plynem. Vyskytuje se v třetihorních sopečných vrstvách a vulkanických vyvřelinách s vysokým obsahem oxidu křemičitého.

Její drsný povrch pemzu vždy předurčoval k použití na mechanické odstraňování nadbytečné kůže z chodidel. Aby tření pemzy o pokožku nohy nebylo bolestivé, doporučuje se snížit třecí sílu tak, že při koupeli nohy smáčíme delší dobu v rozpuštěné koupelnové soli. Ta napomáhá změkčení kůže chodidel, a tedy odstraňování odumřelých buněk.

ZDROJ:http://fyzmatik.pise.cz, kráceno