zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Jak moc fér je Fair Trade

01.04.2012
Obecné
Jak moc fér je Fair Trade
Farmáři ve třetím světě si díky principu Fair Trade zvýší příjmy, zatímco spotřebitelé v bohatých státech získají dobrý pocit.

Cílem organizátorů každoročního britského "Dvoutýdne fair trade", během něhož jsem si právě koupil dvě fair trade čokoládové tyčinky a skleničku fair trade arašídového másla, je zvýšit cenu vyplácenou farmářům v rozvojových zemích za jejich produkty. Dosahují toho tím, že se z celkové ceny vyloučí přemrštěné zisky prostředníkům, na které jsou farmáři odkázaní, aby dostali své zboží na vzdálené trhy. Funguje to takto: výměnou za to, že dostávají garantovanou cenu a splňují "dohodnuté pracovněprávní a ekologické standardy" (minimální mzdy, žádné pesticidy), získávají zemědělská družstva v chudých zemích na své produkty známku Fair Trade, kterou vydává Organizace pro označování Fair Trade. Tento certifikát umožňuje supermarketům a dalším maloobchodníkům prodávat zmíněné výrobky s přirážkou. Farmáři ve třetím světě si tak zvýší příjmy, zatímco spotřebitelé v bohatých státech získají dobrý pocit.

Hnutí Fair Trade, které započalo v 80. letech, rychle sílí. V roce 1997 dosáhlo pozoruhodného průlomu, když se britská dolní sněmovna rozhodla podávat pouze fair trade kávu. Do konce roku 2007 prodávalo fair trade výrobky více než 600 sdružení producentů, která zastupovala 1,4 milionu farmářů v 58 zemích. Dnes se pod značkou Fair Trade prodává čtvrtina všech banánů v britských supermarketech. Produkty se štítkem Fair Trade však stále představují pouhý zlomek - obvykle méně než jedno procento - například celosvětového prodeje kakaa, čaje a kávy.

Ekonomické zdůvodnění garantovaných cen je dobře známé: stabilizace cen primárních produktů, které podléhají prudkým výkyvům, stabilizuje příjmy jejich producentů.

Od poloviny 80. let producenti komodit zaznamenávali setrvalý pokles cen. Vedle toho docházelo během celého desetiletí k obrovským cenovým výkyvům se strašlivými dopady na státy subsaharské Afriky a další rozvojové země, jejichž exportní příjmy byly do značné míry závislé na vývozu komodit. Od té doby se však cenový pokles obrátil. Ceny potravin se od roku 2001 zvýšily o 150 procent. To zvedlo příjmy zemědělských producentů nezávisle na snahách hnutí Fair Trade.

Ceny primárních produktů zůstávají mnohem rozkolísanější než ceny zboží a služeb, což způsobuje velké výkyvy v příjmech výrobců. To zvýrazňuje dopady hospodářských cyklů. Otázka cenové stabilizace tedy nezanikla.

Terčem všech verzí fair trade je "volný obchod" a nejničivější útoky na Fair Trade přicházejí právě od zastánců volného obchodu. V pamfletu Nefér trade, který v roce 2008 publikoval Institut Adama Smitha, tvrdí Mark Sidwell, že Fair Trade udržuje na zemědělské půdě nekonkurenceschopné farmáře, což brzdí diverzifikaci a mechanizaci. Podle Sidwella schéma Fair Trade mění rozvojové země v agrární ghetta s nízkými zisky a s vysokým podílem fyzické práce. K tomu je ještě nutné přičíst dopady politiky Fair Trade na nejchudší lidi ve zmíněných zemích - nikoliv na farmáře, nýbrž na příležitostné pracovníky -, kteří jsou z programu vyloučeni kvůli drahým regulacím. Jinými slovy chrání Fair Trade farmáře před jejich konkurenty a také před zemědělskými pracovníky. Rovněž spotřebitelé jsou podle Sidwella klamáni. Jen titěrný podíl - pouhé jedno procento - z přirážky, kterou zaplatíme za čokoládovou tyčinku z programu Fair Trade, někdy doputuje k producentům kakaa. Stejně tak není Fair Trade nutně zárukou kvality: producenti dostávají za fair trade zboží pouze minimální mzdu, nejlepší část úrody tak prodávají na volném trhu.

Navzdory vratkým ekonomickým základům bychom však neměli hnutím Fair Trade opovrhovat. Cynikové sice tvrdí, že jeho jediným přínosem je dát spotřebitelům možnost mít při nákupu lepší pocit - podobně jako když se v katolické církvi kdysi kupovaly odpustky -, ale to by bylo vůči Fair Trade nespravedlivé. Ve skutečnosti představuje toto hnutí jiskru protestu proti bezmyšlenkovitému důrazu na spotřebu, lidový odpor proti neosobní logice a projev komunálního aktivismu. Toto ospravedlnění asi nepřesvědčí ekonomy, kteří preferují exaktnější zdůvodňování. Není však na škodu si připomenout, že věci nemusejí vždy vypadat tak, jak by si přáli ekonomové.

AUTOR: Robert Skidelsky
profesor politické ekonomie na Univerzitě ve Warwicku

Zdroj: EKONOM

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
INISOFT s.r.o.
27
7. 2017
27.7.2017 - Seminář, školení
Olomouc, ibis Olomouc Centre
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí