Čtvrtek, 28. března 2024

Energetická normalizace

Šéfka Energetického regulačního úřadu střílí na obnovitelné zdroje od boku jako kovboj, kritizují její postup zastánci zelené energie.

Energetická normalizace

Česko jde ode zdi ke zdi: Po solárním průšvihu vyhlásilo obnovitelné energii válku.

Jádro a uhlí dostávají zelenou - naopak skutečná "zelená" energie z obnovitelných zdrojů má červenou stopku. Česko totiž sází na prolomení limitů těžby hnědého uhlí, dostavbu jaderných bloků v Temelíně a zároveň chce zrušit podpory energii ze slunce, vody, větru a biomasy.
Nadcházející "energetickou normalizaci", návrat od koketování s moderními technologiemi ke klasickým zdrojům, razí šéfka Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková, v plné shodě s ministrem průmyslu a obchodu Martinem Kubou (ODS) - a mimochodem i s důraznou, byť neformální podporou prezidenta Václava Klause.

Normalizátoři se přitom odvolávají především na poučení z krizového vývoje cen energií, který způsobila v Česku přespříliš dotovaná fotovoltaika. "Jen letos nás kvůli tomu stojí příspěvek na obnovitelné zdroje 38 miliard korun. Nemůžeme našim firmám energii dál zdražovat, nebyly by konkurenceschopné," hájí svoji základní filozofii Vitásková (viz také Ekonom č. 9/2012). Faktem je, že když dnes občan nebo firma platí účet za energii, přes osm procent z celkové sumy jde na vrub dražším obnovitelným zdrojům. Ale současný odklon od slunce, vody a větru má přinejmenším také dvě velká úskalí. Jednak může Česku ujet vlak (vždyť klíčové Německo se rozhodlo jádro zavrhnout a zelené zdroje podporuje), jednak svědčí o naprosté nekoncepčnosti domácí energetické politiky.

Ještě loni bývalý ministr průmyslu Martin Kocourek připravoval strategii výstavby až 18 jaderných reaktorů. Zároveň se za jeho éry rozbujela tak masivní podpora sluneční energie, že neměla ve světě obdoby. Jeho nástupce Kuba (přitom z téže politické strany) už počítá sotva se třemi reaktory navíc, ale také prakticky "odpískal" podpory obnovitelným zdrojům. Podnikatel, který chce v Česku investovat do energií, tak může skončit buď v blázinci - anebo u šikovných právníků, kteří mu vymůžou od českého státu odškodné za zmařené investice.

S Klausem v zádech

Vitásková argumentuje především vysokými náklady na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů. "Před pěti lety jsme kvůli nim připláceli na každou megawatthodinu kolem 30 korun. Ale letos je to už přes čtyři sta! A to ještě jen díky rozpočtové dotaci a rozložení splátky takzvaného korekčního faktoru do dvou let. Jinak bychom připláceli dokonce 670 korun," tvrdí šéfka ERÚ.

Podobný problém, jaký nastal kvůli nekontrolovanému nárůstu solární energie, přitom podle ní hrozí například u podpory biometanu z biomasy. Proto chce veškeré státní podpory novým obnovitelným zdrojům, snad vyjma malých bioplynových stanic nebo solárních miniprojektů, od roku 2014 zrušit. "Zelené" zdroje uvedené do provozu po tomto datu by se tak musely obejít bez dotací.

Ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba je pro všemi deseti. "V tomhle se s paní Vitáskovou jasně shoduji," říká. A jde dokonce ještě dál. Zatímco šéfka ERÚ tvrdí, že i přes škrty v podporách Česko dosáhne podílu 13,5 procenta "zelené energie" v roce 2020, jak slíbilo Evropské unii, podle Kuby "není tento cíl žádným dogmatem". Ministr zdůrazňuje, že Brusel nebude diktovat Česku ani podíl obnovitelných zdrojů, ani to, jestli a jak má využívat jádro (viz Ekonom č. 11/2012).

Antizelení úředníci a politici mají přitom silné zastání i na Hradě. Vitásková má k prezidentu Václavu Klausovi hodně blízko (viz Královna se rozjela... na str. 10), konzultovala s ním i postup v případě zelených podpor. Klaus také vetoval návrh nového zákona o podpoře obnovitelných zdrojů. I to je přesně v zájmu šéfky ERÚ. "Nejlepší by byl zcela nový zákon, už pro něj připravujeme podklady," říká Vitásková. Vzdát se totiž nehodlá ani v případě, že sněmovna Klausovo veto přehlasuje - což se zdá pravděpodobné. "Zákon by pak stejně potřeboval prováděcí vyhlášky - a já prostě budu dál bránit tomu, aby nám obnovitelné zdroje zdražovaly energie," přiznává Vitásková de facto, že je připravena zákon blokovat obstrukcemi.

Střelba od boku

Nadcházející tažení proti zelené energii přitom v Česku nemá žádné silné oponenty. Nebojuje za ně žádná významná politická strana, ani ministerstvo životního prostředí. Na záměry ERÚ tak výrazněji reagovalo zatím jen občanské sdružení Calla, respektive čerstvě vzniklá Aliance pro energetickou soběstačnost.

"Tvrzení předsedkyně Vitáskové, že cíle v dosažení podílu obnovitelných zdrojů na rok 2020 budou dosaženy už letos, je zcela nesmyslné," upozorňuje Edvard Sequens z Cally.
"Střílí do obnovitelných zdrojů jako kovboj od boku. Ale když plánuje omezení podpory zelené energetiky, měla by také vyčíslit dopady na krajinu a zdraví pro uhelné elektrárny, nebo odstranit nepřímé dotace pro výrobu jádra," dodává na adresu šéfky ERÚ výkonný ředitel aliance Martin Sedlák.

Calla i aliance používají při obhajobě svých názorů následující rétoriku: obnovitelné zdroje si zaslouží dočasnou podporu, aby se mohly uchytit - a do konce tohoto desetiletí už budou cenově konkurenceschopné vůči fosilním zdrojům nebo jádru. České firmy tak budou mít levný zdroj energie, která bude prakticky nevyčerpatelná.

Kdo je blíže pravdě? Pokud jde o plnění závazku mít podíl 13,5 procenta zelené energie v roce 2020, pak podle posledních dostupných čísel Česko kritérium zatím nesplnilo (viz graf) - s výjimkou fotovoltaiky. Podle informací týdeníku Ekonom ovšem ERÚ zpracovává nové údaje, z nichž má vyplynout, že splnění cíle je velmi blízko.

Vitásková má pak samozřejmě pravdu v tom, že dnes obnovitelné zdroje energii zdražují. Ale zprávy ze světa hovoří o tom, že zanedlouho může být všechno jinak. Poradenská společnost Ernst & Young vypočetla - podle britského listu Guardian - že solární energie bude už mezi roky 2016 až 2019 levnější než konvenční. Cena solárních panelů má klesnout příští rok na polovinu ve srovnání s rokem 2009.

Je pravda, že daňovými poplatníky dotovaný zelený byznys přináší některým podnikatelům výnosný zisk. Především pokud jde o solární projekty. I po dodatečném zavedení srážkové daně jsou některé z nich stále natolik atraktivní, že je nyní skupují velcí hráči. Podle Lidových novin především firmy z Německa, investiční skupina J&T či společnost Pražská energetika.
Velké plány se solárním byznysem potvrdil týdeníku Ekonom i Pavol Krúpa, partner česko-slovenské investiční skupiny Arca Capital. Ta dříve proslula například odkupem části aktiv skupiny Marila podnikatele Tomáše Pitra nebo transakcí s akciemi firmy Moravia Energo, díky čemuž dokončil své "zázračné zbohatnutí" expremiér Stanislav Gross.

Arca chce založit kvůli fotovoltaice fond kvalifikovaných investorů, jehož hodnota by měla být mezi 50 až 100 miliony eur. Investorům by měla poskytovat výnos pět až šest procent. Fond bude kryt solárními projekty, které Arca nyní skupuje. "Na Slovensku už kontrolujeme výkon 17 megawatt, dalších šest megawatt máme rozjednáno. V Česku je rozjednána zatím kapacita asi pět až šest megawatt," říká Krúpa.

Urban si myje ruce

Podobně jako předotované sluneční elektrárny, může podle Vitáskové dopadnout i biometan - díky podpoře, kterou má v prezidentem vetované novele zákona o obnovitelných zdrojích. V konečném návrhu podpora biometanu sice klesla na 1700 korun za megawatthodinu, původně ale byla ve výši 4000 korun. Do návrhu ji "propašoval" hospodářský výbor sněmovny, na příslušném výtisku je podpis jeho předsedy Milana Urbana. Ten se nyní brání, a obviňuje z podpory biometanu ministerstvo průmyslu. To vinu jednoznačně odmítá.

Alena Vitásková a ministr Kuba si nicméně mohou připsat kladné body jako bojovníci proti zneužívání některých předotovaných obnovitelných zdrojů. Jenže to v žádném případě neznamená, že by nedali vydělat protistraně. Pokud sami prosazují dostavbu Temelína, pak jde o byznys za 200 miliard. Když se prolomí limity na těžbu hnědého uhlí (což jasně říká Vitásková a zatím opatrně zmiňuje Kuba), pak to opět znamená pro těžaře zisky v řádu miliard.

Předsedkyně ERÚ mimoto zastává dost kontroverzní názor, pokud jde o biomasu. Je zásadně proti spalování čisté biomasy. Ale chce "ještě zvážit" společné spalování biomasy s fosilními zdroji - což je podle expertů právě způsob, kde mohou vznikat největší podvody. "Biomasa je dotovaná, uhlí ne - ale ve společném spalování je těžké přesně změřit, kolik bylo uhlí a kolik biomasy," vysvětluje jeden z expertů, který nechce svým jménem dráždit elektrárenský gigant ČEZ, jenž spoluspalování biomasy s uhlím také vydatně využívá.

Pomýlení Němci?

Není jednoduché odhadnout, kam Česko v energetice dojde. Každý nový ministr průmyslu připravuje koncepci, kterou bud nedokončí, nebo není přijata, nebo se změní. Každopádně bez jádra ani bez uhlí se země neobejde. "Když máme v Česku nadbytek elektřiny, proč bych měla podporovat vyšší dotace pro její dražší výrobu z obnovitelných zdrojů?" vytahuje svůj nejsilnější argument nejaktivnější odpůrce zelené energie, předsedkyně ERÚ Alena Vitásková.

Jenže záměr zadusit obnovitelné zdroje je také extrémem. "Rozjeli jsme se plnou parou vzad," kritizuje záměry úředníků Martin Sedlák z Aliance pro energetickou soběstačnost. Ta se mimochodem netají tím, že vedle odborníků z akademické sféry bude hájit také zájmy těch, kteří sami v zeleném byznysu podnikají.

O střízlivý pohled na věc se snaží například poslanec Jan Smutný, člen výboru pro životní prostředí za TOP 09. Je kritický vůči podpoře některých obnovitelných zdrojů, především biomasy nebo biometanu. Ale zároveň upozorňuje na klíčovou věc: zelená energie nemusí mít zdaleka tak zásadní vliv na celkovou cenu energie, jak se u nás tvrdí. "Za energie platí lidé i firmy u nás srovnatelnou cenu jako v Německu. Jenže tamní příspěvek spotřebitelů na obnovitelné zdroje je přitom více než dvojnásobný. To je jasný důkaz, že rozvoj zelené energetiky nemusí nutně působit skokové nárůsty cen," vysvětluje poslanec.

Německo, zdá se, si už svoji energetickou cestu vybralo: zanevřelo na jádro a pokračuje v podpoře zelených zdrojů. Česko se ovšem vydává směrem zcela opačným než jeho hospodářsky nejvýznamnější soused a partner.

AUTOR: Martin Mařík

Kolik stojí občana zelená energie

Roční platba za energii 13 000 Kč
(při spotřebě 2500 kWh)

Z toho příspěvek na zelenou energii 1048 Kč
(8,3 % z celkové platby)

Jak doplácíme na zelenou energii

419
Tolik si připlácíme za zelenou energii (Kč za MWh)

38,4 mld. Kč
Tolik bude letos stát podle Energetického regulačního úřadu podpora obnovitelných zdrojů v Česku

Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů