Začalo to žárovkou...

Ochrana života a životního prostředí obecně nabrala v podobě nápadů Evropské komise podivuhodný směr. Aktuálně se zaměřila na zubaře a kadeřnice.

Koncem března vyšla studie o ekologické závadnosti amalgámových plomb, které prý kontaminují rtutí nejen spodní vody, ale podle autorů "prostřednictvím nebožtíků spalovaných v krematoriích" také ovzduší. Komise proto navrhuje úplný zákaz v roce 2018. To, že jde stále o nejlevnější a nejstálejší zubní výplň, prý není argumentem.

Pracovníci kadeřnictví by podle nového návrhu měli omezit počet klientů (prý kvůli emoční stabilitě, finanční stabilitu zjevně nikdo nezkoumal) a také nosit příhodné oblečení, zejména boty s protiskluzovými podrážkami. Jenže - holiny jsou přijatelné ve chlévě, v módním salonu nechce nikdo (ani personál) vypadat, jako že jde přímo z pole.

Nové návrhy nevybočují z dlouhé řady unijních absurdit. Úvahy o zákazu plastových tašek ukončila až po roce studie, podle níž by jeho zavedení odporovalo pravidlům evropského trhu. Neprošel ani zákaz energeticky náročných kávovarů či plazmových televizorů. Zákaz žárovek je dodnes považován za kontroverzní zejména v souvislosti s tím, že ty úsporné (obsahující rtuť) končí ze dvou třetin na skládce. A kontaminují ovzduší víc než už zakázané rtuťové teploměry.

Rodící se návrhy EK je potřeba zarazit hned v zárodku, dřív, než nabobtnají a bude to pak trvat dalších pětadvacet let jako u zakřivení okurek, než je někdo pod tíhou krize zruší. Nejpodivuhodnější na tom všem ale nejsou ani tak obskurní nápady, ale spíš to, kolik různých výzkumů a kolik institucí se v rámci ochrany všeho a všech proti jejich vůli stále platí.