12 slavných českých fyziků a vynálezců které bychom měli znát..
Slavní čeští fyzikové v oblasti elektřiny
Bečvář Josef
Profesor Josef Bečvář (1900 - 1969) byl významným odborníkem v oboru tepelných turbín a zakladatelem dnešní katedry teorie a konstrukce energetických zařízení na Fakultě strojní Západočeské univerzity v Plzni (adresa stránky - www.zcu.cz). Celých 27 let působil ve Škodových závodech v Plzni, kde se podílel na vývoji všech typů plynových a parních turbín od výkonu řádově kilowattů až do turbín řady 110, 200 a 500 MW. Velké jsou také jeho zásluhy v rozvoji jaderných oborů na vysokých školách. Za zmínku stojí několikeré vydání celostátních vysokoškolských učebnic Tepelné turbíny a Jaderné elektrárny, které byly vypracovány pod jeho vedením.
Běhounek František
Profesor František Běhounek (27.10. 1898 - 1.1. 1973) po absolvování University Karlovy, studoval u Marie Curie na pařížském Institut de Radium (1920 - 1922).
V Praze řídil mj. Státní radiologický ústav a patřil k zakladatelům Fakulty technické a jaderné fysiky (dnes FJFI ČVUT - www.fjfi.cvut.cz).
Věnoval se zejména metodám měření radioaktivity, přirozenému záření a využití záření v lékařských aplikacích. Znám je též jako účastník Nobileho výpravy k severními pólu a jako spisovatel dobrodružných a populárně-vědeckých knih.
Diviš Prokop
Mimořádně vzdělaný katolický kněz (1.8. 1696 - 21.12. 1765, vlastním jménem Václav Divíšek) a jeden z prvních průkopníků v poznání elektrické energie u nás.
Nejvýznamnější je jeho objev a sestrojení bleskosvodu, ale Diviš používal elektřinu i k léčení lidí, studoval její vliv na rostliny a dokonce vynalezl elektrický strunný nástroj se čtrnácti klaviaturami.
Domalíp Karel
Karel Domalíp (24.6. 1846 - 19.11. 1909) patří k nestorům české elektrotechniky. Zasloužil se o zavedení její pravidelné vysokoškolské výuky na české pražské technice ve druhé polovině 80. let 19. století a o její rozvoj jako samostatné vědecké a technické disciplíny. Už školního roku 1884/85 se zasloužil o zavedení nepovinného předmětu Elektrotechnika na pražské české technice a v roce 1893 byl jmenován řádným profesorem nové katedry Elektrotechniky. Věnoval se také elektrotechnické teorii (problematika rezonance a teoretické práce o vedení elektřiny v kovovém prstenci) a byl členem národních i mezinárodních vědeckých společností.
Kaplan Viktor
Viktor Kaplan (27.11. 1876 - 23.8. 1934) byl německý technik a profesor na bývalé německé vysoké škole technické v Brně.
Vynálezce vodní rychloběžné turbíny - Kaplanovy turbíny pro velké výkony a malé spády.
Kolben Emil
Emil Kolben (1.11. 1862 - 3.7. 1943) byl český vynálezce a podnikatel.
Během svého delšího studijního a pracovního pobytu v USA (1887 - 1892) spolupracoval s Edisonem a Teslou. Pracoval v oboru střídavého elektrického proudu, kde se zabýval konstrukcí třífázových elektromotorů. Podstatně přispěl k rozvoji českého strojního průmyslu.
V roce 1896 založil továrnu Kolben a spol. ve Vysočanech. Tato firma v roce 1921 fúzovala s Českomoravskou strojírnou a když se k nim v roce 1927 přidala továrna Breitfeld-Daněk, a.s. vznikla známá Českomoravská-Kolben-Daněk, a.s. (ČKD), kde se stal vrchním ředitelem a místopředsedou správní rady.
Po nástupu nacistů k moci byl zbaven všech svých pravomocí, byl internován a zemřel ve smutně známém Terezíně.
Křižík František
František Křižík (8.7 1847 - 22.1. 1941) byl významný český elektrotechnik a vynálezce. Zasloužil se o rozvoj českého elektrotechnického průmyslu.
Světového významu nabyl jeho vynález samočinného regulátoru elektrické obloukovky (1878), o který se musel soudit s Wernerem von Siemensem.
Stavěl první elektrickou dráhu v Praze (1891) a meziměstskou elektrickou dráhu Tábor - Bechyně (1902).
Podstatně se přičinil o zdar Jubilejní výstavy v Praze (1891), z které je známá jeho osvětlená fontána. Vystupoval i jako politická osobnost, která v roce 1937 v rozhlasovém projevu adresovanému Albertu Einsteinovi varovala před 2. světovou válkou.
Majer Vladimír
Vladimír Majer (29. 3. 1903 Praha) byl významný český jaderný a fyzikální chemik. Vladimír Majer působil ještě před 2. světovou válkou na pražské technice jako chemik. Žák J. Heyrovského se původně zabýval zejména polarografií a mikrochemií. Během své stáže na univerzitě v Kodani (1937) se ale setkal s maďarským radiochemikem Györgym Hévésym, pozdějším laureátem Nobelovy ceny. Ten při zkoumání chemických procesů využíval radioaktivních izotopů, a ovlivnil tak i zájem Majera o jadernou chemii. Ještě za války vydal první českou monografii Radiochemie (1942) a v roce 1955 se pak stal spoluzakladatelem Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Byl autorem celé řady odborných publikací a podílel se i na tvorbě skript a učebnic jaderné chemie. Jeho zásluhy spočívají především ve vynikající pedagogické činnosti. Učebnice, jejichž byl hlavním autorem, tvoří základ výuky dodnes a jsou překládány do cizích jazyků; asi nejznámější jsou Základy jaderné chemie (1961, 2. vydání 1981, německy 1982).
Petržílka Václav
Petržílka Václav, 1905-1976. Byl český fyzik, doktor fyzikálně matematických věd a člen korespondent ČSAV.
Po absolvování Univerzity Karlovy pracoval mj. v Cavendish Laboratory v Cambridge u Ernesta Rutherforda. Stal se prvním děkanem Fakulty technické a jaderné fysiky ČVUT a patřil k zakladatelům Ústavu jaderné fyziky v Řeži.
Jeho práce se týkají oboru piezoelektřiny, v němž vytvořil vědeckou školu u nás, zabýval se fyzikou vysokých energií, kosmickým zářením a aplikacemi fyziky v jaderné energetice. Neopomenutelné jsou jeho zásluhy na výběru a výchově další generace jaderných fyziků.
Stodola Aurel
Aurel Stodola (10.5. 1859 - 25.12. 1942) byl slovenský technik a jeden ze zakladatelů teorie parních a plynových turbín.
Položil vědecký základ projektování a stavby parních a plynových turbín.
Šimáně Čestmír
Šimáně Čestmír , *1919. Český fyzik.
Po absolvování ČVUT studoval na College de France u Frederica Joliot-Curie.
Stál u zrodu Ústavu atomové fyziky (1948), který se postupně rozrůstal a vyústil do založení řežského Ústavu jaderné fyziky (1955). Profesor Šimáně se stal jeho prvním ředitelem.
Zabýval se experimentální jadernou fyzikou, zejména konstrukcí a využitím urychlovačů, konstrukcí detektorů jaderného záření a v neposlední řadě i jadernými reaktory.
Škoda Emil
Rytíř Emil Škoda (19.11. 1839 - 8.8. 1900) byl český technik a velkopodnikatel, který se významně zasloužil o rozvoj českého strojírenství. V roce 1866 začal pracovat jako vrchní inženýr ve Valdštejnových strojírnách v Plzni. Zasloužil se o jejich rozvoj a po pouhých třech letech celou strojírnu od hraběte Valdštejna koupil. Škodovy závody dodávaly vybavení cukrovarů a pivovarů, hornické a hutnické výrobky a později i zbraně. Jeho firma byla v roce 1899 akcionována a Škoda tam působil až do své smrti jako předseda společnosti a generální ředitel.
ZDROJ:ČEZ