Současné ekologické problémy mají ve většině případůnečekané a skryté souvislosti, které nelze tak snadno odhalit... Ale i přes nedostatečné informace se vnímavý spotřebitel může poměrně lehce dovtípit,že to s řezanými květinami nebude všechno až tak úplně v pořádku.
Co je často skryto za vábivou krásou řezaných květin?
Současné ekologické problémy mají ve většině případůnečekané a skryté souvislosti, které nelze tak snadno odhalit... Ale i přes nedostatečné informace se vnímavý spotřebitel může poměrně lehce dovtípit,že to s řezanými květinami nebude všechno až tak úplně v pořádku.
Pokud Vás při návštěvě květinářství zaujal téměř dokonalý, jaksi až "plastikově" nepřirozený vzhled nabízených řezaných květin, je to první krůček k přemýšlení o environmentálních problémech květinového průmyslu. Další myšlenka pak možná zabloudí k přeplněnému sortimentu květinářství v kteroukoliv roční dobu, o exotičnosti řady nabízených květin nemluvě. Pakliže nacházíme na okrajích měst převážně jen opuštěná zahradnictví s rozbitými okny skleníků, odkud pak tedy ta květinová záplava pochází?
První tulipán byl do Nizozemska dovezen v roce 1593, ale teprve tehdy, když začali nizozemští pěstitelé křížit různé druhy a barvy tulipánů, staly se módní a velice žádanou květinou. Oblíbenost této květiny došla až tak daleko, že se hovoří o tzv. tulipánové horečce, která tehdy postihla Nizozemsko i okolní země. Cena za jednu cibulku vzácného tulipánu dosahovala v letech 1634-1637 ceny jednoho měšťanského domu v Amsterodamu. Po pádu těchto závratných tržních cen se Nizozemsko poměrnědlouho vzpamatovávalo z tíživé hospodářské krize způsobené tulipánovým šílenstvím.
Jen málokterá řezaná květina, kterou si dnes koupíme v květinářství, je vypěstována v České republice. Spíše by se dalo hovořit o velikém štěstí a značném úsilí, pokud byste dnes chtěli takovou květinu v obchodě zakoupit. Pěstování řezaných květin pro komerční účely jako by v České republice úplně vymizelo. Ale nebylo tomu tak vždy. Květinářství mělo v Čechách dlouholetou tradici a čeští zahradníci si v 19. století v rámci c.k. monarchie, ale i v Německu, Francii a Nizozemsku, vydobyli dobré jméno. Po druhé světové válce, a zvláště pak za dob normalizace a kolektivizace, u nás všechna soukromá zahradnictví vymizela. Často byla rodinná zahradnictví začleněna do státních zemědělských podnikůa služeb nebo v horším případězlikvidována úplně. Nicméně i za dob minulého režimu ještě české květinářství alespoň přežívalo. Nabídka však byla skromná a v zimním období bylo často obtížné sehnat jinou květinu než tradiční karafiát. Po roce 1989 to šlo s českým zahradnictvím z kopce ještěrychleji. Pomalá transformace, privatizace a nevyřešené vlastnické vztahy zapříčinily oslabení tuzemských květinářů. Toho využily silné zahraniční firmy a jejich široký, neokoukaný sortiment květin a nízké ceny pak lehce vytlačily domácí výrobce z trhu. Dnes je situace taková, že téměř 98 % řezaných květin se na český trh dováží. Nejčastěji se jedná o reexporty z Nizozemska, ale také například z Kolumbie, Ekvádoru, Turecka, Keni nebo Thajska. Nejde jen o exotický sortiment, ale o klasické růže vypěstované v Ekvádoru, chryzantémy z Kolumbie a karafiát třeba až z Etiopie. Dále na: http://www.veronica.cz/?id=218.
ZDROJ:www.veronica.cz