Buřič na plný úvazek

Matěj Hollan dokázal, že výsměch zmůže víc než klopotné stížnosti. Osmadvacetiletý Brňák brnkáním na českou zálibu v černém humoru mění tvář zdejšího aktivismu. Když na to přijde, dokáže ovšem svižně šermovat nejen vtípky, ale i paragrafy.

Jeho zbraněmi jsou břitký humor a znalost paragrafů, jeho úspěchy jsou nebývalé. Seznamte se: Matěj Hollan. Tento osmadvacetiletý Brňák ukázal, že zrušit nesmyslnou vyhlášku nebo zastavit výstavbu podzemních garáží na historickém náměstí může trvat pouze pár měsíců. A stačí k tomu vlastně jen dostatek odhodlání.

"První věc, ve které jsem se angažoval, bylo zachování železničního nádraží v centru Brna. Co mě ale doopravdy zvedlo ze židle, byla před dvěma lety vyhláška, jíž chtěla brněnská radnice zakázat pouliční muzikanty. Shodli jsme se s kamarády, že to už je moc a že nemá smysl takhle debilní zákazy respektovat a dělat, že tohle je naše vůle projevená skrz zastupitelskou demokracii," popisuje nepřehlédnutelný mladík s divokou kšticí a černou rubaškou nad čočkovou polévkou v kavárně pod brněnským Špilberkem. Muzikantským protestem tehdy zablokovali centrum jihomoravské metropole, sešly se stovky lidí. "Byla to asi nejkratší vyhláška v historii, vydržela jen od zasedání do zasedání," směje se Matěj Hollan.

Praha řekne, Brno sklapne

Ve stejném roce se proti radnici postavil znovu. Tehdejší vedení města rozhodlo, že na Zelném trhu vybuduje podzemní garáže. "Garáže by ohrozily systém podzemních sklepů pod Zelňákem, a navíc by na starobylém náměstí přibyl nějaký dementní prvek vjezdu do podzemních garáží. Řinčeli jsme kolem toho tak dlouho, až se to dostalo k vědecké radě Národního památkového ústavu v Praze. Její stanovisko bylo jednomyslné: Je to prasárna. Brno do té doby tvrdilo, že jde jen o názory nějakých pošahaných aktivistů; to, že jsme od začátku argumentovali regulačním plánem památkové rezervace nebo že za námi stál děkan fakulty architektury, je nezajímalo. V Brně můžete být stokrát studovanější než celé zastupitelstvo dohromady, ale pokud si myslíte něco jiného než oni, jste aktivista. Ale jakmile se ozve Praha, tak sklapnou. Byla to zlomová kauza - ukázala, že stačí využít dostupné právní kroky a věnovat se věci intenzivně," popisuje bez servítků Hollan, jak se podařilo zastavit projek t podzemních garáží.

Brnění se od té doby pustilo do boje s dalším, tentokrát už celorepublikovým problémem: přebujelým hazardem. Právě tohle téma a následná finanční podpora Open Society Fund, Nadace Via a několika menších dárců rozhodly, že Matěj ukončil magisterské studium hudební vědy a stal se aktivistou na plný úvazek.

Ministerská volná jízda

"Už před několika lety mě začalo štvát, že v polovině domů v centru Brna jsou herny. Že hazard je všudypřítomný, že generuje desítky tisíc gamblerů. Zjistili jsme, že v řadě případů jsou herny otevřené, aniž by si to obce přály, a že stojí v blízkosti škol, nemocnic či kostelů. K tomu ještě ministerstvo financí provozování automatů povolovalo na delší dobu, než mu zákon umožňoval, a povolovalo i vyšší sázky, než bylo dané v zákoně," popisuje Hollan začátek boje s loterijními firmami.

Oblast výherních automatů od té doby z hlediska legislativy prošla překotným vývojem. Dvěma obcím, Chrastavě a Františkovým Lázním, se podařilo u Ústavního soudu obhájit vyhlášku, podle níž můžou regulovat hazard na svém území - a to i přístroje, které podle zákona měly povolenku ministerstva financí. Nedá se však říct, že by se situace celkově zlepšila. "Když soud řekl, že obec může zakazovat všechny výherní přístroje, poslanci schválili novelu, podle níž to tak skutečně má být, ale až za tři roky," kroutí Matěj Hollan hlavou a dodává, že tím, kdo blokuje změnu k lepšímu nejvíc, je jednoznačně ministerstvo financí.

Právě proto v polovině letošního února podalo Brnění trestní oznámení na ministerské úředníky, kteří podle něj povolovali hazard protizákonně a posléze odmítli rušit povolení pro automaty, jež byla v rozporu s vyhláškami obcí.

"Problémem není primárně děravá a zastaralá legislativa. Potíž je spíš v tom, že i to málo, co reguluje, ministerstvo financí nedodržuje. Když se nejvyšší orgán rozhodne ignorovat zákon a jet takovýhle právní freeride, tak se to docela špatně zastavuje," komentuje Hollan, proč došla aktivistům trpělivost a uchýlili se k trestnímu oznámení.

Magická jedenáctka

"Můžeme doložit, že se někteří z ministerských úředníků, kteří mají tuto agendu na starosti, účastnili schůzek firem provozujících loterijní automaty a domlouvali s nimi taktiku, jak proti nám postupovat. Šlo třeba o šéfa odboru Jana Řeholu nebo úřednici Mariku Karpf," tvrdí Hollan. "Dohromady je na příslušném oddělení jedenáct lidí, kteří mají v agendě přes sedmdesát tisíc povolených terminálů. Takže jde o takovou Kalouskovu jedenáctku. A navíc je to magické číslo," zaculí se Hollan a přepíná z vážného tématu, aby našemu Brna neznalému fotografovi vysvětlil kontext.

Prapůvodním autorem tzv. teorie magické jedenáctky je brněnský primátor Roman Onderka, který při zahájení školního roku na základní škole v městské části Tuřany žáčky obšťastnil pozoruhodnou úvahou. "Jedenáct členů má Rada města Brna, v jedenáct hodin zvoní zvony na Petrově, aby připomněly, jak jsme se ubránili Švédům, jedenáct cel máme na Špilberku. Ta jedenáctka je pro Brno strašně magická. Mimochodem, primátor tohoto města se narodil 11. 11.," cituje skoro bez škobrtnutí mladý aktivista.

Satirický web Žít Brno, jehož je Hollan spoluautorem, se legendy ujal a rozšiřuje ji postupně o nové a nové atributy, které magičnost tohoto čísla pro jihomoravskou metropoli dokazují. Internetová stránka dokonale ilustruje styl mladého aktivisty. Pracuje ponejvíce s úhlem pohledu prosťáčka, který se raduje nad tím, jak brněnští gambleři podporují prostřednictvím hazardní firmy svůj hokejový klub, nebo s pochopením kvituje zavření klubu Fléda, jehož "program nebezpečně přitahuje především mladé občany, kteří by se bez Flédy jistě ochotněji odstěhovali třeba do Adamova, Prahy nebo Berlína".

Podobně jako v článcích působí Matěj Hollan i naživo. Za rozcuchanými vlasy a bezelstným výrazem ukrývá schopnost velmi rychle reagovat a pevné argumentační zázemí. Nepoužívá direkty či drtivé rány na solar, spíš jen tak lehce poskakuje na napružených špičkách a trefuje se do míst, která mu nepozorný protivník nastaví nekrytá.

Lobotomická syntax

Humor je jednou z nejsilnějších zbraní Matěje Hollana a jeho kolegů. Web Žít Brno má na Facebooku sedm tisíc fanoušků, kteří s potěšením přebírají do běžné mluvy "žítbrněnské" novotvary jako "lobotomická syntax" (termín, který výstižně popisuje některé pasáže bakalářské práce "jedenáctkového" primátora Onderky) nebo "fruktifikace verbálních priorit" (inspirováno marketingovou koncepcí brněnské radnice dát městu "City Identitu").

"Zatvrzelí občanští aktivisté by se měli naučit pracovat s humorem, protože když věci podáváš smrtelně vážně, ve stylu ,já ublížený tady bojuji a ten zlý stát mně škodí', tak to nikoho nebaví," říká pragmaticky Hollan. Jako student žil půl roku v Berlíně a právě tam zjistil, o kolik přátelštější může být přístup města k občanům. "Člověk má na výběr - buď odjede někam pryč, do jiné země, nebo se může snažit věci změnit na místě, aby tady mohl žít. Od komunismu jsme rozhodně zažili velký posun, ale ve skutečné demokracii věci fungují jinak. U nás se pod vlivem Václava Klause demokracie redukuje na to, že máme jít jednou za čtyři roky volit nějaké lidi, kteří potom vytvoří koalici, již jsme si nepřáli. A tohle má být ideální stav a svobodná vůle. Ve skutečné demokracii se lidé zajímají o věci pořád. A využívají zákonných možností, pořád do něčeho šťourají. Opozice je u nás jenom papírová, chce se jenom dostat na místo těch, co zrovna vládnou, a dělat totéž."

Václav Klaus rozhodně nepatří k Hollanovým oblíbencům. Pro mladíka, jehož matka v Brně zakládala dnes etablovaný ekologický institut Veronika, jsou nepřijatelné už prezidentovy postoje k životnímu prostředí. "Špatný obraz ochrany životního prostředí u spousty lidí vytváří právě Václav Klaus a lidé kolem něj. On říká, že ochrana přírody je hrozbou pro společnost a demokracii. On byl ten, kdo loni řekl, že šumavská blokáda je nebezpečnější než Al-Káida."

Dobrý jako pan prezident

"U nás je velká část národa, která nic nedělá a jenom kafrá. Což se projevilo právě v případě Šumavy. Část veřejnosti odsuzovala, jak si někdo může dovolit projevit svůj názor, místo toho, aby odsoudila protizákonné jednání správy parku. Je to takové to držet hubu a krok," připomíná Hollan. "Právě s lidskou pohodlností Václav Klaus kalkuluje a ono se to dobře poslouchá. Havel v tomhle ohledu českou společnost kritizoval, Klaus naopak zdůrazňuje, že je potřeba si přírodu podrobit. V lidech posiluje ty hloupé zaostalé špatné stránky a tvrdí o nich, že jsou fajn. Tvrdí, že když jsme národ šovinistů, tak to je to to správný češství. Hezky se to poslouchá, a když to ještě říká pan prezident, tak se s tím i hezky ztotožňuje. Člověk si řekne: Já nejsem tak špatný, pan prezident je přeci taky takový."

Jak dlouho Matěji Hollanovi může tenhle elán vydržet - bude zapáleným občanským aktivistou až do smrti? "Nechci být celý život v permanentním boji. Chceme teď hlavně dotáhnout precedentní rozhodnutí k Ústavnímu soudu - slyšet od něj, že stát povolováním hazardních automatů zasahuje obcím do jejich pravomocí. Vůbec by mi nevadilo, kdybych se mohl kauzám věnovat méně intenzivně. Dřív jsem třeba hrával v divadle, teď už na to vůbec nemám čas. Ale alespoň částečně se budu angažovat asi vždycky - ať už přes Žít Brno nebo Brnění. Chtěli bychom se víc věnovat prosazování stošestky, zákona o svobodném přístupu k informacím. Ale na plný úvazek to dělat nemusím."

AUTOR: Petra Pospěchová