Čekání na klonovaného Spasitele

Existují lidé, kteří v klonování vidí šanci, jak přenést Ježíše Krista do naší doby," říká Michel Park v reportáži pro Fox News a současně cituje jednoho člena kalifornské skupiny The Second Comming Project (Projekt druhého příchodu), jenž má vytvoření Mesiáše v programu: "Může to přinést věčný mír celému světu. Dokonce bez strašlivého Armagedonu, při němž podle Bible všichni zahynou."

Ježíš ze zkumavky

Skupina má údajně jen asi 13 až 14 členů a nechybí názory, podle nichž jde o pouhou past na důvěřivé investory. Nemusí ale být jediná, kdo o zrození Ježíše ve zkumavce usiluje. Obratně vedená sekta představuje dobrý byznys sama o sobě - ale čistokrevný živý Ježíš by obrat docela zmnohonásobil. Nemluvě o tom, že by s ním šlo dělat i další zajímavé věci (mimochodem i muslimové považují Ježíše za jednoho z Božích proroků).

Přinejmenším, jedna sekta živě se zajímající o klonování už existuje. Raeliáni vedení bývalým automobilovým závodníkem Claudem Vorilhonem provozují společnost Clonaid, jejímž cílem je údajně dosáhnout nesmrtelnosti pomocí genových manipulací. Ježíš Kristus je prý nezajímá, protože si s Vorilhonem, který si dnes říká Rael, úplně vystačí.

Jejich kolegové z konkurenčních sekt ale na to mohou mít jiný názor - a z pochopitelných důvodů se tím nemusí chlubit, dokud dílo nebude hotové. Zbývá tedy si odpovědět na základní otázku: Je replikace Krista možná?

"Podle mě určitě je možná, pokud už se tak nestalo," říká Gerard Lucotte z pařížského Institutu molekulární antropologie. "Věřím, že naklonovat jde každého člověka, proč tedy ne Ježíše?"
Věřící by asi odpověděl: "Protože je synem Božím." Když ale odhlédneme od teologických zádrhelů, zjistíme, že technických překážek je podstatně méně, než by se zdálo.

Poptávka existuje

Na první pohled je klonování Krista námětem na sci-fi - a francouzský autor Didier van Cauwelaert jej také skutečně napsal. Dal mu název Evangelium podle Jimmyho. A zároveň se ale začal zajímat, jestli se něco takového už skutečně neděje. Výsledkem byla série televizních pořadů, a roku 2005 i další kniha Cloner le Christ?, tentokrát faktografická. K jednoznačné odpovědi van Cauwelaert nedospěl, současně ale konstatuje: "Poptávka existuje a snadno si dokážeme představit i nabídku."

Teoreticky je klonování jednoduchá záležitost. Stačí mít jedinou kompletní molekulu DNA jedince, kterého chceme získat - a disponujeme tak s úplnou informací, podle níž je možné "sestavit" téměř identickou kopii originálu.

Ve skutečnosti to ale tak jednoduché není. Jednak proto, že při laboratorním klonování zvířat je zatím úspěšnost nízká a klony trpí řadou defektů. Především ale proto, že dnes se klonování provádí tak, že do libovolného vajíčka zbaveného vlastního genetického materiálu vědci vkládají buněčné jádro z živé buňky tvora, kterého chceme klonovat. V případě Ježíše by ovšem mohlo jít nanejvýš o DNA z mrtvé buňky - a vytvořit z takové DNA funkční živé jádro znamená celou řadu problémů navíc. Ale i na tom se pracuje, například v programech, které se snaží vzkřísit mamuty.

Možné to tedy je - a co je možné, o to se lidé většinou dříve nebo později pokusí. Pak už stačí sehnat jen jedinou molekulu DNA Ježíše Krista, nebo ji složit ze zlomků více poškozených molekul - a máte Ježíšů, kolik si zamanete. Už dnes se totiž běžně používají techniky, které umožní jedinou molekulu DNA nakopírovat v libovolném množství. Kde ale získat Ježíšovu DNA?

Tři zdroje DNA

Dnes existují nejméně tři relikvie, u nichž existuje jistá naděje, že by mohly obsahovat genetický materiál Ježíše. Jednou z nich je slavné turínské plátno nesoucí na sobě otisk osoby nápadně podobné Ježíšovi (přičemž zastáncům jeho pravosti se stále daří celkem úspěšně odrážet argumenty skeptiků). Mnohem méně je ale slyšet o dalších dvou předmětech: o takzvané potní roušce z Ovieda a tunice z Argenteuil. Přitom jejich výzkum ukázal, že mohou představovat i další argumenty podporující pravost turínského plátna.

Potní rouška z Ovieda je kus látky odpovídající té, kterou - podle Janova evangelia - Ježíšovi otřeli tvář při snímání z kříže. Je utkaná ze stejného materiálu a stejným způsobem jako turínské plátno. Také zastoupení pylových zrn na obou kusech je shodné. V obou případech pocházejí z rostlin kvetoucích v oblasti Jeruzaléma. Roušku uchovává španělská církev v katedrále Svatého Salvátora v Oviedu.

Tunika dnes patří obci Argenteuil nedaleko Paříže. Jedná se o vlněný spodní oděv, který také zmiňuje Evangelium sv. Jana v souvislosti s ukřižováním Ježíše. Analýzy prokázaly, že osoba, které kdysi patřila, měla stejnou krevní skupinu jako člověk, který byl zabalen to turínského plátna, i ten, kterého otírali rouškou z Ovieda. Což by samo o sobě ještě moc neznamenalo, kdyby nešlo o skupinu AB negativní, která je nejvzácnější (vyskytuje se jen u 2 až 5 procent populace), zato je ale hojnější právě ve východním Středomoří.

Testy pomocí radiouhlíkové metody sice tvrdily, že každý kus pochází z jiné doby, někteří odborníci je ale zpochybňují. Podle nich byly vzorky odebrány z poškozených a později opravených míst, navíc se metoda nehodí pro materiál, který je neustále vystaven novému znečišťování organickými látkami.

Boj o vzorky

Profesor Giovanni Riggi byl jedním z těch, kdo roku 1988 odebrali vzorky z turínského plátna pro určení stáří radiokarbonovou metodou. Roku 2001 vydal texaský mikrobiolog Leoncio Garza-Valdes knihu The DNA of God?, v níž tvrdí, že Riggi tehdy v nestřeženém okamžiku z relikvie odebral i vzorky pro vlastní výzkum. Část z nich se dostala ke Garza-Valdesovi, kterému se z nich - alespoň podle tvrzení v jeho knize - podařilo vyextrahovat DNA...

Kniha pak byla mnohokrát napadena a zpochybněna, sama katolická církev tvrdí, že Riggi žádné další vzorky nezískal a pokud ano, tak je to nelegální a jejich současní majitelé je mají neprodleně vrátit. Což však nic nemění na skutečnosti, že výzkum DNA z plátna i z dalších relikvií souvisejících s Ježíšem později realizovali i další vědci, například Victor Tryon z Texaské univerzity, newyorský genetik Andrew Merriwether nebo jeho francouzský kolega Gérard Lucotte.

I když je možnost naklonování Krista ještě přinejmenším velmi vzdálená, přesto ji některé vatikánské kruhy berou vážně. Zástupci katolické církve správně konstatují, že kopie není originál, takže Kristův klon by sotva měl schopnosti skutečného Ježíše. Současně ale lépe než kdo jiní vědí, že víra prostých lidí na logiku nedá - a že víra sama o sobě je mocnou silou. I proto je možná kolem výzkumu turínského plátna a dalších relikvií tolik omezení, tajností a protichůdných informací; tyto na pohled jen staré hadry mohou mít v některých částech světa sílu jaderných zbraní.

AUTOR: Jan A. Novák
ZDROJ: Víkend