zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Fyzikální veličiny v oboru radioaktivity, radiační bezpečnosti

02.06.2012
Atomová energie
Geologie
Fyzikální veličiny v oboru radioaktivity, radiační bezpečnosti

Tento článek je zaměřen především na faktické informace o aplikacích ionizujícího záření...

Základní informace o radiaci, jako jsou například druhy radioaktivních rozpadů, jejích mechanismy a příčiny, historii objevů a podobně, uvádíme jen velmi stručně. Přehled o ionizujícím záření v přírodě najdete například zde nebo zde.

Radiace a ionizující záření jsou neoddělitelnou součástí našeho života, ačkoliv je většinou nemůžeme vnímat smysly. Příroda okolo nás je doslova protkána neviditelnými paprsky, které velmi výrazně ovlivňují celou řadu procesů v ní probíhajících. Například dýchání kyslíku podle jedné z biologických teorií vzniklo jako obranný mechanismus proti účinkům volných radikálů, vytvářených působením radiace. Kromě záření přírodního dnes známe rovněž záření umělé, jehož využití přišlo ve 20. století po známých objevech manželů Curieových, Henriho Becquerela, Williama Roentgena a dalších. Jeho využití představuje podstatnou část dnešní medicíny a je nenahraditelné i v řadě dalších odvětví vědy a techniky. Radiační fyzika a jednotky v ní používané i přes jejích nesporný význam nejsou běžnou součástí našeho vzdělání, ačkoliv úplné základy nejsou nijak složité. Přinášíme proto čtenářům Atominfo.cz přehled základních veličin a jednotek v dozimetrii a radiační fyzice, se kterými se lze dnes běžně setkat.

Aktivita

Základní jednotkou používanou v jaderné fyzice a dozimetrii je becquerel. Znamená střední počet radioaktivních přeměn za jednotku času, tedy matematicky 1 částice / 1 s. Patří mezi odvozené jednotky soustavy SI. Odpovídající veličinou je aktivita. Aktivita se řídí zákonem radioaktivního rozpadu a společně s odvozenými veličinami (střední doba života, poločas rozpadu) charakterizuje zdroj ionizujícího záření (zářič). Je dobré uvědomit statistický charakter těchto veličin - také popis radioaktivního rozpadu přinesl první důkaz, že subatomární svět má statistický charakter. Rozpad jader se řídí náhodou, nikoliv deterministickou předpovědí, a i samotný rozpadový zákon (více o něm například zde) platí jen pro střední hodnoty. Aktivita se v čase mění a její použití má proto význam jen u zdrojů s dlouhým poločasem rozpadu, případně je nutné uvést, jak se bude aktivita v čase měnit. Například 4400 Bq je přibližná hodnota aktivity lidského těla způsobená rozpadem draslíku K-40 (jedná se o přírodní radioaktivitu - každý živý organismus je vlastně zdrojem ionizujícího záření).

Jednotka becquerel má poměrně malý rozměr a běžně se používají násobky kilo, mega, giga (běžné radioaktivní zdroje mají aktivity řádově 1012 Bq). Dříve se pro aktivitu používala jiná jednotka - curie (Ci), pro kterou platí 1 Ci = 3.7×1010 Bq.

Dávkové veličiny, gray a sievert

Becquerel, potažmo aktivita, slouží je k popisu radioaktivního zdroje ve smyslu počtu přeměn v něm probíhajícím. Neříká nám nic o druhu záření, jeho energii, biologickém účinku atd. Podobně například viditelné světlo nemá na organismus takové účinky, jako UV záření, přestože díky ozónové vrstvě na nás působí jen zlomkem intenzity. Pro popis ionizačních účinků byly zavedeny dozimetrické veličiny: expozice, kerma a absolvovaná dávka....

Přečtěte si celý článek o této problematice na: http://atominfo.cz/2012/05/sievert-becquerel-rentgen-jak-merime-radioaktivitu/

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí