Energetika a surovinové zdroje Brazílie

Brazílie je 9. největším spotřebitelem energie na světě. Její spotřeba energie v posledních letech výrazně roste v důsledku vysokých temp hospodářského růstu. Podíl jednotlivých zdrojů na spotřebě energie země je následující:
Ropa a ostatní tekutiny 50 % / elektřina generovaná vodními elektrárnami 34 % / přírodní plyn 8 % / uhlí 5 % / nukleární elektrárny 1 % / ostatní obnovitelné zdroje 2 %.

Brazílie disponovala v r. 2009 celkem 104 GW instalované výrobní kapacity (srovnatelné s IT nebo UK). V zemi bylo generováno 461 mld. kWh při spotřebě 421 mld. kWh. Největší podíl mají hydroelektrárny (včetně světově druhé největší elektrárny Itaipu o kapacitě 14 GW), které se však nacházejí daleko od hlavních center poptávky, což vede k vysokým přenosovým a distribučním ztrátám. Silná závislost na vodní zdrojích způsobila v minulosti značné problémy (krize v letech 2001-2 v důsledku nízkých srážek). Tepelné elektrárny zajišťují pouze malou část dodávek elektrické energie v Brazílii. Nejrozšířenějším palivem je zemní plyn, následovaný ropnými produkty a uhlím. V Brazílii jsou v provozu dosud dvě jaderné elektrárny o celkové kapacitě 2.000 MW. Výroba elektrické energie je v Brazílii pod kontrolou velkých státních společností, firma Eletrobrás spravuje cca 40 % kapacity (včetně 50 % Itaipu), významný podíl mají další státní podniky, např. CESP (8 %), Cemig (7 %) a Copel (5 %). V soukromých rukou je dosud cca 30 % výroby elektrické energie a v souvislosti s udělováním licencí je předpoklad, že tento podíl se do budoucna bude dále zvyšovat až na 50 %. Vláda předpokládá další výstavbu hydroelektráren (v současnosti je aktuální zejména kontroverzní projekt přehrady Belo Monte ve státě Pará o kapacitě 11.000 MW). Záměrem vlády je rovněž zvýšit podíl tepelných (plynových) elektráren. Dle strategického plánu Petrobras se rovněž plánuje zvýšit do roku 2020 rafinační kapacity na 3 mil. bbl/d.

Brazílie je spolu s Mexikem a Argentinou jedním ze třech států Latinské Ameriky, který provozuje jaderné elektrárny; v Brazílii jsou v současnosti v provozu dvě elektrárny v municipiu Angra dos Reis na jihu státu Rio de Janeiro. JE Angra 1 o kapacitě 657 MW byla po 14-ti letech výstavbu uvedena do provozu roku 1985. Výstavba JE Angra 2 se datuje od r. 1976, v provozu je od r. 2001 a její kapacita je 1.350 MW. V témže roce 1976 byla zahájena i výstavba JE Angra 3, avšak v roce 1986 byly práce přerušeny o obnoveny až r. 2007. Zahájení provozu je naplánováno na r. 2015, kapacita má být 1.405 MW. Vláda do r. 2030 počítá s uvedením do provozu čtyř nových JE; každá má mít kapacitu 1.000 MW. Celková instalovaná kapacita JE v Brazílii by tak byla 7.300 MW, což ovšem stále představuje skromný podíl na celkové spotřebě země. Tento činil v r. 2009 1,8 % (2 GW) z celkové spotřeby 110 GW. Dle odhadů pro rok 2019 vzroste celková spotřeba na 180 GW, JE s očekávaným výkonem 3,4 GW by tak pokryly 1,9 %. Možné další scénáře jsou stavba šesti až osmi nových JE. Ve všech případech je odhad doby výstavby 8 - 10 let a cena jedné JE okolo 3 mld. USD. Ozývají se i hlasy, že Brazílie by měla disponovat svojí vlastní technologií pro vyprojektování a stavbu JE (jako tomu je v případě zbývajících zemí často skloňovaného uskupení BRIC). Rozhodnutí o výstavbě nových JE by mělo padnout do konce letošního roku 2011; ohlasy na japonskou havárii převládají v tom smyslu, že Brazílie coby země s narůstající spotřebou energie si nemůže dovolit emocionální reakce typu pozastavení procesu schvalování nových JE. Dle společnosti Electronuclear, která JE provozuje, jsou Angra 1 + 2 konstruovány tak, aby vydržely zemětřesení do 7-mi stupňů Richterovy škály a tsunami do 6-ti metrů (navíc tsunami Brazílii, vzhledem ke skutečnosti, že tektonické desky se v Atlantiku na rozdíl od Tichého oceánu od sebe vzdalují, údajně nehrozí). Nicméně ke zbrzdění procesu pravděpodobně dojde, ministr vědy a technologie již prohlásil, že Brazílie bezpečnost svých JE znovu prověří. Japonská havárie může také oddálit plány na obohacování uranu, kdy vláda měla v úmyslu výstavbu dvou závodů, které by umožnily tento proces kompletně realizovat v Brazílii (Brazílie, která disponuje rozsáhlými zásobami uranu, je v dodávkách jaderného paliva závislá na přispění s Francie a Kanady).

Sektor výroby a distribuce elektrické energie prochází v posledních letech zásadními změnami. Roku 2004 vstoupil v platnost nový model, jehož hlavními znaky je snaha o efektivnost, projevující se v co nejnižších cenách energie pro spotřebitele, a plánování v střednědobém a dlouhodobém časovém horizontu, které by mělo zabezpečit dostatek energie za současného růstu poptávky. Nový model byl koncipován na základě událostí z let 2001 a 2002, kdy zejména díky nedostatku dešťů prošla Brazílie energetickou krizí, která se mj. projevila i omezováním dodávek energie pro spotřebitele. Souběžným cílem modelu je snížení závislosti země na vodních zdrojích, jejichž prostřednictvím se nyní vyrábí 75 % energie. Tepelné elektrárny se na celkové výrobě podílejí 21 %, atomové 2% a malé vodní elektrárny 2 %.

Mezi hlavní nástroje nového modelu patří:
1. pravidelné dražby energie vyráběné v současných i v budoucnu instalovaných kapacitách; vítězové těchto tendrů obdrží dlouhodobé smlouvy (15-20 let);
2. zákaz nákupu energie distributorem od výrobce patřícího do stejné ekonomické skupiny (v zájmu zabránění umělého navyšování cen a opomíjení levnějších zdrojů);
3. podpora výroby energie z alternativních zdrojů;
4. nutnost hlášení plánované poptávky ze strany distributorů s předstihem alespoň 5 let a současný požadavek na odkoupení 100 % nabídky od výrobců.

Spotřeba energie v Brazílii v příštích letech nadále poroste ročními tempy 4 - 5 % (tak, jak tomu bylo i v posledním období, kdy nárůst spotřeby odpovídal přírůstku HDP). Dle studie poradenské agentury KPMG budou v období do r. 2020 roční investice do energetického sektoru Brazílie cca 10 mld. USD. Předpokládá se zvýšení podílu tepelných elektráren na zemní plyn (na 11 %), biomasu (4 %) i jaderných elektráren (4 %).

Přehled surovinových zdrojů:

a) Ropa - Brazílie je po Venezuele druhou jihoamerickou zemí s největšími zásobami ropy - 12,9 mld. barelů prokázaných zásob ropy v r. 2011 (kromě nových ložisek tzv. pré-sal, objevených r. 2007). Její denní produkce v r. 2010 představovala 2,7 milionu barelů denně (bbl/d) . Odhady kapacity nově objevených ložisek pré-sal (které se nacházejí v hloubce 8.000 m pod mořskou hladinou pod vrstvou soli v pobřežních vodách na jihovýchodě a jihu země - oblast mezi státy Espírito Santo a Santa Catarina) pak hovoří o zásobách ve výši 50 mld. barelů ropy a zemního plynu; samotné zahájení těžby bude ovšem vyžadovat nová technická řešení pro extrémní hloubky. V důsledku nárůstu výroby se v roce 2009 Brazílie stala čistým vývozcem ropy; v souvislosti s ložisky pré-sal by se Brazílie mohla stát jedním z hlavních světových vývozců. Cca 1/5 spotřeby ropy je z dovozu (jedná se o lehkou ropu zejména ze zemí Blízkého východu, ale i Argentiny, USA a Kanady). Dominantním hráčem v brazilském ropném průmyslu je státní Petrobras (zajišťuje více než 4/5 těžby a provozuje 11 rafinerií z celkových 13-ti v zemi). Společnost měla až do roku 1997, kdy stát otevřel sektor konkurenci, monopolní postavení. V současnosti se těžbou zabývá cca 50 společností, významné jsou aktivity i zahraničních firem (Royal Dutch Shell, Chevron a Devon). Co se týče nového vstupu zahraničních subjektů lze očekávat významné angažmá ze strany ČLR. Kapacita rafinace ropy v Brazílii je 1,9 milionu bbl/d (zahrnuje 13 rafinérií). Rafinace ropy v Brazílii je relativně jednoduchá, což znamená, že země musí exportovat část své produkce těžké ropy a dovážet ropu lehkou. Systém ropovodů se skládá ze 6.500 km ropovodů, pobřežních dovozní terminálů a vnitrostátních skladovacích prostor. Síť umožňuje pohyb ropy od pobřeží do vnitrozemských rafinérií a center spotřeby. Ropovody jsou v Brazílii provozovány společností Transpetro (100 % dcera Petrobrasu).

b) Zemní plyn - prokázané zásoby zemního plynu byly v roce 2011 365 mld. m^3. Zemní plyn představuje dosud menší část celkové brazilské energetické spotřeby, jeho produkce však v souladu se záměrem vlády v posledních letech roste, což je dáno snahou omezit závislost země na dovozech. V roce 2009 se v Brazílii vyprodukovalo 10,3 mld. m^3 přírodního plynu (spotřeba v témže roce byla 18,7 mld. m^3). Většina dovozu zemního plynu je z Bolívie, závislost se však postupně snižuje a v souvislosti s novými ložisky pré-sal se předpokládá blízká soběstačnost. Síť plynovodů má více než 6.000 kilometrů plynovodů, hlavně v jihovýchodní a severovýchodní části země; v současnosti nejsou vzájemně propojeny, což brání rozvoji domácího výroby a spotřeby. Díky nedostatečné dopravní infrastruktuře došlo k zanedbání průzkumu a těžby v plynu ve vnitřních regionech země. Státní Petrobras kontroluje 90 % těžby zemního plynu v Brazílii, vláda se v současnosti snaží o přilákání zahraničních investic do sektoru formou soutěží na licence. K hlavním zahraničním účastníkům v sektoru patří britský BG. Plynovody jsou rovněž provozovány z většiny společností Petrobras.

c) Etanol - snad nejvýznamnějším rysem brazilské energetiky je tvorba etanolu z vypěstované cukrové třtiny. Brazílie je, z pohledu produkce etanolu jako paliva, celosvětovým číslem dva (prvenství USA), co se týče exportu je ovšem již číslem jedna, následována USA a Argentinou. V rámci matriky země, tvoří produkce etanolu z cukrové třtiny téměř pětinový podíl na celkovém objemu energie vyprodukované v zemi. V celosvětovém měřítku představuje brazilská produkce etanolu více než třetinu, když Brazílie vyprodukovala 27, 9 mld. litrů etanolu v roce 2010 (společně s USA vyrobí téměř 90% světové produkce etanolu). Význam produkce etanolu je klíčový zejména pro automobilový průmysl, kdy přibližně 90 % automobilů, zaregistrovaných v Brazílii, představují tzv. flex-fuel modely, což jim umožňuje využívat jako palivo buď 100 procentní etanol, anebo etanol v libovolném poměru s benzínem.

d) Uhlí - prokázané zásoby jsou zhruba 7,8 mld. metrických tun; těžba r. 2009 byla 6,9 mil. tun a spotřeba 25,4 mil. tun. Dovozy uhlí se realizují z Austrálie, USA, Kanady a JAR, do budoucna dojde k jejich nárůstu (vzhledem k předpokládanému zdvojnásobení kapacity brazilského ocelářství v příštích deseti letech).

Brazílie nebude do budoucna čelit ohrožení své energetické bezpečnosti, díky cílevědomé snaze, která se datuje od ropné krize r. 1973, se podařilo naopak dosáhnout stávající energetické nezávislosti. Vojenská vláda, která byla tehdy u moci, se zaměřila na rozsáhlé investice jak do domácí těžby ropy (prostřednictvím Petrobras, který měl na těžbu monopol až do r. 1997), tak do vývoje a produkce etanolu na bázi cukrové třtiny, kde bylo dosaženo vysoké efektivnosti; v současnosti je Brazílie v oboru biopaliv velmocí. Naplnění daného záměru bylo ovšem podmíněno dostatečnými přírodními zdroji, kterými země disponuje. Vzhledem k novým ložiskům ropy v pré-sal je do budoucna reálný předpoklad, že se Brazílie stane také jedním z hlavních producentů ropy.

ZDROJ:Businessinfo.cz