zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Poteče voda z moře do moře?

23.06.2012
Voda
Poteče voda z moře do moře?

Je to vlastně jezero, které se rozkládá v jižní části dlouhého údolí mezi Izraelem na západní a Sýrií a Jordánském na východní straně...

Údolím protéká v jeho severní části řeka Jordán, pramenící v horstvu Hermon na hranici Izraele s Libanonem a protékající Genezaretským (Galilejským) jezerem. Jižně od něho tvoří hranici mezi Izraelem, resp. Palestinskou autonomií (západním břehem) a Jordánskem a vlévá se do zmíněného Mrtvého moře. Je to jediný vodní tok, který toto "moře" napájí.

Název "moře" nese tato vodní plocha od dávných dob, kdy představy lidí o vzdálenostech byly jiné než dnes. Ostatně jako moře jsou označovány i jiné vodní plochy, které jsou de facto jezery a honosný název moře získaly díky své velké rozloze, např. moře Kaspické.

Hladina klesá, vody je stále méně

mořePřitom Mrtvé moře je mořem ve smyslu velké vodní plochy bohužel stále méně a méně. Jeho plocha se totiž neustále zmenšuje. Zatímco v letech 1900-1905 byla jeho plocha 950 čtverečních kilometrů, v roce 2000 už to bylo jen 650 km2, tedy o třetinu méně. Objem vody se během stovky let zmenšil ze 155 na 135 krychlových kilometrů, tedy o 20 km.

Mrtvé moře leží v proláklině vzdálené několik desítek kilometrů na východ od východního břehu Středozemního moře - tato proláklina je podle zjištění geografů a geofyziků pokračováním zlomu (riftu) z východní Afriky. Jestliže hladina byla v roce 1900 na hodnotě -392 metry pod úrovní hladiny Středozemního moře, v roce 2000 to už bylo minus 413 metrů. Úbytek vody přinesl logicky i pokles hladiny jezera až o deset metrů. Vzhledem k tomu, že břeh Mrtvého moře se na západní straně svažuje směrem k jeho středu povlovně, zatímco východní jordánský břeh jde prudce do hloubky, jsou na tom škodní ti, kdo žijí, pracují a podnikají na izraelském břehu. Tam jsou totiž turistická a balneologická střediska zaměřená na léčbu různých kožních a nervových nemocí vysoce slanou vodou Mrtvého moře. Dnes je běžným jevem, že hotelové komplexy, které byly ještě před dvaceti třiceti lety přímo u vody, jsou od ní vzdáleny několik stovek metrů, a v některých případech se turisté a lázeňští hosté z hotelů dopravují ke koupání v mrtvém moři dokonce i speciálními turistickými vláčky, které v krajních případech ujedou i několik kilometrů. V posledních dvaceti letech začala vznikat balneologická centra i na jordánském břehu jezera, která samozřejmě vzhledem k uvedeným skutečnostem snižování hladiny tolik nepociťují.

Odborníci předpovídají, že pokud bude úbytek vody v jezeře pokračovat dosavadním tempem, poklesne do roku 2020 jeho hladina o dalších nejméně osm metrů.

Kdo anebo co za to může?

Názory, že Mrtvé moře se nalézá v pouštní oblasti západní Asie, kde byly a jsou odjakživa vysoké teploty (v létě kolem 50 °C), a tudíž se voda intenzivně vlivem horka hodně odpařuje, odborníci dnes jednoznačně odmítají. Právem poukazují na to, že v minulých stoletích bylo v oblasti Mrtvého moře klima stejné a k žádnému úbytku vody a vysychání nedocházelo. Příčinu vidí vědci v zemích, jichž se tento problém bezprostředně dotýká (tedy hlavně v Izraeli, Jordánsku a v oblasti spravované palestinskou samosprávou na Západním břehu Jordánu) i vědci zabývající se touto otázkou v USA a západní Evropě jinde, a to v neuvážlivém působení člověka.

mrtveZemě, jimiž protéká, resp. které odděluje Jordán, totiž odebírají z této řeky (která by se ostatně podle evropských měřítek dala nazvat spíše větším potokem) neúměrně velká množství vody potřebné pro průmysl, zemědělství a komunální hospodářství, hlavně vodovodní sítě. Nadace pro výzkum životního prostředí Global Nature Fund (GNF) v Bonnu zjistila, že zatímco ještě v roce 1948 protékalo dolním tokem Jordánu (tedy pod jeho výtokem z Genezaretského jezera) do Mrtvého moře 1850 milionů kubických metrů vody za rok, v roce 2005 už to bylo jen pouhých 200 milionů m3 vody. Navíc tento dolní tok Jordánu slouží mnoha podnikům v Izraeli a na Západním břehu jako stoka, protože do něho odvádějí i nevyčištěné odpadní vody a splašky, což ke kvalitě vody v jezeře samozřejmě nepřispívá, i když se nevhodné příměsi ve větším množství vody hlavně v severní části Mrtvého moře poněkud rozředí.

Ale ne dosti na tom. Izrael a Jordánsko odebírají vodu také přímo z jezera, a to 260 až 300 milionů kubických metrů ročně. Činí tak sice s bohulibým úmyslem tuto vodu odsolovat, ale tento úbytek je samozřejmě znát a s ekologickými kritérii hodnotícími stav a vývoj jezera je samozřejmě v rozporu.

Obrovským odběratelem vody v jižní části jezera na izraelské straně je velký závod využívající sůl z jezerní vody s její mimořádně vysokou koncentrací k výrobě hnojiv a mnoha dalších chemických produktů. Zde přitom došlo k určitému kouzlu nechtěného, resp. k realizaci kroku, se kterým nikdo původně nepočítal: protože hrozilo, že v důsledku velkého úbytku vody rozdělí mělčina na nejužším místě Mrtvé moře na dvě části a ztíží se tak přístup k soli, vybudoval zmíněný závod (Izraelské závody potaše) kanál mezi oběma částmi jezera, takže zajistil aspoň uchování jeho celistvosti.

Politika stranou - jde o vodu (a tedy o život)

Jak známo, vztahy mezi státy, resp. politickými reprezentacemi na Blízkém východě nejsou zdaleka ideální. O vztazích mezi Izraelem a Palestinskou autonomií není jistě zapotřebí se šířit, vztahy mezi Izraelem a Jordánskem sice existují na diplomatické úrovni, nicméně sympatiemi ke druhému partnerovi ani jedna z obou stran neoplývá. O to překvapivější a potěšitelnější je fakt, že aspoň pokud jde o záměry na záchranu Mrtvého moře, nalézají tito tři partneři společný jazyk. Problém vody totiž tíží všechny a podvazuje jejich plány hospodářského a sociálního rozvoje. Od záměrů je samozřejmě dlouhá cesta k politické vůli, ekonomickým kalkulacím, zajištění finančních a technických prostředků a investicím. Nicméně záměrem se vždycky začíná.

mrtvePodle odborníků z výšeuvedeného pracoviště GNF, pokud by se měl vrátit relativně ještě uspokojivý stav z roku 1978, mělo by se do Mrtvého moře dostat ročně aspoň 900 miliard kubických metrů vody. Se srážkovými spady v této oblasti příliš počítat nelze, takže by muselo jít o přivedení vody odjinud. A odkud?

Jedna skupina expertů navrhuje přivádět vodu potrubím a kanály z jednoho či dvou míst na izraelském pobřeží Středozemního moře směrem na východ přes oblast Galileje na severu země a pak vést vodu stejným způsobem paralelně s tokem Jordánu až do severní části Mrtvého moře.

Jiná skupina expertů pléduje pro proražení průplavu ze Středozemního moře, se začátkem v oblasti Gazy přes severní část poušti Negev do Mrtvého moře - s vyústěním v nejužším místě Mrtvého moře.

V poslední době si na rozdíl od obou předchozích návrhů, které se objevily už dříve, získává značnou popularitu tzv. " Vodovod míru", který by měl vést ze severního výběžku Rudého moře, z oblasti izraelského přístavu Eilat (Akabský záliv), střídavě po izraelském a jordánském území na sever, kde by ústil do jižního konce Mrtvého moře. Šlo by o kombinaci průplavu a vodovodu o celkové délce 180 kilometrů.

Tímto vedením by se ročně mělo přepravit z Rudého do Mrtvého moře 1900 milionů krychlových metrů mořské vody. Část z ní by v cílovém místě byla hned používána k odsolování a výrobě sladké vody, jež by se rozváděla do Izraele, na území Palestinské samosprávy a do Jordánska. Zbytek vody by doplňoval Mrtvé moře. Protože výškový rozdíl mezi jižním cípem Mrtvého moře a Akabským zálivem je cca 400 metrů (Mrtvé moře je v proláklině, Rudé moře má hladinu výše), využívala by tento rozdíl (přečerpávací) vodní elektrárna k výrobě proudu.

Francouzská firma Coyne et Bellier již z pověření Světové banky vypracovala studii proveditelnosti tohoto projektu (ta stála 16 milionů dolarů). Jeden z jejích autorů, David Meehan, odhaduje jenom stavební náklady na cca 10 miliard dolarů. Jelikož se kromě postavení kanálů a potrubí má jednat také o elektrárnu, odsolovací kapacitu a vodovodní síť pro rozvod odsolené vody, odhadují se celkové náklady na nejméně 16 miliard dolarů.

Nečekaný odpor ekologů

V současné době jsme svědky situace, která se může zdát na první pohled paradoxní: proti příliš velkým odběrům vody, která do Mrtvého moře vůbec nedoteče anebo která se z něho ve velkém odčerpává, samozřejmě už dlouho vystupují ekologická hnutí v zemích, jichž se tento problém dotýká nejvíce (hlavně v Izraeli), i jinde ve světě. Zároveň se však nyní ekologové staví proti myšlence přivádění vody do Mrtvého moře z Rudého moře. I v této otázce je nejvíce slyšet izraelské ekology. Nejde přitom o skupinky ekologů, kteří by problém politizovali, nýbrž o hlasy ekologů z vysokých škol a výzkumných pracovišť. Pokud by se záměr vybudovat "Vodovod míru" měl v blízké či vzdálenější budoucnosti realizovat, bylo by zapotřebí, aby jejich názory byly řádně zohledněny, neboť mají patřičnou argumentační hloubku.

Co především namítají tito oponenti myšlenky přivádění vody z Rudého do Mrtvého moře? Poukazují např. na to, že voda v Rudém moři obsahuje značné množství síranů (sulfátů), zatímco voda Mrtvého moře je vápnitá. Pokud by nedošlo k důkladnému promísení obou druhů vod, mohlo by to vést k tomu, že by se na březích a na dně jezera vytvářely velké a početné útvary z kamenné soli (chloridu sodného) a sádry, a to v daleko větší míře, než se na březích kumuluje sůl v různých útvarech dnes.

Jiná námitka uvádí, že při míchání vod hrozí rozmnožení bakterií řas, jež způsobují, že se voda zakalí, a přitom ji ohřívají, což vede k tomu, že se pak voda o to rychleji odpařuje. Zvláště bakterie Archaea jsou pověstné tím, že ve slaném prostředí produkují rudohnědý sliz.

Pan Stefan Hoermann z GNF uvádí i další námitky a je toho názoru, že přivádění vody z Rudého moře by zásadně změnilo chemické poměry v Mrtvém moři - a to k horšímu. Podobné kritické či přinejmenším rezervované stanovisko k myšlence "Vodovodu míru" zaujímají i představitelé izraelského průmyslu, hlavně chemického, kteří jinak, jak známo, s ekology často nesouhlasí.

Námitkou, kterou rovněž nelze bagatelizovat, je též upozornění na riziko zemětřesení, které je v oblasti prolákliny Mrtvého moře poměrně značné. Zemětřesení v místě tohoto tektonického zlomu by mohlo poškodit nebo úplně zničit potrubí anebo kanály a slaná voda z nich by se tak dostala pod zemi, kde by znehodnotila zásoby spodní (sladké) vody, se kterou by se smísila.

Ekologové bohužel zatím nenabízejí alternativu, která by přínos stavby vodovodu z Rudého do Mrtvého moře adekvátně mohla nahradit. Vypracovávají návrhy a programy šetření s vodou v průmyslu i v domácnostech a programy pro efektivnější využívání a recyklaci odpadních vod. Jak odborníkům v Izraeli a v Jordánsku, tak v ostatních zemích, které se zabývají vodohospodářstvím Blízkého východu, je ale zřejmé, že takové kroky nijak z nemohou řešit situaci, kdy v zemích tohoto regionu světa roste průmyslová výroba, počet obyvatel a také životní standard a nároky, což všechno s sebou nese i značné nároky na spotřebu vody.

Existují i koncepce, které navrhují, aby celá oblast Mrtvého moře a jeho pobřeží kolem dokola byla vyhlášena biosférickou rezervací, takže by se stala chráněným územím, ale ty - na rozdíl od výšeuvedených racionálních argumentů ekologů - nemají naději na to, že by mohly být vyslyšeny. Už proto ne, že jenom obcházejí problém a že by jenom konzervovaly dosavadní tendenci, která vede k tomu, že Mrtvé moře je stále menší a menší. Myšlenka rezervace se přirozeně vůbec nezabývá ostatními oblastmi zemí kolem jezera, které mu berou vodu.


Záměr byl už v polovině 19. století

Myšlenka přivést vodu do Mrtvého moře (a tak snížit jeho slanost, kvůli které v něm ani nemohou žít ryby) není nová. Jako první s ní přišel v roce 1855 anglický admirál William Allen (1792-1864), který k němu chtěl postavit průplav ze Středozemního moře. Stejný plán měl později Dr. Theodor Herzl (1860-1904), tvůrce ideologie sionismu, inspirátor hnutí, jež později vedlo ke vzniku státu Izrael. Tomu šlo hlavně o to, aby se výškového rozdílu mezi hladinou Mrtvého moře a jeho okolí dalo využívat pro výrobu elektřiny. Byly tu i jiné představy. Jednu z nich na mapce ukazuje zelená čára, vedená z oblasti Gazy do nejužšího místa Mrtvého moře.

V 50. letech minulého století byl v USA vyhotoven plán výstavby vodovodu protínajícího pásmo Gazy a poušť Negev (viz zelená čára na mapce). Tehdy bylo smyslem dosáhnout zvýšení hladiny jezera, která už tenkrát markantně klesala, energetický aspekt byl vedlejší. V roce 1977 byl v Izraeli vypracován návrh postavit vodovod od Středozemního moře na východ, kde by se pak jižně od Genezaretského jezera stočil souběžně s tokem Jordánu na jih a vedl až do Mrtvého moře (na mapce fialová čára). V současné době se nejvíce nadějí přikládá návrhu na vedení vody z Rudého moře (červená čára na mapce).

Zdroj: Technik

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí