Energetické plány Jordánska

Jordánsko nemá vlastní energetické zdroje, energetickou potřebu pokrývá dovozem ropy a plynu. V roce 2008 to bylo v průměru 130-150 tis. barelů ropy denně, což činilo cca 19 % HDP za uplynulý rok.

Hlavní problémy Jordánska při zajišťování zdrojů energií je možné shrnout do níže uvedených bodů:

neexistence téměř žádných domácích zdrojů energií (malá naleziště plynu ve východní části země a živičné břidlice, jejichž těžba nebyla prozatím zahájena z důvodu neefektivity, s ohledem na stoupající ceny ropy roste tlak na otevření nalezišť)

vysoká závislost na dovozu energií (rovněž v roce 2009 bylo 96 % energetických zdrojů importováno)

rychlý nárůst spotřeby energií spojený s rozvojem průmyslu, výrazným nárůstem počtu obyvatelstva (70 % obyvatelstva je mladší 30 let) a jeho životní úrovně.

Před konfliktem v Iráku získávalo Jordánsko veškerou ropu za velmi výhodných podmínek z Iráku. Po zahájení válečných operací v Iráku byla jordánská vláda donucena hledat jiné zdroje a nakupovat ropu za světové ceny, což konsekventně vyvolalo tlak na státní rozpočet. Kabinet řešil tuto situaci odbouráváním dotací ropných derivátů, což způsobilo počátkem roku 2008 cenový skok těchto produktů, v průběhu roku se ceny stabilizovaly a v zásadě začaly kopírovat vývoj cen na světových trzích.

Pokusy o obnovení dovozu irácké ropy přímým dovozem kamiony pokračovaly i v roce 2009, všechny ovšem z bezpečnostních důvodů bez úspěchu. Uvažuje se rovněž o renovaci a využívání starého ropovodu do Sýrie. Importovaný objem irácké ropy by mohl v budoucnu významně pokrýt denní spotřebu Jordánska (až 100 tis. barelů) a cena za barel by dle stávajících dohod měla být o cca 18 USD nižší, než jsou světové tržní ceny.

Jordánská rafinérie se nachází severně od Ammánu poblíž města Zarqa, její kapacita činí 90 tis. barelů denně. Rafinerie prochází rekonstrukcí s cílem zvýšit kapacitu, produktivitu a zavést moderní technologické procesy do výroby ropných produktů.

Podporou explorace domácích ropných nalezišť je pověřena Natural Resources Autority (NRA). Ta se snaží přilákat zahraniční prospektory, průzkumné práce probíhaly rovněž v roce 2008, dosud však nebyla objevena ekonomicky využitelná naleziště.

S ohledem na stoupající ceny ropy byly obnoveny úvahy o extrakci ropy z živičné břidlice. Její zásoby se odhadují na cca 50 mld. tun. Bylo osloveno estonsko-jordánské konsorcium a společnost Shell k vypracování studií proveditelnosti.

Jordánsko disponuje skromnými rezervami zemního plynu (kolem 230 bil. m ³ ), který se doposud těží pouze poblíž hranice s Irákem (oblast Riša). Vytěžený plyn (kolem 30 mil. kubických stop denně) zásobuje místní elektrárnu, která generuje cca 10 % jordánské elektrické energie. V srpnu 2003 Jordánsko započalo s importy zemního plynu z Egypta na základě třicetiletého kontraktu.

Větší část dodávek zemního plynu získává Jordánsko z panarabského plynovodu, který vychází z egyptských nalezišť a vede přes Sinaj, Jordánsko a Sýrii k tureckým hranicím. Jeho výstavba probíhala v několika etapách s cílem zabezpečit v první fázi dodávky plynu do Jordánska, Sýrie a Libanonu. V průběhu první etapy (zakončené v roce 2003) byl vybudován plynovod z egyptského naleziště Al Arish v délce 264 km přes Sinajský poloostrov, Akabský záliv do jordánské Akaby. Druhá etapa spočívala ve výstavbě plynovodu v délce 393 km z Akaby do jordánského města Riháb (kompresorová stanice) na severu země. Tato fáze rovněž s kapacitou 10 mld. m^3 ročně byla zprovozněna v únoru 2006. Během třetí etapy byl plynovod prodloužen do Sýrie a Libanonu. V rámci celého projektu panarabského plynovodu se uvažuje o následném napojení Iráku a dalších producentů plynu v regionu Blízkého východu. Cílem je zajistit export plynu do Evropy a rovněž propojit ostatní arabské státy s producenty plynu v regionu, resp. vytvořit síť "Arab Gas Network".

Vlastní stavbu na jordánském území provádělo k tomuto účelu založené egyptsko-jordánské konsorcium Al-Sharq. Společnosti byla udělena 30letá licence na výstavbu plynovodu, nákup a následný prodej egyptského plynu jordánské energetické společnosti NEPCO.

Dominantní postavení v energetickém sektoru zaujímá National Electric Power Company (NEPCO), státní podnik, který vyrábí takřka veškerou jordánskou elektřinu. Největší elektrárny se nacházejí v Zarqá (kapacita 400 MW), Samra a v Aqabě (650 MW). Další elektrárna o kapacitě 300 MW má být postavena na severu země. Průměrný roční nárůst spotřeby elektrické energie se pohybuje již několik let na úrovni 10 %.

S ohledem na nedostatek energetických zdrojů Jordánsko rozběhlo přípravu vlastního jaderného programu, jehož významným iniciátorem je sám jordánský král. Jordánsko plánuje do roku 2015 spustit jadernou elektrárnu, jejíž produkce by kromě pokrytí rychle narůstající spotřeby elektrické energie (cca o 20 % ročně) sloužila rovněž k odsolování mořské vody. Podle vyjádření Ministerstva energetiky se na území Jordánska nachází naleziště uranu v objemu několika desítek tisíc tun. Financování jaderného programu by mělo být hrazeno z prodeje uvedených zásob uranu, ke stavbě jaderné elektrárny byla vybrána lokalita na jihu země poblíž hranic se Saudskou Arábií necelých 10 km od akabského zálivu. Jordánsko podepsalo dohodu s Koreou, která v zemi vybuduje školní reaktor. Podepsána byla rovněž dohoda s francouzskou společností Areva ohledně těžby uranu. Areva je spolu s Japonskou firmou Mitsubishi rovněž jedním z uchazečů o výstavbu plnohodnotného jaderného reaktoru. Dalšími zájemci jsou subjekty z Ruska a Kanady. Jordánsko uzavřelo dohodu o spolupráci v oblasti jaderné energetiky s řadou významných jaderných mocností (Rusko, Francie atd.). Klíčová je dohoda s USA, která však zatím podepsána nebyla s ohledem na jordánskou nechuť vzdát se práva na obohacování uranu, na čemž však trvají Američané.

ZDROJ: www.businessinfo.cz