Budhismus a jeho vztah k životnímu prostředí

Jak podotýká ekolog Roderick Nash z university Yale, kdybychom měli správné etické cítění pokud jde o životní prostředí, bylo by pro nás znásilňování přírody stejně odpudivé jako znásilnění ženy. Jakmile si začneme všímat široké škály věcí, jako jsou například jaderné pokusy, nárůst rakoviny, či potraviny plné jedů, uvědomíme si, že ať se nám to líbí nebo ne, jsme hluboce zasazeni do přirozeného světa. Lidé přirozené životní prostředí znečistili a lidé je zase mohou obnovit, pokud přijmou nové vědomí odpovědnosti vůči sobě navzájem i vůči generacím, které teprve přijdou. K posouzení ekosystémů patří z hlediska buddhismu i posouzení našeho chápání pojmu "já". Buddhistické pojetí "já" nabízí vynikající etiku životního prostředí, schopnou podpořit naprosto nutnou změnu našeho postoje ke světu.

E. F. Schumacher ukázal obdivuhodným způsobem, že buddhistický ekologický postoj spočívá v nenásilném a laskavém přístupu k přírodě. Hrubý a agresivní přístup je živen chamtivou touhou po momentálním materiálním zisku bez ohledu na dlouhodobé následky, které takové počínání přinese příštím generacím. Zdravá tvůrčí motivace jistě může podpořit ekonomický růst, avšak nekontrolovaná chtivost a hrabivost jsou zrovna tak škodlivé jako lenivost a apatie.

V buddhistické tradici lze nalézt dvojí možný přístup k přírodě. Jedním je ovládnutí a využití přírodních zdrojů pro potřeby člověka, dosažené humanizací prostředí, a druhým je kontemplativní postoj, jehož pomocí nalézáme v přírodě vlastní vizi míru a klidu. Tyto dva postoje mohou být sloučeny a smíšeny, a mohou tak zformovat plodný buddhistický postoj k přírodě, který by byl v kontrastu se současným dominantním a násilnickým přístupem, plným agresivity.

Z tohoto kontemplativního postoje vychází i estetický rozměr, který posiluje náš obrat směrem k ochraně přírody. V buddhistických textech můžeme číst celou řadu pasáží, kde duchovně vyspělí lidé obdivují krásu přírodní scenérie. Buddhista je schopen pohlížet do zrcadla přírody bez připoutanosti, s klidnou myslí a rozpoznat v ní ty nejhlubší pravdy. Ve všech rytmech přírody spatřuje základní pomíjivost. V opadávání květů, uvadání listů i proměnách ročních období.

To vše je důležité, neboť to ukazuje na velkou citlivost k přírodě a sladění s ní. Je to důležité také proto, že můžeme tyto postoje převést i na zvířata a na lidi. V dnešní době převládá tendence velmi neosobního kontaktu s lidmi, zvířaty i rostlinami. Zvykli jsme si s ostatními zacházet jako se stroji. Ztratili jsme něhu, péči a zájem, nenásilný postoj a soucit, které vedou k tvůrčím vztahům.

V tradičním buddhismu byla příroda vždy součástí vhodného prostředí k meditaci. Buddhistický mnich je milovníkem samoty a vyhledává opuštěná místa v přírodě (suňňagara). Rozlehlé a klidné lesy skýtají ideální prostředí pro hledání duchovní útěchy.

Přežití moderních ekonomických systémů je závislé na nenasytné spotřebě. Skromný životní styl již většinu lidí neuspokojuje, a tak vyžadují, aby jim byla neustále dostupná široká škála nejrůznějšího zboží i služeb.

Buddhismus naopak vyzývá ke skromnějšímu způsobu života, k jednoduchosti, hospodárnosti a klade důraz na to, co je podstatné a nezbytné - zkrátka vede k základní etice umírněnosti. Na Západě se veřejná diskuse týká spíše toho, na jak dlouho vystačí zdroje, než zda je současný životní styl udržitelný. Výjimkou je například dílo ekofilosofa Williama Leisse Meze uspokojení a Schumacherovo Malé je milé. Dále na:http://global21.cz/vyhybka.php?str=desilva_buddhisticka&obor=clov

ZDROJ: global21.cz