Muž, jež zná každou kytičku Jihlavska

Ivan Růžička byl 39 let botanikem jihlavského Muzea Vysočina a je člověkem, který položil základy botanického poznání Jihlavska. "Přišel jsem doslova k zelenému stolu. I když už někteří botanici v tomto prostoru vrchoviny pracovali, systematicky zmapována nebyla," říká Růžička.

Narodil se v roce 1939 v Olšanech na Vyškovsku. Do Jihlavy přišel v roce 1961 po absolvování přírodovědecké fakulty brněnské univerzity, kde se specializoval na botaniku a pedagogiku. Rozhodl se pro odbornou dráhu a vybral si Jihlavu.

"Je to obětavý a skromný člověk, vykonal ohromnou práci pro poznání přírody Jihlavska. Je úctyhodné, že po celou svou kariéru zůstal věrný jihlavskému muzeu," říká geolog a bývalý prorektor jihlavské polytechniky Zdeněk Laštovička. " Ivan je výborný parťák, skvělý vedoucí a velmi moudrý a vzdělaný člověk", říká Aristid Franc, též bývalý geolog muzea.

Přírodovědecké oddělení muzea Růžička s prvními kolegy budoval od začátků. Jedním z jeho velkých úkolů bylo založit a vést herbář, což patřilo k povinnostem muzeí. "Do dnešního dne má jihlavský muzejní herbář 42 tisíc položek, z nichž jsem asi polovinu získal já. Ostatní muzeum sehnalo formou darů, či od jiných sběratelů," vzpomíná Ivan Růžička.

Arniku do erbu

V začátcích se zabýval rostlinami horského původu, protože některé alpské druhy se v minulosti šířily střední Evropou na sever až k Šumavě a dál až na Vysočinu, například vzácná prha arnika. Místa jejího výskytu Růžička mapoval. "Do dnešních dnů však z těch míst už většina zanikla," lituje Růžička. Kdyby si měl vybrat květinu do svého pomyslného erbu, zvolil by si právě vzácnou léčivou bylinu arniku, podobnou oranžové kopretině.

Věnoval se také květinám, rostoucím v rašelinných mokřadech. Přitom našel u Hojkova druhé místo, kde na Vysočině roste třtina nachová. První lokalitu našel jiný botanik v roce 1974 na Humpolecku. Jindy při společné exkurzi s kolegy v rezervaci V Lísovech u Jihlávky našel pro něj neznámý druh traviny. "Kolega mi ji pomohl určit, byla to vzácná třtina tuhá. Já našel teprve druhou současnou lokalitu výskytu," těší Růžičku.

V sedmdesátých letech se jeho práce týkala zániku mnoha vzácných míst přírody kvůli odvodňování mokřadů pomocí meliorací v oblasti Jihlavska.

Růžička si vybral asi patnáct lokalit u pramenu Dyje na Telčsku. "Průzkum, co tam roste, jsem někde dělal doslova za vteřinu dvanáct. Pracoval jsem a za mnou jezdil bagr, který hloubil odvodňovací strouhy," vzpomíná botanik.

V osmdesátých letech práce pokračovala průzkumem na Dušejovsku. Díky těmto výzkumům se odborníkům podařilo některá cenná místa zachránit. Do sedmdesátých let totiž Jihlavsko nemělo jedinou chráněnou rašelinnou lokalitu. "Dnes je na okrese 38 chráněných území. Na mnohých z nich mám zásluhu," říká Růžička. Proč jsou dnes často právě mokřiny chráněné, to většině laiků není zřejmé. Důvodem je i jejich hospodářská nevyužitelnost, díky níž se na nich uchovaly zbytky květeny, která zde rostla před tisíciletími.

Růžička taky vytvořil floristickou kartotéku, která má dnes desítky tisíc údajů, kde v kraji která rostlina roste. Jeho vynálezem byla metoda zalévání rostlin do plexiskla pro uchování jejich přirozených barev a tvarů.

Ve své době metoda zaujala řadu odborníků, i když se nakonec neujala: chemikálie používané při odlévání plexiskla jsou bohužel hořlavé a výbušné.

Botanik i fotograf

Při svých cestách po krajině měl s sebou vždy nezbytný zápisník, v tlumoku někdy i čtyři fotoparáty a botanické sáčky, do kterých ukládal nasbírané rostliny. Ty bylo třeba ještě týž den připravit k sušení do herbářů, takže se práce protahovala do noci. Muzeu po sobě Růžička zanechal archiv tisíců negativů a diapozitivů.

Publikoval přes stovku odborných i populárních článků o přírodě, měl stovky přednášek. Na konci kariéry je schopen bez pomoci klíče rozpoznat dva tisíce rostlin - tedy podobný počet druhů, kolik jich roste na Vysočině. Bez nadsázky lze říct, že zná všechno, co v kraji roste.