Pačesův alibismus

Po komisi, která měla narýsovat energetickou budoucnost Česka, nejspíš zbude další objemná a zbytečná složka. Experti sdružení kolem akademika Pačese odpovídají na hodně otázek, ale k té nejdůležitější - zda prolomit uhelné limity v severních Čechách, nebo ne, se staví bokem. Přitom právě otázka limitů je klíčová pro další směřování naší energetiky.

Správně položená otázka nezní, zda budeme uhlí za limity potřebovat, ale jestli je to zdroj, který chceme. Ke všem typům výroby energií existují alternativy. Jádro versus uhlí, uhlí versus plyn, jádro a uhlí versus obnovitelné zdroje. A do toho teď břidličný plyn. Pačesova komise by nám měla s vědomím všech technologických, ekonomických, ekologických a geopolitických rizik říci, na které typy energetických zdrojů máme vsadit a v jakém poměru. Pokud to neudělá, jen zbytečně popisuje papír.

Pačes a spol. nám sice říkají, že Česko má stavět nové jaderné elektrárny a zvednout podíl jádra ze třiceti na padesát procent. A že nemáme dál podporovat drahé obnovitelné zdroje. Nic proti, ale jak to může někdo říci bez vyřešení otázky miliard tun uhlí za limity? I čtyřletému dítěti je zřejmé, že nejdřív musíme vědět, co máme k dispozici, a pak to teprve můžeme dělit. Pačesova komise klidně dělí hromádku, aniž ví, kolik a čeho v ní je, což ji degraduje buď do nejnižšího oddělení mateřské školy, nebo do oblasti prognostické psychedelie.

Výsledkem takového prognózování bývá karambol. Nakonec můžeme mít nové jaderné elektrárny a současně i nové doly, jejichž uhlí bude nutné někde spálit. Například v nových tepelných elektrárnách, jejichž přebytečnou produkci budeme vyvážet do Německa. Což by byl ten nejhorší možný výsledek. Pokud jde o limity, nepotřebujeme alibismus, ale jasné slovo. Ne snad jednou provždy. Ale rozhodně nadlouho.

AUTOR: Petr Honzejk
AUTOR-WEB: www.ihned.cz