Pták parků a křovin

Sedmihlásek hajní

Jak již napovídá druhové jméno sedmihláska hajního, jeho domovem jsou zejména listnaté lesy a háje s bohatým podrostem křovin, často též lužní porosty kolem řek a potoků. Sedmihlásek však také dokázal velice dobře využít umělých stanovišť, které v krajině vytvořil člověk. Hojný bývá často v městských parcích, v zahradách se stromy a křovinami, často se s ním setkáme např. i na hřbitovech bohatých na vegetaci. Jeho početnost může být místy značná a ve vhodném prostředí mohou být dvě hnízda i jen několik metrů od sebe. Dá se dokonce říci, že v blízkosti lidských sídlišť se dnes se sedmihláskem hajním setkáme častěji než ve volné krajině.

Hlasitý a poměrně nápadný zpěv sedmihláska hajního při procházce městským parkem nebo při práci na zahradě určitě nepřeslechnete.(záznam na: http://www.rozhlas.cz/hlas/pevci-p/_zprava/sedmihlasek-hajni--26512). Budete-li však chtít tohoto zaníceného pěvce spatřit, nebude to většinou tak úplně snadné. Sameček sedmihláska totiž svou písničku přednáší většinou v korunách stromů nebo větších keřů, téměř dokonale ukryt v listoví na konci některé z postranních větviček. Pokud však vytrváme v pátrání a sedmihláska spatříme, uvidíme drobného, štíhlého pěvce se šedozeleným hřbetem a žlutavým bříškem. Nápadnější je na něm pak už jen světlý nadoční proužek. Při zpěvu čepýří sedmihlásek peří na temeni hlavy a na krku a za příznivých podmínek můžeme zahlédnou jasně žlutý vnitřek zobáku, který sedmihlásek za zpěvu doširoka otevírá.

Zpěv sedmihláska je směsicí nejrůznějších hvízdavých, skřípavých i švitořivých zvuků, přičemž charakteristické je, že mezi nejrůznější, několikrát po sobě opakované strofy je zařazován pro sedmihláska typický výrazný motiv. Ten autora zpěvu prozradí většinou bezpečně. Sedmihlásci jsou také dobří imitátoři a často zahrnou do svého repertoáru hlasy jiných ptáků. Tuto jeho schopnost ostatně vyjadřuje již samotné jeho jméno. Kromě dnes užívaného názvu sedmihlásek byl v lidovém názvosloví nazýván devaterohláskem, mnohohláskem, kolovrátkem a zaznamenán byl dokonce i název melihuba. Pro svůj zpěv byl ještě do počátku minulého století chován ptáčníky v klecích, byl to však velice choulostivý chovanec, který podmínky v kleci snášel jen velmi obtížně.

Sedmihlásek hajní se v našich středoevropských končinách vyskytuje jen poměrně krátkou část roku. Je to druh tažný, jehož zimoviště se nacházejí v jižní polovině afrického kontinentu a k nám se na jaře vrací poměrně pozdě, nejčastěji až začátkem května. Jeho zpěv můžeme slyšet až do počátku července a v srpnu již první ptáci odlétají zpět do zimoviště. Můžeme říci, že sedmihlásek hajní je typickým evropským druhem, neboť převážná část jeho areálu rozšíření, více jak 75 %, se nalézá právě na území Evropy. Jen menší část překračuje Ural a zasahuje do západní Sibiře. Odhaduje se, že v Evropě žije kolem 12 milionů párů. Zaposlouchejte se tedy znovu do zpěvu sedmihláska hajního, neboť setkání s ním se při svých toulkách za ptáky určitě nevyhnete.

Základní údaje

Sedmihlásek hajní (Hippolais icterina) je podstatně menší než vrabec. Svrchu zbarvený olivově, zespodu světle žlutě. Nejčastěji jej lze pozorovat při zpěvu na okrajových větvích korun stromů, kdy sedí napřímeně se vztyčenou hlavou a široce rozevřeným zobákem. Vyhledává světlejší háje a lesy s křovinami, ale nevyhýbá se ani parkům a zahradám. Živí se hmyzem, který sbírá v korunách, od léta pak i plody rostlin. Hnízdo staví většinou poměrně nízko na keřích a na stromech. Ve snůšce je nejčastěji 5 vajíček a zahřívají ji samička i sameček; ti také společně krmí mláďata. Tažný, zimuje v Africe jižně od Sahary. Přilétá v květnu, odlétá v září.

ZDROJ:cro.cz