O šetrném stavění aneb Začít věci pozorovat a cítit

Smyslem tohoto textu nebude podrobný návod, jak projektovat nejlepší technická zařízení do (veřejných) budov. Vždy bychom totiž měli začít tím, že se soustředíme na jednoduchý a střídmý přístup k posuzování nároků investora na budoucí stavbu. Právě dnes, v době internetu, kdy máme přístup k nepřebernému množství informací, většinou nekvalitních a zavádějících, je nutno vrátit se k jednoduchému uvažování. To se týká především výstavby a technických zařízení budov.

PROVĚŘUJTE NORMY A PŘEDPISY

Aby se všechno dalo nějak měřit a posuzovat, byly vymyšleny evropské normy a národní dodatky, zákony o šetření energií a další upřesňující zákony. O normy pečuje velký aparát lidí, kteří přestali normálně přemýšlet a všechnu energii nasadili na to, aby šetření energií spíše znemožnili.

Normy a předpisy bohužel neuvažují budovu jako celek a brání rozumným řešením. Přitom je většinou možný různý výklad, a proto je nutné jednat obratně např. s hygieniky a přesvědčit je, že existují i jednoduchá řešení. Stačí se rozpomenout na v minulosti osvědčené zkušenosti, jež upadly v zapomenutí.

V mnohých případech se projektanti odvolávají na normy a předpisy a při podrobnějším pročtení zjistíte, že si normu špatně vysvětlili. Přesněji, vysvětlili tak, aby bylo zabudováno více technických zařízení a tím i vyšší provize od jejich dodavatelů. Je důležité, aby ze strany měst a obcí byly projekty dobře prověřovány a technický dozor byl zadáván přímo projektantovi.

PŘÍKLADY K ZAMYŠLENÍ

Uveďme si několik příkladů z praxe: Hygienický předpis udával, že na pracoviště musí být přiváděno 50 m3/h čerstvého vzduchu (nyní 25) na zaměstnance. Každý projektant to interpretoval tak, že toto musí zajistit strojní zařízení. Ve skutečnosti však můžeme vzduch přivádět i otevřením okna.

V dalším případě musela být podle projektanta elektro v souladu s normou intenzita osvětlení v nemocnici v lůžkových pokojích na JIP a ARO 1000 luxů. Tzn. velice vysoké pořizovací a provozní náklady, neboť projektant navrhne celoplošné osvětlení pokoje na 1000 luxů. Avšak v předpisu je ještě malý dodatek >>v místě zásahu<<. A najednou lze osvětlení zredukovat na lokální osvětlení lampou. V prvním případě pokrývají osvětlovací tělesa 70 % plochy stropu, ve druhém případě pouze 15 %.

A do třetice: Při projektování škol a veřejných budov se automaticky projektuje u umyvadel i teplá voda. Málokdo si však uvědomuje, jaké jsou energetické a provozní nároky na její přípravu. Pokud bychom na teplé vodě ve veřejných budovách přesto trvali, pak by měla být připravována pouze decentrálně, aby se zabránilo tvorbě legionely a tepelným ztrátám v rozvodech.

CO JE A NENÍ ÚSPORNÉ

Tzv. energeticky úsporný dům neznamená silné izolace a minimální prosklení. Výchozí je zvolený tvar budovy, uspořádání vnitřních dispozic, účel stavby, způsob provozování budovy a použitá technická zařízení.

Hlavní podíl na dobře nebo špatně navržené budově má architekt. Estetickým a dispozičním řešením výrazně ovlivňuje nejenom investiční, ale i provozní náklady a celkový energetický koncept domu. Architekt by měl mít snahu vytvořit stavbu, která bude nejenom plně funkční z hlediska provozu, ale zabezpečí i maximální pohodu uživatelů prostředí pasivním způsobem.

Technika má mít pouze funkci doplňující v minimálním nutném rozsahu. Složitá technická zařízení pro >>úsporu<< energií vedou v provozu kvůli své složitosti k nárůstu nákladů a často i k nárůstu spotřeb energií. Technická zařízení nesmí zachraňovat funkčnost stavby tam, kde architekt nerespektoval základní fyzikální zákony či orientaci podle světových stran. Ať chceme, nebo ne, vše se točí kolem slunce a tím nejpřirozenějším je věci pozorovat a cítit. Peníze na stavbu se musí sehnat jednou, ale na její provoz každý rok.

AUTOR: JAN ŽEMLIČKA

O autorovi

Jan Žemlička, autorizovaný inženýr a odborník na vnitřní prostředí budov, patří k průkopníkům zkoumání energetických otázek budov u nás. Po studiu pracoval ve Stavoprojektu Liberec v atelieru arch. Karla Hubáčka (mj. autor návrhu vysílače a hotelu na Ještědu). Od 80. let působí v Německu jako projektant v oblasti TZB (vytápění, větrání, klimatizace, instalace) a vytváření energetických konceptů s ohledem na stavební řešení. Je pedagogem na Fakultě architektury ČVUT v Praze.

V Česku spolupracoval např. na projektech těchto veřejných budov: Národní technická knihovna v Praze (2004), jejímž dvorním technikem je dosud, Knihovna a informační centrum v Hradci Králové (2009) či nová budova Přírodovědné fakulty UP Olomouc. Radí nepřeceňovat význam norem a vyhlášek a používat zdravý rozum.

Zásady šetrného stavění

• V naší zeměpisné šířce lze stavět budovy bez náročných technických zařízení.
• Tepelnou pohodu lze dodržet uvážlivým architektonickým řešením.
• Technická zařízení budov mají doplňovat a ne zachraňovat architektonické řešení.
• Budovy jsou tak úsporné, jak úsporní jsou jejich uživatelé.