zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Vihorlat a Zemplínská šírava

01.07.2012
Ekologická dovolená, cestování
Geologie
Vihorlat a Zemplínská šírava

Začínáme u Švejka. Tím však nemyslím žádnou hospůdku či pohostinské zařízení, kde bychom kuli plán cesty, sochu známého vojáka najdeme na vlakovém nádraží v Humenném. Po vysednutí z mezinárodního rychlíku si ho fotíme a vzápětí spěcháme dál, v okresním městě se nijak nezdržujeme. Rychle profičíme i přilehlou obcí Jasenov, krátkou stopku nám vystaví pouze čapí hnízdo. Nachází se na stožáru přímo ve středu vesnice, ven vykukují mladí a jeden z rodičů, jenž obhlíží znuděně okolí.

Jak se zdá, ptáci jsou v pohodě a případní chodci či auta je nijak nevzrušují, jak prozradím s předstihem, podobný obrázek lze vidět i jinde. V osadách okolo Vihorlatských vrchůse čápi objevují velmi často, navíc, jako by jich bylo málo, jejich sošky v zahrádkách někde nahrazují oblíbené trpaslíky.

To už jsem ale odbočil od tématu, zpátky k naší cestě. Opouštíme obec a noříme se do lesů, vítají nás Vihorlatské vrchy. Jelikož běží o hlavní téma nejbližších dnů, sdělme si o nich trochu víc. Pohoří se rozkládá na východě Slovenska na ploše cca 375 km2. Na západě a jihozápadě klesá do Východoslovenské nížiny, ze severu a severovýchodu ho lemuje Beskydské předhoří a na východě ho vymezuje hranice s Ukrajinou.

Převážně vulkanické třetihorní horstvo se dělí na tři podcelky - Popriečny, Vihorlat a Humenské vrchy. Od roku 1973 se jedná o chráněnou krajinnou oblast, v porostu převažují hlavně buky. Ze živočichů zde vedle již zmiňovaného čápa najdeme téměř sto druhů hnízdících ptáků a dále např. mloka karpatského, užovku stromovou, vlka, rysa, divokou kočku či vydru.

Hrad Jasenov a Vinianský hrad

Naše první zastávka se však nevztahuje k fauně nebo flóře, ale vrátíme se do historie. Nad osadou Jasenov stojí zřícenina hradu stejného jména. Sídlo založené po vpádech Tatarů ve 13. století k ostraze uhersko - polské obchodní stezky vlastnil po většinu času rod Drugethovců. Ti ho, jak to u lidí chodí, využívali všelijak, uveďme si aspoň jeden příklad. V polovině 16. století zřídil na hradě Gabriel Drugeth penězokazeckou dílnu.

Ražba falešných mincí neunikla cizí pozornosti a léta Páně 1551 nařídil král Ferdinand II. Habsburský celou záležitost vyšetřit. Věci se rázem daly do pohybu a událost dopadla tak, jak se občas stává. Místo hlavního viníka byl popraven mistr Mikuláš, jenž dílnu řídil, a nespasil ho ani Gabriel Drugeth, který se ho prý zastával.

V roce 1644 hrad dobyla a těžce poškodila vojska Jiřího Rákocziho a od té doby stavba chátrala. Přesto se dodnes dochovaly slušné zbytky opevnění včetně výrazné dělostřelecké bašty. Vstupní branou se dá projít na dvůr k pozůstatkům rozsáhlého paláce. Navíc úpatí sídla nabízí slušný výhled na Jasenov i Humenné, cesta začala příjemně.

Přesto najdeme pihu na kráse, ačkoliv zřícenina za ni nemůže. Po slunečném ránu se zatáhlo a začalo drobně mžít, což se nám vůbec nezamlouvá. Naštěstí se nerozprší tak, aby nás změna počasí zadržela. Sotva se ponoříme zpět do lesa, zachycují hlavní příval kapek koruny stromů a není třeba vytahovat ponča. Spíš musíme při přechodu Humenských vrchů, neb touto částí Vihorlatského pohoří se právě ubíráme, mít oči neustále na stopkách. Značka občas zrádně zahýbá a při přechodu jedné z louček se téměř ztrácí, občas krátce zvažujeme, zda směřujeme na jih k Vinianskému hradu správně.

Než se ale k zřícenině dobereme, zmíním ještě dvě zastávky. Stezka nejprve vede přes přírodní rezervaci Chlmecká skalka (vyhlášena 1988 na rozloze 1,1 ha). Tam se mají kromě výhledů do okolí vyskytovat i teplomilná stepní společenstva s výskytem koniklece velkokvětého a sasanky lesní, my však coby "estéti" spíš zaznamenali téměř k vrcholu se táhnoucí lyžařské vleky. Druhou zastávku představovala obec Porúbka, kde jsme, abychom případně nezmokli, obědvali na autobusové zastávce.

Tolik stručně k cestě na jih, brzy se dostáváme k již zmiňovanému Vinianskému hradu. Podobně jako Jasenov ho vybudovali ve 13. století k ochraně obchodní stezky táhnoucí se z Uher do Polska. Jeho úpadek započal v roce 1594, kdy ho značně pobořila císařská vojska, v polovině 17. století jej majitelé nadobro opustili a počátkem 18. století došlo k dalšímu poničení. Přesto zde najdeme rozsáhlé valové a hradební opevnění, v jehož středu se nachází ústřední palác. Celkem zachovalá stavba obsahuje i renesanční klenby, nesmím zapomenout ani na výhledy. Z těch kromě blízkých obcí zaujme především Zemplínska šírava. Dále a foto na:http://www.treking.cz/treky/vihorlat-krizem-krazem.htm

ZDROJ: www.treking.cz

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí