zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Labské pískovce začaly lákat umělce a dobrodruhy v 18. století

27.06.2012
Chráněná území
Labské pískovce začaly lákat umělce a dobrodruhy v 18. století

Základní fakta o Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Labské pískovce na Děčínsku, která byla vyhlášena před 40 lety, 27. června 1972:

- CHKO Labské pískovce byla vyhlášena 27. června 1972 v okresech Děčín a Ústí nad Labem a původně zaujímala plochu 324 kilometrů čtverečních. CHKO se tehdy při své severní hranici územně spojila s východoněmeckou chráněnou oblastí Saské Švýcarsko, která v tehdejší Německé demokratické republice existovala již od roku 1956.

- V dubnu 1991 vyhlásilo Německo Národní park Saské Švýcarsko a k 1. lednu 2000 byl na 79 kilometrech čtverečních CHKO Labské pískovce vyhlášen Národní park České Švýcarsko, v pořadí čtvrtý národní park na území České republiky. Po vyčlenění Národního parku České Švýcarsko má tak CHKO Labské pískovce rozlohu asi 250 kilometrů čtverečních.

- Na "Švýcarsko" oblast pojmenovali v 18. století dva švýcarští krajináři, kteří byli pozváni saským kurfiřtem do drážďanské galerie. Pískovcové skály ke natolik okouzlily, že je přirovnali ke své domovině.

- CHKO Labské pískovce zahrnuje území Děčínské vrchoviny, jejímž nejvyšším vrcholem je pískovcová stolová hora Děčínský Sněžník (723 metrů nad mořem). Menší část se nachází i v Šluknovské pahorkatině. Na vrcholku Děčínského Sněžníku stojí 33 metrů vysoká kamenná rozhledna z roku 1864, jedna z nejstarších v Česku. V roce 1936 zde byl poprvé na území tehdejšího Československa zachycen televizní signál vysílaný z Olympijských her v Berlíně. V roce 1992 prošla zchátralá a uzavřená věž celkovou rekonstrukcí a byla zpřístupněna veřejnosti.

- Území CHKO i NP je tvořeno převážně křídovými druhohorními sedimenty. Pozdější sopečná činnost a eroze porušily celistvost pískovcové tabule a vytvořily bohatě členitý povrch. Oblast je tak plná skalních měst, bizarních skalních věží a svislých pískovcových stěn.

- V rámci CHKO byla zřízena maloplošná zvláště chráněná území, kam patří jedna národní přírodní rezervace (Kaňon Labe), deset přírodních rezervací a pět přírodních památek.

- Nejznámějším skalním útvarem a symbolem celé oblasti je Pravčická brána, která je s výškou 16 metrů a rozpětím oblouku u dna 26,5 metru největší přirozenou pískovcovou skalní bránou v Evropě.


- K dalším turistickým lákadlům patří například pískovcové město Tiské stěny a soutěsky na říčce Kamenici, které mohou návštěvníci proplout na loďkách. Oblíbené jsou také například skalní hrady Šaunštejn a Falkenštejn, vyhlídka do údolí Labe z Růžového hřebenu, Kyjovské údolí na říčce Křinici nebo roubené a hrázděné domy ve Vysoké Lípě. Výchozím místem pro výlety do nejnavštěvovanější části Labských pískovců je Hřensko, které leží na soutoku Labe s Kamenicí.

- Atraktivním cílem cestovatelů, básníků, romantických malířů nebo vědců se oblast začala stávat v 18. století. V 17. i 18. století ale byla fauna savců oblasti bohužel ochuzena například o vlka, medvěda hnědého nebo losa, který sem ale občas zavítá. Mezníkem pro zdejší kraj bylo otevření Edmundovy (dnes Tiché) soutěsky na řece Kamenici v roce 1890. O osm let později byla pro veřejnost otevřena i Divoká soutěska.

David Preisler

Zdroj: ČTK

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí