Trhem k pětiletce
August Oetker vynalezl kypřicí prášek a vytvořil obrovský trh nikdy se nekazících a těžko poživatelných potravin. Steve Jobs přišel s přístroji, které nikdo nepotřebuje, ale všichni je chtějí. A vyrobil nový trh, na který se teď snaží dostat každý. Evropská unie to vzala naruby: vymyslela trh emisních povolenek a teď regulací a omezováním řeší, jak by mohl fungovat, když jeho životaschopnost pomalu směřuje do fáze zvané exitus.
Svět emisních povolenek je naprosté dada. A to už od samotného počátku, když se Evropa rozhodla přidat k akci, kterou všichni hlavní hráči rovnou zamítli. Přitom na celkových světových emisích ve výši 45 miliard tun ročně se Evropa podílí necelými dvěma miliardami. Emisní povolenky se pak vztahují na jedenáct tisíc podniků, jejichž podíl na celkovém evropském znečištění oxidem uhličitým dosahuje padesáti procent a na znečištění všemi skleníkovými plyny 40 procent. Reálný dopad na klima je pak diskutabilní.
Když už ale chtěla centrálně řídit klima zrovna takovým způsobem, musela by stejně tak uměle a centrálně řídit i jiné oblasti. Třeba objem výroby a investice. Pak by šlo o klasické plánované hospodářství a nemohlo by se stát, že se konstrukce emisních povolenek zhroutí "jenom" kvůli světové krizi a poklesu výroby. Jen by to skončilo stejně jako socialistické plánování a výroba "pětiletek".
Evropa má přitom dobrou zkušenost s omezováním emisí u automobilů. Místo aby vymýšlela nový trh a pak řešila, co s ním, prostě zpřísnila normy a prosadila je v rámci národních legislativ. A i když výrobci hrozili výrazným zdražením a nemožností splnit přísná pravidla, jsou auta ekologičtější a levnější. I bez centrálního plánování.
AUTOR: Julie Hrstková
AUTOR-WEB: www.ihned.cz