Česko sedí na surovinách za stovky miliard. Řeší, co s nimi

Zahraniční energetické firmy se v Česku předhánějí o to, která z nich dostane možnost prozkoumat, kolik plynu a uhlí je možné v Česku vytěžit. Všechny tři společnosti, které se o to v poslední době pokusily, ale zatím nepochodily.

Snahy o průzkum potenciální existence břidlicového plynu na Trutnovsku a Meziříčí letos v květnu zastavil dvěma firmám na několik let ministr životního prostředí Tomáš Chalupa z důvodu nedostatečné české legislativy.

Se získáním povolení o stanovení průzkumných území pro těžbu plynu metodou zplynování uhlí teď také zápasí australská společnost Wildhorse Energy. Té ministerstvo životního prostředí zamítlo průzkum v Dětmarovicích, na odpověď ohledně zbylých dvou lokalit (Mělník, Slaný) Australané patnáct měsíců čekají.

"Máme zkušenosti z různých zemí, ale s takovým zacházením ze strany státu jsme se ještě nesetkali," reagoval v tiskovém prohlášení technický ředitel společnosti Johan Brand, podle něhož by na žádost mělo MŽP ze zákona odpovědět do dvou měsíců.

MŽP oponuje, že dva měsíce je lhůta, během které ale může docházet k přerušením z důvodu poskytnutí dodatečných informací, jež se do dvouměsíční lhůty nezapočítávají. Což je právě tento případ.

"Dětmarovice jsme zamítli, jelikož nebyly popsány přínosy a negativa pro obyvatele z hlediska vlivu na zaměstnanost a další sociální aspekty. Dále v dokumentaci nejsou vyjmenována pro a proti budoucího využití ložiska, na kterém by se průzkum odehrával," odůvodnil rozhodnutí MŽP jeho mluvčí Matyáš Vitík.

Je na vině jen Čína?

Pokusy o nové způsoby těžby v Česku přicházejí v době, kdy Evropská unie (EU) řeší, jak snížit surovinovou závislost na zbytku světa a podpořit těžkopádnou evropskou ekonomiku.

V reakci na dlouhodobě stoupající ceny důležitých nerostných surovin a jejich klesající produkci v EU vydala unie Surovinovou iniciativu, která má zhodnotit nerostný potenciál unie. "Období 2002 až 2008 bylo ve znamení zvýšení poptávky po nerostných surovinách, zejména v rozvíjejících se zemích. To se odrazilo v nebývale vysokých cenách surovin," stojí v iniciativě.

Podle Borise Tomčiaka ze společnosti Colosseum, která obchoduje s cennými papíry, měla právě čínská zvýšená poptávka po komoditách vliv na snížení světových zásob surovin, jelikož produkce nebyla schopna reagovat na tak vysokou spotřebu.

Přesně s tím se v současnosti potýká i Evropa. Od roku 1985 stoupla cena stříbra na světových burzách z šesti na necelých třicet dolarů za unci. Tuna mědi za stejnou dobu vyrostla o šest tisíc na 7,5 tisíce dolarů.

Pro Česko se v této souvislosti otevírá debata o tom, jaké strategické nerostné suroviny střeží pod zemí a zda by nebylo možné je výhodně začít využívat.

Nechat vnukům, nebo vytěžit?

Velký potenciál skýtají prozkoumané zásoby zlata v Česku, které podle dat České geologické služby dosahují necelých 240 tun, což podle dnešních cen zlata na trzích znamená hodnotu přibližně 250 miliard korun.

Podle geologa a předsedy Asociace české zlato Petra Morávka ale české zásoby dosahují až čtyř set tun. "To je odhad, do něhož započítávám i vyloučená ložiska," říká Morávek.

Pro ředitele odboru surovinové a energetické bezpečnosti ministerstva průmyslu a obchodu Pavla Kaviny je současná tržní cena zlata dostatečně vysoko k tomu, aby mělo smysl o těžbě uvažovat.

"Například pouze v případě využití tří ložisek zlata by se jednalo o roční úhrady obcím ve výši 120 milionů korun a o platby státu kolem 420 milionů korun ročně," řekl pro HN Kavina.

České zlato se dá dnes teoreticky těžit v patnácti ložiscích, z toho sto tun se nachází v Kašperských horách. Od roku 1994 však v Česku neprobíhá žádná těžba. Podle vedoucího odboru nerostných surovin z České geologické služby Jaromíra Starého je to dáno obrovskou vlnou veřejného odporu na začátku devadesátých let.

"Výsledkem byl například zákaz kyanizace při získávání zlata," reaguje Starý na přídavek Horního zákona z roku 2000, jenž zakazuje kyanizaci v českém hornictví.

Proces kyanizace spočívá v tom, že se ruda, která obsahuje zlato, rozemele na jemný prach. Ten se následně smíchá s roztokem kyanidu sodného a srážením se získává zlato. Právě proces kyanizace je zásadním argumentem odpůrců těžby. "Česká ložiska zlata se často nacházejí v přírodně cenných územích a jejich dobývání by bylo většinou rentabilní jen při využití nebezpečného kyanidového loužení. Zlato nám neuteče a naši vnuci ho ocení už proto, že jeho cena na světovém trhu určitě do budoucna poroste," říká Jan Rovenský z organizace Greenpeace.

Pokud by Česko začalo těžit zlaté doly, přispělo by svojí produkcí k 350 tunám zlata, které se ročně vytěží v EU (včetně Turecka). I to však tvoří pouhých 1,4 procenta světové těžby zlata, které v současnosti dominuje Čína, Austrálie, USA a Rusko.

Energetická nezávislost státu

I kdyby Česko těžit zlato začalo, jen těžko by se dostávalo na úroveň Švédska, které ročně vytěží přes šest tun tohoto drahého kovu. Evropské prvenství ale drží Česko naopak v těžbě uranu.

Přesto, že cena libry uranu (0,45 kg) na světových trzích klesla za poslední čtyři roky skoro třikrát, jeho strategický význam je pro Česko opodstatněný.

Zaprvé, Česko je jediná země v EU, která ještě těží uran. Zadruhé, ekvivalent necelé poloviny uranu vytěženého v Česku spotřebují jaderné elektrárny energetické skupiny ČEZ v podobě paliva. A zatřetí, ČEZ chce postavit další dva bloky elektrárny Temelín, což poptávku po uranu ještě zvýší.

Diskuse o jeho těžbě se rozhořela hlavně v souvislosti s aktualizovanou verzí Státní energetické koncepce z loňského roku, která mluví o rozšíření těžby tohoto radioaktivního kovu v Česku.

"V obou našich jaderných elektrárnách (Temelín a Dukovany - pozn. red.) se ročně spotřebuje přibližně osmdesát tun paliva z obohaceného uranu. K tomu, abychom toto množství získali, je potřeba vytěžit asi 650 tun přírodního uranu, ze kterého se pak palivo pro jaderné elektrárny vyrábí," tvrdí mluvčí JE Temelín Jan Sviták.

Společnost Diamo (jediný těžař uranu v Česku) ale ročně vytěží pouze kolem 260 tun uranu v jediném funkčním dole Rožná. Vedoucí odštěpného závodu firmy Tomáš Rychtařík přiznává, že v Česku nejde vytěžit ročně víc než čtyři sta tun uranu, což stejně nepokryje poptávku ČEZ. "Jeho těžba by ale přispěla ke zvýšení energetické nezávislosti státu," říká Rychtařík, podle něhož jsou zásoby uranu za současného stavu schopny dodávat palivo do českých jaderných elektráren příštích sedmdesát let.

Právě energetická nezávislost je jedním z hlavních argumentů pro pokračování těžby v Česku. Odpůrci však podotýkají, že ČEZ stejně kupuje palivové články do elektráren v zahraničí, tudíž jeho domácí těžba pozbývá smysl.

"Těžba uranu je naprostá chyba. Zvlášť když ho neumíme zpracovat. My ho vytěžíme, prodáme a pak si v zahraničí koupíme obohacený uran," říká Josef Jadrný, předseda občanského sdružení Naše Podještědí, které ostře vystupuje proti těžbě uranu.

Nenápadných 60 miliard

Strategickou surovinu by se do budoucna mohl stát pro Česko také wolfram. Kdyby dnes stát prodal 70 tisíc tun prozkoumaných zásob wolframu na trhu, okamžitě by inkasoval kolem šedesáti miliard korun. Zajímavé je hlavně kašperské ložisko, které podle geologů patří mezi jedno z největších nalezišť wolframu ve střední Evropě.

Důležitost této suroviny umocňuje EU, která řadí wolfram mezi takzvané kritické suroviny. Přístup k jeho zásobám tedy velmi pečlivě sleduje, zvlášť v souvislosti s jeho cenou, která za posledních dvacet let stoupla 6,5násobně.

Zajímavou referenční stavbou je rakouský wolframový důl Mittersill, jenž se nachází v sousedství národního parku Hohe Tauern. Rakousko z něj ročně vytěží kolem tisíce tun, nejvíce z EU.

I z toho důvodu je pro MPO tato surovina atraktivní a je otevřené její případné těžbě. "Domnívám se, že každý projekt by měl dostat šanci, aby byl třeba přísně, ale spravedlivě posouzen," říká Kavina.

10 miliard korun. Přibližně tolik by mohly činit investice v případě, že by se stát rozhodl těžit uran metodou hlubinné těžby v dole Stráž pod Ralskem.

Bohatství pod povrchem

Mezi nejdražší české suroviny patří černé a hnědé uhlí, uran, zlato a wolfram. Pouze první tři zmíněné suroviny se však v Česku v současnosti těží. Těžba zbytku byla dlouhou dobu tabu kvůli nesouhlasu veřejnosti. S tím, jak stoupá cena nerostných surovin na světových trzích, se však o těžbě zlata a wolframu začíná opět uvažovat.

Černé uhlí

Počet ložisek 62
Z toho těžených 8
Celkové zásoby (t) 16 421 504 000
Vytěžitelné (t) 168 917 000
Těžba (t) 11 193 000

Hnědé uhlí

Počet ložisek 54
Z toho těžených 10
Celkové zásoby (t) 8 998 999 000
Vytěžitelné (t) 915 100 000
Těžba (t) 43 931 000

Ropa

Počet ložisek 34
Z toho těžených 27
Celkové zásoby (t) 29 015 000
Vytěžitelné (t) 1 415 000
Těžba (t) 173 000
Těžba v EU34 ročně (t) 197 800 000

Uran

Česká republika je jediným těžařem uranu v Evropě. Velmi malé množství v roce 2010 ještě vytěžilo Rumunsko a Německo.

Počet ložisek 7
Z toho těžených 1
Celkové zásoby (t) 135 361
Vytěžitelné (t) 374
Těžba (t) 259
Těžba v EU34 ročně 344

Zemní plyn

Počet ložisek 94
Z toho těžených 52
Celkové zásoby (mil. m3) 28 924
Vytěžitelné (mil. m3) 4 767
Těžba (mil. m3) 201
Těžba v EU34 ročně (mil. m3) 305 000

Wolfram

Počet ložisek 4
Z toho těžených 0
Celkové zásoby (t) 70 253
Těžba v EU34 ročně (t) 2100

Zlato

Počet ložisek 15
Z toho těžených 0
Celkové zásoby (kg) 238 900
Těžba v EU34 ročně (kg) 35 000

AUTOR: Nikita Poljakov
AUTOR-WEB: www.ihned.cz