Elektrické věčné léto: požehnání i prokletí

Právě 110 let uplynulo od chvíle, kdy americký vynálezce Willis Carrier spustil v jedné brooklynské tiskárně svůj vynález: klimatizaci. Téměř neoslavované výročí zdánlivě nepatří k těm, která měnila svět; kam se hrabe na oheň, kolo, parní stroj, letadlo... Není to ale tak docela spravedlivé - Carrierova klimatizace nemění svět, protože mění samotného člověka. Představuje významný krok vedoucí od přírodního tvora k skleníkové bytosti závislé na svých technologiích. Je to dobře, nebo špatně?

Lovec unavených ryb

Sám Willis Haviland Carrier je v tom nejspíš nevinně. Jeho první zařízení zvíci menší fabriky se do kancelářských prostor a domácností nehodilo a ani to po něm nikdo nechtěl. Šlo o zadání majitele tiskařského podniku, kterému vadilo, že měnící se teplota a vlhkost ve výrobních prostorách mají vliv na papír a schnutí barev. Carrier - tehdy teprve rok po promoci a s platem deset dolarů týdně - úkol zdárně vyřešil. A pochopil, že tohle by mohla být cesta k úspěchu. Rád pak dával k dobru své životní heslo: "Chytám jen ryby, které se dají chytit, a hraji jen hry, které lze vyhrát."

Carrier si nechal roku 1906 své zařízení patentovat a téhož roku se narodil také dnes běžný termín "air conditioning". Pochází ale od jiného vynálezce: použil ho Stuart H. Cramer v patentové přihlášce na zařízení pro zvlhčování vzduchu v textilních provozech.

Carrierova hvězda rychle stoupala vzhůru a roku 1915 společně s několika dalšími inženýry založil úspěšnou společnost Carrier Engineering Corporation, která existuje dodnes. Zpočátku se věnovala výhradně klimatizaci průmyslových provozů.

Teprve po první světové válce začal být zájem i o vylepšování prostředí pro lidi: roku 1925 společnost klimatizovala newyorské divadlo Rivoli a obchodní dům J. L. Hudson v Detroitu. Koncem 20. let už Willis Carrier pracoval na klimatizační jednotce pro rodinné domy, velká hospodářská krize ale slibný podnikatelský záměr zmařila. Vynálezce zemřel roku 1950 - a tak už nezažil, jak se krátce nato rodiny v USA horečně vybavují krabicemi, které jim z bytu nebo domu udělají bezmála laboratorní prostředí.

Zpátky do africké kolébky

Charakteristické bedny klimatizačních jednotek zaražené v oknech dnes neodmyslitelně patří k tváři ulic amerických měst; odhaduje se, že tuto vymoženost má okolo devadesáti procent domácností v USA. Zařízení, které v zimě hřeje a v létě chladí, ale dává přednost před klasickým topením stále víc lidí i jinde. Supermarket, hotel, úřad bez klimatizace už ve vyspělých zemích téměř není k nalezení a mít klimatizovaný vůz patří k dobrému tónu málem stejně jako používání příboru při jídle.

Není to tak divné: lidský rod homo vznikl v Africe během třetihor za mnohem vyrovnanějšího klimatu, než jaké vládne dnes - a klimatizace nás do příjemného podnebí věčného léta po statisících let nevlídné a leckdy i dost studené evoluce zase vrací. Možná se tak připravujeme na časy, kdy přírodní ekosystém definitivně zahubíme a budeme žít v umělém prostředí mravenišť podzemních měst a kosmických kolonií...

Jenže ne všichni se z toho radují. Kromě vyznavačů intimního sepětí s matkou přírodou mají námitky zejména lékaři, hygienici a energetici. Elektrické věčné léto se totiž od toho skutečného v mnoha ohledech dost liší - a většinou spíš k horšímu.

Možná jste to taky zažili: příjemnou dovolenou v luxusním hotelu na břehu subtropického moře najednou pokazila bolest v krku, rýma, kašel a další příznaky podobající se angíně, tedy něco, co byste očekávali spíš v sychravém předjaří střední Evropy. Příčinou byla paradoxně právě klimatizace: několikrát denně jste přešli z "ideálního" prostředí hotelu do reálného klimatu hostitelské země a zase zpět. Pro organismus takové časté a rychlé změny představují mnohem větší zátěž než adaptace na místní podmínky. Což neplatí jen pro subtropy.

Ale to není to nejhorší, čím blaho klimatizace ve skutečnosti hrozí.

Pohádky o časech věčného léta

Hygienici upozorňují na takzvaný syndrom nemocných budov (Sick Building Syndrome - SBS). Postihuje obyvatele moderních objektů a - kromě dalších faktorů - má pro jeho vznik nemalý význam právě klimatizace. Příznaky odborníci dělí do čtyř skupin: postižení očí a sliznic horních cest dýchacích (slzení, pálení, rýma), postižení dolních cest dýchacích (obtížné dýchání, tlak na prsou, astma), podráždění pokožky a nervové problémy. Ty začínají zvýšenou únavou a zhoršením pracovní výkonnosti, mohou ale vést až k bolestem hlavy, poruchám paměti a nespavosti. Výjimkou není ani předrážděnost nebo naopak letargie a nesoustředěnost.

Za jednu z hlavních příčin SBS je považována právě klimatizace, která mění elektrické vlastnosti vzduchu. Ten venkovní vždy obsahuje velké množství iontů - a příznivé složení iontů má léčebný vliv, podporuje růst rostlin a hubí bakterie. V takovém prostředí se člověk vyvinul a je na něj dokonale adaptován. Jenže klimatizace dodává vzduch, který ionty prakticky neobsahuje. Přitom mnoho moderních objektů ani není možné větrat přirozeným způsobem.

V případě, že není klimatizace dobře udržovaná, může dokonce i vraždit. Stává se útočištěm nebezpečných mikroorganismů, mezi nimiž nechybí ani obávaná legionela. Obyvatel nebo návštěvník takového objektu přitom nemá možnost zjistit, že útroby vzduchotechniky už léta nikdo pořádně neprohlédl...

Tyhle problémy se ale možná časem vyřeší samy. Podle optimistů přírodním výběrem: jedinci špatně reagující na klimatizaci postupně bez potomků vymřou, v populaci převládnou geny rezistence vůči vzduchu z rour. A podle pesimistů prostě proto, že na to nebudou prostředky. Klimatizace je extrémně závislá na dostupnosti levné energie - a ta už levná nebude nikdy. Už teď v USA kolabují energetické systémy v obdobích extrémních výkyvů počasí, když domácí jednotky běží naplno. Až začnou docházet fosilní i jaderná paliva (což se dříve nebo později stane kvůli exponenciálnímu růstu spotřeby energie, k němuž vydatně přispívají i klimatizační zařízení), budou si lidé nejspíš o časech věčného léta ve svých domech vyprávět jen pohádky. Stejně jako o mnoha dalších věcech.

Výročí zrození klimatizace je možná dobrá příležitost k připomenutí, že žijeme ve zcela výjimečném období historie.

AUTOR: Jan A. Novák
AUTOR-WEB: ihned.cz
Autor je publicista specializující se na vědu