Mikulčice - Pohansko - po stopách Velké Moravy

Břeclaví na Pohansko

Z nádraží se vydáme rovnou k loveckému zámečku Pohansko. Podél řeky a pak po příjemné asfaltce. Vezměte si repelent, od jara až do ochlazení na podzim tady zlobí komáři. Před lichtenštejnskou památkou zabočte doprava, dojedete k vojenskému řopíku. Nadšenci z Klubu vojenské historie vás tudy rádi provedou. Před bunkrem je závora, která byla původně asi o dva kilometry dál, dneska je to rarita, protože v republice zbyly asi dvě. Československá armáda musela bunkr v roce 1938 opustit bez jediného výstřelu, na konci války jej využívali ustupující Němci a za totality zase armáda ke strážení hranic.

Luxusní zámeček na archeologickém nalezišti

Pohansko postavil Lichtenštejnům architekt Hardmuth, kterého dnes známe jako vynálezce tužky a vídeňské keramiky. Se šlechtou se ale rozešel ve zlém, a tak zámeček dokončil jeho následovník Josef Kornhausel. Místo pro lovecké sešlosti datujeme do let 1810 - 1812. Z lodžie se pak panstvo dívalo na slavnostní výhřady zvěře. Jako na mnoha jiných místech v LVA i tady narazíme na medajlonky s antickými motivy. Jejich autorem je akademický sochař Josef Klieber. Panstvo v 19. století zdaleka netušilo, že chodí po území bývalého velkomoravského města. Rané středověké město bylo rozděleno do tří částí: centrální areál opevněný hradbou, severní a jižní předhradí. Říká se, že Pohansko bylo celnicí pro Velkou Moravu a ochranou pro hradisko v Mikulčičích. Sice existovalo jen několik desetiletí, ale bylo velmi významné hlavně díky obchodům s otroky. Součástí velmožského dvorce byl i kamenný kostel s velkým pohřebištěm. Nakouknout můžete do improvizovaného obydlí, před kterým stojí rekonstrukce kultovní svatyně.

Po signálce na soutok

Za zámečkem Pohansko najdete ukazatele, které vás dovedou k soutoku. Sledujte ale stav vody, protože když hodně prší, mohli byste až po "štangli" zůstat ve vodě. Zdejší krajina nám připomíná, jak to na jižní Moravě vypadalo v minulosti - lužní lesy a nivní louky se solitérními duby. U soutoku mají některé až 450 let! Před zámečkem Lány, který uvidíte po cestě, pořádala šlechta mše před honem. Loveckou chatu Dúbravku daroval ruský car Lichtenštejnům po světové výstavě ve Vídni v roce 1872 a kousek od něj je myslivecká hájenka, kde si můžete prohlédnout divoká prasata. Na řece Kyjovce na přelomu jara a léta spatříte nádherné porosty stulíků se žlutými květy a často tu sedávají i rybáři, protože tu žijí sumci a dravé ryby. Přibalte si s sebou také dalekohled. Létají tu luňáci hnědí, káňata lesní, čápi černí, orli nebo včelojedi. Když budete dobře poslouchat, budete svědky i ptačího orchestru. Pokud uslyšíte zvuk, jako když jezdíte prstem po hřebínku, jedná se o chřástala polního. Celé území bylo zařazeno do systému Natura 2000. U soutoku se ocitnete na hranici hned tří států: Slovenska, Rakouska a České republiky a zároveň budete na nejnižším místě na Moravě. Tady se ale bez repelentu neobejdete vůbec.

Kostelík v Poštorné

Stejnou cestou se vraťte zpátky. Pokud vám zbude čas, tak si prohlédněte krásný kostel z červených cihel v Poštorné. V sezóně tu na vás budou čekat i průvodci. Za svůj vznik vděčí stavba Janu II. z Lichtenštejna. Řemeslníci ho zvládli postavit za tři roky a použili na něj 200 druhů cihel. Chvilku se posaďte a zkuste všechnu tu nádheru vstřebat.

ZDROJ: www.jizni-morava.cz