Čtvrtek, 28. března 2024

Jádro je sázka na jistotu

Jádro je sázka na jistotu

Martin Sedlák v textu Atom se musí také dotovat (HN, 27. 8.) tvrdí, že výstavba dalších jaderných reaktorů je pochybná, protože nikdo neví, jak se bude v budoucnu vyvíjet cena elektřiny a poptávka po ní. Jako alternativu navrhuje další rozvoj takzvaných zelených technologií. Obojí je minimálně sporné.

Je pravda, že skutečně nikdo na Zemi, nejen v Česku, neví, jak bude vypadat poptávka po elektřině za čtyřicet let. Žádný zodpovědný prognostik si netroufne odhadnout, zvlášť tváří v tvář razantnímu vývoji světové, a tedy i domácí ekonomiky a společnosti v posledních deseti letech, co čeká naše děti a vnoučata. O nezodpovědných raději nemluvme, za čtyřicet let jim nikdo nepřipomene, že si své představy vycucali z prstu.

Energetika v dnešní podobě, tedy strukturovaná do základního, pološpičkového a špičkového zatížení, žije ve zhruba čtyřicetiletých cyklech. Hodlá-li tedy firma, jedno, zda velký koncern, či malá společnost, investovat, neví, do čeho jde. Náklady na novou uhelnou, plynovou či atomovou elektrárnu se počítají v desítkách až stovkách miliard korun a riziko, že se během čtyřiceti let životnosti zdroje nevrátí, je poměrně značné.

Vyhnout se mu lze v podstatě dvěma způsoby: držet se při zdi a neinvestovat vůbec, anebo investovat s garancí silného hráče, nejlépe státu. V prvním případě hrozí, že stát přijde o základní pilíř svého fungování, totiž o dostatečnou a spolehlivou dodávku elektřiny. Katastrofální scénáře uvádějí, že výpadek proudu delší než pět dnů vrací společnost do doby kamenné se všemi jejími atributy. V druhém případě týž stát poskytne, a je jedno, v jaké podobě, záruku toho, že investice do energetiky nebude ztrátová. Nazvěme to prémií za dodávky proudu v potřebném množství a kvalitě, a že tedy i v nejtěžších dobách bude fungovat veškerá jeho infrastruktura a veřejné služby.

V relativně malém měřítku takovou prémii poskytl budovatelům fotovoltaických polí, když jim zaručil nejvýše patnáctiletou návratnost investic v celkové výši odhadem 150 miliard korun. Za 40 miliard korun, které rok co rok zaplatí spotřebitelé na tzv. podporu obnovitelných zdrojů, tak Česko získá nejistou jistotu dvou terawatthodin elektřiny, tedy necelá tři procenta dosavadní produkce. A to vše za situace, kdy nadvýroba proudu dosahuje v čistém až 16 terawatthodin.

Je správné jeden energetický zdroj dotovat a jiný nikoli? Poučky liberální ekonomické vědy tvrdí, že dotace deformují trh, a tedy škodí. Dnes se ukazuje, že na tom něco je: To když levnější, protože dotované, přitom však nestabilní obnovitelné zdroje vytlačují z trhu nedotované zdroje, které garantují, že v zásuvce máme vždy proud v potřebném množství a kvalitě (kmitočtu). Sotva nás uklidní prognostické ambice autora zamyšlení o atomových dotacích, že "za deset let však již sluneční, větrné nebo bioplynové zdroje mohou postupně proměnit evropskou energetiku dostupnější elektřinou". Spíš než zodpovědnou prognostiku to připomíná "vize" propagandistů minulého režimu.


Daneš Burket
Autor je prezident České nukleární společnosti.

Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů