Čtvrtek, 28. března 2024

Ekonomika diktuje ekologické chování

Zateplování budov by mělo být povinné, nepochybuje generální ředitel výrobce izolací společnosti Knauf Insulation, Tony Robson.

Ekonomika diktuje ekologické chování

OTÁZKA: - Snižování energetické náročnosti budov, respektive výroba izolací, vypadá jako dokonale bohulibý byznys. Máte vůbec nějaké nepřátele?

Řekl bych, že třeba pro energetické společnosti může být hodně náročné srovnat se s tím, že se lidé snaží omezovat spotřebu jejich produktů. Ale záleží na tom, jak definujete nepřítele. Fakt je, že někteří lidé považují za nebezpečí celý průmysl obnovitelných zdrojů. A mnozí z nich si všímají toho, že jsme na této straně. Další okruh lidí, kterým mohou naše aktivity vadit, jsou stavbaři. Snažíme se totiž prosazovat přijetí předpisů, které by stanovily určité požadavky na energetickou náročnost budov. A stavební firmy obecně, ostatně jako kdokoliv jiný, nejsou rády, když jim někdo přikazuje, co mají dělat, a vůbec rozšiřuje počet pravidel a omezení, která musejí dodržovat. Když stavím dům, dělám to s vědomím, že zákazníkovi záleží na jeho velikosti, umístění, statice - a také na tom, jak ta stavba bude vypadat. Lidé se ale ještě nenaučili příliš zohledňovat provozní náklady.

OTÁZKA: - Proč?

Bohužel žijeme ve společnosti, které jde o okamžité uspokojení a o image. Úspory energie se týkají zítřka, nové auto můžu mít už dnes. Nové auto uvidí moji sousedi, ale nové izolace si nevšimnou. Taková je realita. Neříkám, že lidi úspory energie a trvalá udržitelnost obecně nezajímají. Kdybych se zeptal kohokoliv na ulici, samozřejmě odpoví, že ho to zajímá, ale kdybych položil otázku, jestli by raději utratili tisíc liber za energeticky úsporné opatření nebo za dovolenou, odpovědi by už tak jednoznačné nebyly.

OTÁZKA: - To, jestli ročně utratím za vytápění o několik desítek tisíc korun víc nebo méně, je ale zajímavý moment.

To je určitě pravda, a my se soustředíme na to, aby si to lidé lépe uvědomovali. Když si člověk kupuje dům, neměl by se rozhodovat jen podle toho, jestli se mu líbí, jestli má dost velkou koupelnu - ale měl by brát ohled i na jeho provozní náklady. A je to čím dál tím důležitější, protože ceny energií obecně rostou.

OTÁZKA: - Máte z toho radost?

Ano i ne. Já mám to štěstí, že mě firma platí dobře, proto mi účet za energie problém nedělá. Zvyšující se ceny energií nejvíce zasáhnou nejchudší společenské vrstvy. A pro mnoho lidí je obtížné mít v zimě doma dost teplo už teď. To je problém. Další důvod, proč mě růst cen energií netěší, je fakt, že Knauf Insulation je výrobní firma, která spotřebovává velké množství energie. To znamená, že rostoucí ceny energií s sebou nesou i růst našich výrobních nákladů. Zdražující energie ale samozřejmě zdůrazňují výhody našich produktů.

OTÁZKA: - Za jak dlouho se může vrátit investice do energetické úspornosti domu?

Je to různé, doba návratnosti závisí na konkrétní zemi - kupříkladu ve Francii jsou díky jejich jaderným elektrárnám ceny energie velmi nízké, což návratnost investice do zateplení prodlužuje. Obecně bych ale řekl, že třeba investice do zateplení střechy se vrátí asi tak za pět let - to je takový evropský průměr. Některé starší stavby se ale dají zateplit jen velmi náročně. Vlastně by vyšlo levněji je zdemolovat a na jejich místě postavit nové.

OTÁZKA: - Jak velkou část energie je možné ušetřit zateplením budovy?

Můžete ušetřit zhruba 90 procent energie, která se běžně spotřebovává ve standardních stavbách. Ale pouhé zateplení k takové úspoře samozřejmě nestačí. Zároveň musíte změnit i své chování. Pokud budete mít celou zimu otevřená okna, fungovat to nebude. Ale myslím, že ke změně dojde. Svět se změní, protože se prostě musí změnit. Nemůže pokračovat tak jako dosud. Vedlejším efektem lépe zateplených domů pak budou mimo jiné i jejich méně oblečení obyvatelé.

OTÁZKA: - Sám jste však říkal, že lidé mají sklon vybírat si pohodlnější cestu. Co vám dává víru v to, že se změna podaří?

Ekonomika. Ta totiž dokáže měnit lidské chování velmi účinně. Řeknu vám příklad: v Británii docházelo k postupnému zdražování cigaret. Dnes stojí balíček osm liber, tedy zhruba dvanáct eur, a taky tam kouří mnohem méně lidí, než když jsem byl dítě a cigarety byly levné. S energiemi je to podobné. S tím, jak jejich cena roste, se mění i způsob, jakým o nich lidé uvažují. Do roku 1973, kdy přišla první ropná krize, nikdo nepřemýšlel o tom, kolik litrů benzínu spotřebuje jeho auto na sto kilometrů. Ale když dnes kupujete auto, je spotřeba jedním z rozhodujících hledisek. A podobně už začínají lidé uvažovat i o bydlení a jeho energetické náročnosti.

OTÁZKA: - Jak hodnotíte práci, kterou na tomto poli odvádí Evropská unie?

Evropská unie jako celek utrácí 400 miliard eur ročně za importovanou energii - tedy za ropu a zemní plyn. Pokud budeme schopni omezit spotřebu energie jen o deset procent, získáme 40 miliard eur, které budeme moci investovat do něčeho jiného - a to je poměrně silná motivace. Evropská unie schválila Směrnici o energetické náročnosti budov, podle níž by od roku 2020 měly mít všechny nově postavené budovy téměř nulovou spotřebou energie. Zatím sice není úplně jasné, kolik přesně to znamená, jednotlivé státy to musí teprve určit - ale to není zásadní problém. Problém nejsou ani technologie. Už dnes máme dost prostředků na to, abychom takové domy stavěli. Požadavek Unie sice zvýší náklady na výstavbu, ale ne nějak závratně.

Problém je, že každý rok je postaveno zhruba jedno procento staveb - jen jedno procento. Takže v roce 2020 bude stále ještě stát více než devadesát procent staveb, které existují dnes. A v roce 2050 to bude zhruba 60 procent. Takže pokud nebudeme upravovat energetickou náročnost starých budov, žádných zásadních úspor nedosáhneme - a celá akce vyzní víceméně jako vtip.

OTÁZKA: - Znamená to, že chcete, aby se povinnost "téměř nulové spotřeby energie" vztahovala nejen na nově stavěné, ale na všechny budovy?

Přesně tak. Jenže něčeho takového se legislativci bojí. Rozhodovat o stavbách, které teprve vzniknou, je relativně jednoduché, ale stanovit povinnost, která s sebou nese zvýšené náklady, v podstatě všem obyvatelům členských států Unie - tedy voličům, už tak jednoduché není.

OTÁZKA: - Proč se vlastně byznys okolo snižování spotřeby energie neobejde bez intervence Unie, respektive států? Zateplování přináší úspory, takže by mělo být logicky dost zajímavé i bez takových zásahů, nebo ne?

Všemu, co vyžaduje změnu obvyklého chování společnosti, prospěje podpora státu. Pokud jde o zateplování budov a neexistuje žádný předpis, který by stanovil nějaké minimální nároky na zateplení, záleží jen na úvaze jejich majitelů. A takový majitel si může říct, že zateplení je sice fajn, jenže jeho finanční prostředky jsou omezené - a důležitější je pořídit si třeba to nové auto. Nebo dojde k názoru, že vysoká energetická náročnost domu není jeho starost, ale problém nájemce. Proto je nezbytné, aby pravidla stanovili legislativci.

OTÁZKA: - Kde na světě se podle vás daří nejúčinněji snižovat spotřebu energií?

Ve Švýcarsku. Je to bohatá země, takže asi není překvapivé, že si to může dovolit. V rámci EU pak, co se úspor energie týká, patří k následováníhodným zemím Británie, Německo a Francie.

OTÁZKA: - Čím konkrétně ty země vynikají?

Británie před jedenácti lety přijala zákon, který s každým ročním vyúčtováním služeb, jež energetická společnost poskytne svému zákazníkovi, spojuje daň. Aktuálně je její výše zhruba 18 liber. Společnosti pak mají povinnost celkovou částku, kterou vyberou, investovat do energeticky úsporných technologií pro budovy, které zásobují. Vláda tak podpoří energetické úspory, ale jejich samotné hledání a realizace probíhá efektivně na tržní bázi. Francie se zaměřuje na podmínky, které musejí splňovat novostavby. Pokud jde o jejich energetickou úspornost, jsou francouzské předpisy asi nejpropracovanější a nejpřísnější. Jejich systém ostatně slouží jako vzor pro země, které pravidla teprve zavádějí. V Německu mají zase efektivní systém podpory projektů zaměřených na trvale udržitelný rozvoj a energetické úspory, který stojí na jejich státní rozvojové bance KfW. Z tamních oficiálních statistik vyplývá, že každé státem investované euro přináší dalších 15 eur soukromých investorů a státu se vrátí čtyř až pětinásobně do rozpočtu.

OTÁZKA: - Je trvale udržitelný rozvoj dobrý byznys?

Udržitelnost je samozřejmě velké společenské téma, ale zároveň je to zatraceně dobrý byznys - protože podstatou je šetrné zacházení se zdroji - jinými slovy úspory nákladů.

OTÁZKA: - Zdá, že je to zatraceně dobrý marketingový nástroj...

Když firma dělá něco prospěšného, nevidím problém v tom, že se tím chlubí. My jsme například díky vývoji ekologické bezformaldehydové technologie získali velkou konkurenční výhodu i uznání ekologických organizací. Horší je, když společnost provede nějaké banální opatření a na jeho základě si pak s pomocí marketingu a PR buduje image ekologicky odpovědné firmy. Problém je, když se z udržitelného rozvoje stane prázdné reklamní heslo.

OTÁZKA: - Jste zaměstnanec skupiny, pro kterou pracuje 23 tisíc lidí v celkem 40 zemích světa. Vy sám máte šest tisíc podřízených. Původně se vám prý ale do nadnárodní společnosti nechtělo. Proč?

Kdysi jsem si myslel, že se v tomhle typu společností nedá dýchat. Byl jsem přesvědčen, že menší firma mi může dát mnohem víc svobody a prostoru. Nemám rád byrokracii a velké společnosti se bez ní neobejdou. Ale řekl bych, že tohle si myslí víceméně každý - dokud nedostane možnost v nadnárodní společnosti pracovat. Ovšem musím říct, že Knauf mi dává tolik svobody, kolik si jen přeji.

OTÁZKA: - To může souviset i s vaší pozicí...

Nepodceňoval bych ani firemní kulturu - ta je důležitá, ať jde o výrobce izolací, banku, elektrárnu.

OTÁZKA: - V čem spočívá základ té vaší?

Jde o to vytvořit takovou atmosféru, ve které se bude lidem dobře pracovat. To je ostatně jeden z mých úkolů. Snažím se vytvářet prostředí, ve kterém se lidi nemusejí bát říkat nepopulární věci. Nechci, aby si prostě udělali svoji práci a pak šli domů. Proto je nezbytné, aby měli pocit, že mají vliv na to, co se ve firmě děje. Lidé musí vědět, že jejich šéfa zajímá jejich názor. A mně opravdu zajímá. Nemám monopol na pravdu, takže když mi někdo řekne: "Promiň, Tony, ale pleteš se", jsem rád.

Petra Sýkorová
týdeník Ekonom

Zdroj:STAVITEL
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů