V politice tu máme feudalismus

Energie i potraviny zdraží na dvojnásobek a lidé by podle geologa Václava Cílka měli být připraveni na klimatické změny. Ještě předtím by se ale měla převést auta na zemní plyn a dostavět Temelín.

Václav Cílek se ve svém životě snaží obejít bez auta. Točit volantem ho nikdy nebavilo a dodnes si myslí, že automobil více bere, než přináší. "Musíte se o něj starat, opravovat ho, což neumím, kupovat benzin. Já sednu do vlaku, vytáhnu knihu nebo se dívám z okna," tvrdí přesvědčený kritik rozmařilého způsobu života západní civilizace. Úplně důsledný však není: když je nejhůř, odveze ho autem manželka nebo dcery. Vlaku nicméně dává přednost, a to i z profesních důvodů. "Když skutečně chcete poznat krajinu, a tou se celý život zabývám, je lepší vzít spacák a pořádně ji prochodit nebo projet na kole. Objíždění vozem nestačí," zdůrazňuje.

Jeho kritika všeobjímajícího automobilismu souvisí s přesvědčením, že euroamerická civilizace stojí na hranici svých možností a naráží na nedostatek energie i surovin. V příštích 30 letech očekává souběh klimatických, ekonomických, potravinových a energetických problémů, které díky tradiční kreativitě překonáme, avšak nikoli beze ztrát. V rozhovoru s týdeníkem Ekonom Cílek uvádí, že příští Evropa a Amerika mohou být chudší a šetřivější. Přijít by mohly také o část demokracie. Není totiž vyloučeno, že prim začnou hrát privilegovaní - politici, bankéři a lobbisté - kteří se začnou chovat jako dávní feudálové.

OTÁZKA: Mluvíte o hrozbě souběhu hned několika krizí včetně té energetické. Ale sám připouštíte, že například ropy je celkem dost.

Když mluvíme o krizi, jsme poničení hollywoodskými filmy. V nich se vždy něco stane náhle, třeba přes noc. Ve skutečnosti probíhají dva procesy. Jeden je pomalý a pozvolný, trvající roky i desetiletí, to je to dnešní přechodné období, nasouvání se do nového životního stylu. V jeho rámci se pak dějí náhlé věci, například cenové výkyvy. S energetikou je to tak, že bezprostřední krize nehrozí, ale situace nijak růžová není. Energie jednoduše budou docela drahé.

Při práci v energetické komisi (jde o Nezávislou energetickou komisi II jmenovanou letos ministrem průmyslu Martinem Kubou - pozn. red.) jsme si teď uvědomili, jak moc žijeme z infrastruktury minulosti. Nejen v energetice, ale i jinde. Například vodní dílo Želivka by dnes nikdo nepostavil. Návratnost u výměny něčeho takového je 20 let, a to akcionář žádné firmy neunese. Když se mluví o dálnicích, tak vždy o tom, co nového se postaví. Hlavní je ale to, jak současnou silniční síť udržet v provozu. To nové je trochu luxus navíc. Co tím chci říci: základem domácí energetiky je péče o existující infrastrukturu. Ta byla dobře udělaná, za socialismu ji předimenzovali, zaplať pánbu za to. Možná to šlo i proto, že se nemuselo dbát na práva majitelů pozemků. Zdědili jsme i kus Temelína.

OTÁZKA: Měl by se tedy Temelín dostavět?

Jako většina podobných akcí to bude trvat delší dobu a pravděpodobně zaplatíme mnohem více, než si myslíme. Z hlediska pěti či deseti let dostavba dopadne špatně, z dlouhodobého hlediska, v horizontu 30 či 40 let, výborně.

Pro Temelín mluví hlavně snaha zajistit dvě třetiny elektřiny z domácích zdrojů. Je to ale manželství z rozumu. Rychle běží vpřed i fotovoltaika. Řada amerických firem upozorňuje, že jsou jen kousínek od zásadního kroku. Pokud by to byla pravda a zároveň bude laciný systém skladování energie, tak by to pak do pěti let proměnilo energetickou mapu.

OTÁZKA: Není tedy na čase rozejít se konečně s fosilními palivy?

Naše civilizace se v 70. a 80. letech minulého století rozhodla pro fosilní paliva, a to nelze jednoduše zvrátit. O ropě jsme se nedávno domnívali, že vydrží na 65 let. Teď to vypadá na 45 let. Jenomže se nepočítalo s nekonvenčními zdroji ropy, což znamená několik dalších desítek let. U takových ložisek je ale nízká energetická návratnost a palivo bude mnohem dražší. Benzin a nafta klidně mohou stát dvojnásobek.

OTÁZKA: Budou lidé, až litr benzinu přijde na stovku, stále jezdit auty?

Já auto nemám, myslím ale, že lidé budou jezdit, dokud to jen trochu půjde. Přestanete volat, když mobilní hovory přijdou na dvojnásobek?

OTÁZKA: Nepřijde přesto čas, aby automobilky zbystřily? Pro Českou republiku by to mělo platit zvláště, protože tu jsou základem průmyslu.

V automobilkách o tom dobře vědí, ale protože by šlo o ohromnou změnu, raději předstírají, že se nic neděje. Faktem je, že zemního plynu je zatím dost, nejméně dvakrát tolik co ropy. Palivem budoucnosti pro auta je tedy plyn. Já bych si to představoval trochu jinak. Když vidím, jak celý Řím jezdí na skútrech, tak si říkám, jestli by se po Praze nedalo podobně jezdit na elektrokolech.

OTÁZKA: Co ale s českým uhlím? Těžit, nebo ho raději zakonzervovat?

Úplně nejhorší variantou by bylo, že je vytěžíte i za limity, spálíte v zařízeních s mizernou účinností a ještě elektřinu vyvezete. Za limity se netěží, ale jinak se podle tohoto scénáře jede. Zařízení jsou stará, účinnost by se často dala zdvojnásobit. A tak bych debatu o prolomení limitů vázal na to, jak vytěžené uhlí lépe využívat.

OTÁZKA: V minulosti jste hodně varoval před změnami klimatu, teď se mi zdá, že jste přece jen trochu ubral...

Stále mě děsí oteplování Arktidy. Na Sibi-ři leží ohromné množství uhlíku. Ve vodě rozpuštěné organické látky, metan pod pobřežním šelfem, něco jako rozptýlená rašelina. Když oteplování bude pokračovat, tak se tento uhlík uvolní do atmosféry, a klimatické změny se zvýrazní. Trvalo by to stovky let, ale dopady by byly katastrofální. Dlouhodobé oteplení znamená velké odpařování vody, což by vedlo k velkým bouřím, přívalovým dešťům, silným větrům, záplavám pobřežních měst. A jinde paradoxně k velkému suchu, což do jisté míry známe už teď.

OTÁZKA: Co by to znamenalo pro Česko?

Špatný klimatický vývoj se očekává hlavně v severní Číně a jižní polovině USA. Něco jako megasucha. Když Peking bude mít nedostatek potravin, začne je nakupovat po celém světě a nastane cenová bouře. Proto bych se sucha bál více v Číně než v české kotlině.

Na amerických potravinách zase závisí světová potravinová pomoc. Egypt sice USA nenávidí, ale je na jejich potravinách závislý. Pokud jde konkrétně o nás, tak mám na mysli horká léta, studené zimy, jarní sucha a podzimní povodně. A k tomu drahé potraviny. Když vsadíme na alternativní energetické zdroje, tak budeme muset počítat s velkou nepravidelností jejich dodávek.

NÁVRAT DO STŘEDOVĚKU

OTÁZKA: Drahá energie znamená zdražení skoro všeho. Jak na to mohou reagovat lidé?

Vždy jsem chystal knihu na téma co dělat, až přijde bída. Ústřední myšlenkou je provázanost cen energie a potravin. Jde o biopaliva, ale ještě více o syntetická hnojiva. Už proto, že se přes ně energie pro rostliny dodává dost blbým způsobem, protože jí až dvě třetiny odtečou do řeky.

Naštěstí to v Evropě bývá tak, že cena obilí ovlivňuje konečnou cenu třeba jen z 20 procent. Platíte hlavně za řetězec prodejců, a ten je možné podstatně zkrátit. Jako v Řecku, tam studenti za krize nakoupili od statkářů brambory a prodávali je pak levně na trhu. Lidé s nízkými příjmy začnou hledat nové cesty. Při cestě na chalupu se třeba stavíte u známého farmáře a koupíte si u něho brambory, mouku či obilí. Všechno bude jednodušší, prostější. To ale nemusí být žádná tragédie: jídlo chudých lidí bývá zdravější i chutnější než těch bohatých. Já rozhodně dávám přednost bulharské kuchyni před německou. Hodně věcí, hlavně zeleninu, si můžete pěstovat sami.

OTÁZKA: Není to ale návrat o sto let zpátky, možná až do středověku?

Nemáme tu feudalismus už teď? V politické sféře?

OTÁZKA: Jak to myslíte?

Čím dál menší množství lidí přece má stále větší privilegia. Politici, bankéři. To je jasný příznak, a já si proto myslím, že tu feudalismus už máme. Situace spěje k tomu, že ve jménu stability, klidu a pořádku může být spuštěna nějaká nová forma demokracie, která bude už hodně deformovaná. Demokracie jen tak na oko. Nedávno jsem byl v USA mezi Indiány. Ti o sobě často a politicky zcela nekorektně mluví jako o indiánském odpadu. Když jste na ekonomickém okraji, tak jste na okraji i pokud jde o občanské svobody. S dobrým právníkem se jich můžete dobrat, jenomže kdo na něj má? Faktem je spíše velká diverzifikace společnosti. Ve Velké Británii máte předměstí, kde pětina mladých neumí číst ani psát. Tam je pocit návratu feudalismu všudypřítomný. K refeudalizaci dochází jak nárůstem onoho "lidského odpadu", tak privilegizací politiků, nejrůznějších lobbistů a bankéřů.

OTÁZKA: Není ta vaše víra v samozásobitelství jen zrychlením takového procesu? Ekonomická soběstačnost, autarkie, přece byla jedním z rysů feudalismu.

Bránit se je možné dvěma způsoby. Na politické a komunitní úrovni trvat na demokracii, chodit k volbám a pokoušet se ovlivňovat chod systému. Co když ale na místo starých politiků přijdou horší či stejní? Pak jsme tam, kde jsme byli. Když přijdou do funkcí lepší, stejně zdědí dané hospodářství. Pokud Řekové dnes dostanou úplně skvělou vládu, tak jim bude trvat nejméně desetiletí, než se ze všeho dostanou. Právě proto musíte zájem o politiku kombinovat s účinnou rodinnou strategií, a tam už místo pro samozásobitelství, sousedskou výpomoc a chytrá lokální řešení existuje.

V USA tomu dávno říkají rodinná připravenost. Je u nich dána zkušenostmi jejich předků z cesty na Západ, snad i hrozbou přírodních pohrom, například častých hurikánů. Teď do příruček nově zahrnují i rady, jak překonat ekonomickou krizi.

PODNIKATELÉ JSOU BEZRADNÍ

OTÁZKA: Ještě nedávno se mluvilo o neustálém růstu, proč je najednou v módě taková skepse?

Když se klade velký důraz na peníze, začíná se vše deformovat. Kdo patří dnes k elitě v českých městech? Za první republiky to byl kněz, učitel, právník a lékárník. Hnala je myšlenka jakéhosi obecného dobra. Dnes je v lékárnách příliš mnoho obchodu, právníci umožňují klientům dosahovat ohromných zisků nebo útočit na méně informované. U učitelů je to složité a o farářích ani nemluvím.

OTÁZKA: Jak obstojí ve srovnání s dřívějšími továrníky současní čeští podnikatelé?

Nedávno zemřelý americký ekonom a sociolog Mancur Olson dělil ty dravější podnikatele na bandity nomádské a usedlé. Ti první jsou nebezpeční vždy. Zaútočí na město, něco shrábnou a utečou. Když některý z nich zakotví, stane se z něho bandita usedlý. Ten se potřebuje proti těm nomádským bránit, a najednou začíná volat po právu a brojit proti korupci. Olson to viděl v USA či v Mexiku, já to vidím v České republice.

OTÁZKA: Pro představu - můžete někoho jmenovat? Zahrnul byste mezi ty první například Viktora Koženého?

Určitě. To je dobrý příklad.

OTÁZKA: A z té druhé kategorie?

Bez komentáře.

OTÁZKA: Když mluvíte o takových představách s manažery a podnikateli, jak na vaše názory reagují?

Když si povídáme z očí do očí, tak cítím ohromné množství jejich obav z dalšího vývoje. I velkou bezradnost. Jenomže pak tu je určitá vnější úroveň a na ní každý z nich musí dělat vše tak jako ostatní. Jsou vězni daného systému a panující atmosféry a jedou dál v zajetých kolejích. Avšak s čím dál tím menším nadšením.

OTÁZKA: Odkud přijde impulz ke změně? Od nějaké skutečně hluboké krize?

Už za antiky bohužel platilo, že když krize začíná, tak řada těch, kteří by jí teoreticky mohli bránit, vidí, že je tu poslední možnost nahrabat ještě peníze. Jsou pak ještě agresivnější, i ve chvíli, kdy je revoluce na spadnutí. A tak bych varoval před zbytečným očekáváním. Na druhou stranu jsou mnozí alternativci nadšení z toho, že se lidé a komunity propojují, což se dříve moc nedařilo. Ať jde o nějaké besedy a semináře nebo třeba koncerty po stodolách.

NEZAPOMEŇTE NA BATERKU

OTÁZKA: Nemůže nás z těžkostí vytáhnout technologický pokrok? V minulosti tomu tak bylo.

Evropská civilizace se na pokraji kolapsu ocitla už dvakrát. Poprvé za vrcholného středověku, to narostl počet obyvatel a zemědělství stagnovalo. Řešení přineslo objevení Ameriky a koloniální expanze. Na počátku průmyslové revoluce Evropu zase zachránila fosilní paliva. Teď na kontinentě stále máme mnoho kreativních lidí. Budoucnost snad proto bude v kombinaci tradičních postupů, třeba i domácí výroby potravin s moderními technologiemi. Představuji si to asi tak, že když si babička vypěstuje o kilo více rajčat, než potřebuje, tak si je na facebooku vymění třeba za cibuli.

Pokud jde o velké technologie, nejzajímavější je skutečně fotovoltaika. Snaha získat energii z termonukleárních reakcí se za uplynulých 50 let nikam neposunula, ale střech a zanedbaných prostor máme hodně. Pomohla by také dematerializace, abychom si vystačili s relativně malým množstvím energie a surovin. Zatím je to spíše obráceně. Každý čínský byt vyžaduje 30 kilogramů hliníku a 20 kilogramů mědi. Velkoměst přibývá, ekvivalent Prahy se v rozvojovém světě staví každých pět dní, a tak to půjde ještě desítky let.

OTÁZKA: Tvrdíte, že se lidé mají na nadcházející těžkosti včas připravit. Jak?

To si musíme rozdělit na dlouhodobou strategii a opatření pro náhlé nebezpečí. Dlouhodobě platí, že není dobré mít dluhy. Dobré je investovat do vhodného vzdělání. Kdybych se znovu rozhodoval, tak bych chtěl být buď řemeslníkem, nebo bych šel na vysokou třeba na silnoproud. Jde o obory, kde se pracuje s reálnou hmotou a nikoli se symboly, ať tím myslíme software či televizní seriál. Stejně důležité jsou investice do zdraví. Pokud máte zemědělskou půdu, hlavně lepší bonity, tak se za deset dvacet let může její hodnota zvýšit pětkrát až desetkrát, rozhodně bych se jí nezbavoval. Když nebydlíte v paneláku, tak má cenu dát peníze do úspor energie.

Jinou věcí jsou náhlé katastrofy. To je nutné mít po ruce baterku, často totiž přicházejí za tmy. Samozřejmostí jsou zásoby vody a potravin alespoň na 10 dnů. V Americe mívají i filtry na vodu, pak můžete pít z každé louže. Potřeba je nějaký vařič. Když nepůjdou bankomaty, kvůli výpadku elektřiny či kyberútokům, je dobré mít po ruce hotové peníze tak na 14denní provoz. Nezapomeňte na tranzistorák. Ohromným problémem je moderní přečerpávací kanalizace. Budete-li bydlet někde nízko, tak se vám bez elektřiny ze záchodu může stát chrlič. Je to hrozná představa, snad by pomohly ucpávky z igelitových tašek s pískem.

OTÁZKA: A co zbraně?

To je ošidná záležitost. Snad nějaký taser. Ale nesmí vypadat jako pistole, pak vás nějaký grázl stejně odstřelí, protože jako slušný člověk nebudete zdaleka tak rychlý jako on.

AUTOR: Josef Pravec

Václav Cílek (57)

Vzdělání:
V roce 1980 absolvoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, obor geologie. Střední školu studoval mimo jiné i v Tanzánii.

Praxe:
Na počátku kariéry pracoval v Hornickém ústavu Akademie věd ČR, později v akademickém Geologickém ústavu a také v Centru pro teoretická studia. Od roku 2004 až do letošního jara stál v čele Geologického ústavu, nyní je jeho vědeckým pracovníkem.

Zabývá se popularizací vědy, zejména geologie a klimatologie, kterým se věnuje i profesionálně. Napsal nebo se podílel na 30 knižních titulech, například o vývoji české krajiny a vztazích mezi přírodou a civilizací.

V roce 2007 získal cenu ministra životního prostředí a o dva roky později převzal cenu Nadace VIZE 97.

Soukromí: Je ženatý a má dvě dcery. Vedle exaktní vědy se zabývá filozofií a teologií a překládá zenové a taoistické texty. Mezi jeho záliby patří četba a geoturistika, kdy navštěvuje také archeologické památky.