Pratur se připravuje na návrat do českých hor a lesů

Po tisíce let byli pratuři součástí původní evropské přírody. Když v roce 1627 uhynul poslední pratur v oboře u městečka Jaktorova v Polsku, zdálo se, že Evropa ztratila tento klíčový druh navždy. Historie se ale mění. Společnost Česká krajina se podílí na celoevropském projektu návratu praturů do přírody, který iniciovala nizozemská nadace Tauros Foundation.

"V mnoha oblastech v současnosti vymírá řada ohrožených druhů motýlů, ptáků a dalších druhů žijících v otevřené krajině. Právě velcí kopytníci, včetně pratura, mohou tyto druhy zachránit. Spásáním totiž pomáhají udržovat otevřenou krajinu," říká Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina. Projekt je součástí programu Národního centra biodiverzity, jehož cílem je chránit ohrožené druhy a vracet do přírody ty, které byly na mnoha místech vyhubeny. Jako jsou zubři, divoké kočky nebo divoké včely. A samozřejmě také pratuři.

Nizozemská nadace Tauros Foundation v současnosti připravuje dvě stáda, která by se měla stát základem polodivokého chovu praturů v České republice. Novodobí pratuři vznikají zpětným křížením nejvhodnějších primitivních plemen skotu z celé Evropy, která si zachovala nejvíce charakteristických znaků a genů původních praturů.

"Hlavní myšlenkou Projektu Tauros je najít v Evropě plemena skotu, u kterých se zachovalo co nejvíce primitivních znaků a jejich křížením získat soběstačné plemeno, které bude co nejvíce odpovídat původním praturům," říká Ronald Goderie, ředitel Tauros Foundation.

Nizozemská organizace pracovala se zhruba třiceti plemeny skotu z různých míst Evropy, do projektu jich zařadila šest. Projekt odstartoval v roce 2008 a je rozdělen do čtyř fází. V závěrečné etapě, přibližně po roce 2025, by již měla existovat zvířata, která mají všechny znaky praturů. Od zbarvení, přes velikost až po chování a způsob spásání. Tato zvířata by již měla být uznána za volně žijící živočichy a vypouštěna do volné přírody. Do té doby bude chov probíhat v rozsáhlých, ale ohrazených prostorách.
První pokus o znovuvyšlechtění pratura uskutečnili ve 20. a 30. letech 20. století bratři Heckové v Německu. Vytvořili takzvaný Heckův skot, který je dodnes chován v některých zoologických zahradách. Zvířata však neodpovídají původním praturům svojí celkovou velikostí, tvarem ani velikostí rohů, ani chováním. Proto Tauros Foundation začala se zpětným šlechtěním praturů znovu.

Původně obýval pratur rozsáhlé oblasti Evropy, severní Afriky a Asie. Bylo to impozantní zvíře, výborně přizpůsobené odlišné krajině a prostředí v různých oblastech. Pratuři se pohybovali v otevřených savanách, mokřadech, lesích i horách a byli se schopni přizpůsobit většině přírodních oblastí, které se v Evropě vyskytovaly. Mohutní pratuři se mohli ubránit proti velkým šelmám, jako jsou vlci. Dlouhé a silné rohy působily jako mocná obrana proti jakémukoliv vnějšímu ohrožení. Samci pratura byli až dva metry vysocí a díky dlouhým nohám se pohybovali rychle a s lehkostí. Stavba těla pratura byla, podobně jako u jiných volně žijících turů, řečeno současným jazykem "atletická", především samci měli silně prokreslené svalstvo.

Pokud jde o zbarvení pratura, mláďata měla kaštanové zbarvení, které se u mladých býků během několika měsíců změnilo na tmavě hnědou až černou. Kolem páteře vedl světlý úhoří pruh. Krávy si udržely červenohnědé zbarvení. Pro obě pohlaví bylo typické světlé zbarvení kolem čenichu.

VIDEO: Samce z první generace zpětného šlechtění pratura zachycuje krátké video (volně k použití s uvedením zdroje Česká krajina / Tauros Foundation).
www.stream.cz

VÍCE: Další informace najdete v krátké prezentaci ke stažení zde.
www.ceska-krajina.cz

Další informace poskytne:
Dalibor Dostál, ředitel společnosti Česká krajina - tel.: 606 635 303; e-mail: dalibor.dostal@ceska-krajina.cz

O společnosti Česká krajina: Ochranářskou společnost Česká krajina (www.ceska-krajina.cz) založil v roce 2007 Dalibor Dostál, politolog, novinář a bývalý šéfredaktor celostátní redakce Deníku. Jako novinář se dlouhodobě věnoval právě tématům ochrany přírody, životního prostředí, ale i filantropie a neziskového sektoru. Za to obdržel v roce 2009 Poděkování Výboru dobré vůle - Nadace Olgy Havlové a v roce 2011 cenu Mediální čin roku od Nadace OKD. Spolupracuje s Fórem dárců, je členem poroty Starosta roku, členem novinářské poroty ceny Via Bona a členem hodnotící komise občanského sektoru v ČR pro USAID.