Elektroletadel stále přibývá

Elektrická letadla se postupně vyvíjí v mnoha zemích. V České republice již byly k vidění první starty letadla D-14 Phoenix vyrobeného firmou Phoenix Air. Jedná se o malé dvoumístné letadlo s dobou doletu 40 minut. Tento letoun se poprvé veřejnosti předvedl v červenci 2011, kdy se vznesl z letiště v Hradci Králové.

Podle různých indicií lze říct, že by budoucnost mohla patřit právě elektroletadlům. Konkrétní koncept letadla budoucnosti byl již dokonce představen na pařížské letecké přehlídce v roce 2011 ("Paris Airshow 2011") pod jménem VoltAir. Tento letoun by měl spatřit světlo světa přibližně za čtvrt století a měl by být určen pro přepravu 50 až 70 cestujících na krátkých tratích.

Elektromotory letounu by poháněly dvě protisměrné vrtule umístěné v zadní části stroje. Zdroj energie by zde měly představovat lithium-iontové baterie, které by se jen jednoduše vyměňovaly, vybité za nabité.

Oproti klasickým strojům s proudovými či spalovacími motory by měla elektrická letadla v budoucnosti celou řadu výhod, přičemž jednou z hlavních je příznivý dopad na životní prostředí.

Žádné emise a navíc velmi tichý provoz, takové parametry zní z dnešního pohledu takřka neuvěřitelně. Vývoj tohoto letadla je však teprve v plenkách a opírá se o použití materiálů, jejichž vývoj ještě zdaleka nebyl ukončen. Pro nástin budoucího vývoje letectví však VoltAir představuje zajímavou alternativu.

Světově první oficiální let pilotovaného solárního letadla se uskutečnil již v roce 1979. Letoun "Mauro Solar Riser" využíval fotovoltaické články generující elektrickou energii do baterií, které poskytovaly elektřinu pro chod elektromotoru. Tento letoun byl ale koncipován jako kluzák s tím, že elektromotor jej dokázal pohánět 3 až 5 minut, což mu umožňovalo dosáhnout letové výšky. Následné nabíjení baterií trvalo 1 a půl hodiny.

Další solární letouny jsou s většími či menšími úspěchy vyvíjeny do dnešních dnů. Různé modely letadel na solární pohon se postupně objevují a testují po celém světě např. v Číně, Švýcarsku nebo v Německu. Většinou se však jedná o nejrůznější typy kluzáků, které zatím bez pomoci nejsou schopny uskutečnit úspěšný start a dosáhnout potřebné letové výšky nebo mají problémy při letu proti silnějšímu větru.

Na dopravní elektroletadla s čistým provozem si budeme muset ještě počkat. Současní výrobci letadel využívajících ropu se však snaží snižovat ekologickou zátěž, kterou letecká doprava představuje. V souvislosti s letectvím jsou největším problémem emise a hluk. Emise vyprodukované leteckou dopravou představují v současnosti přibližně 3 % z celkového objemu emisí skleníkových plynů v EU. V ČR se letadla podílí na celkovém množství emisí necelým 1 %. V celkovém kontextu se tedy nejedná o velká čísla, snahy o snížení množství emisí však stále pokračují.

Myšlenka využití elektrických letadel pro běžné dopravní lety se dnes může zdát velmi vzdálená. Významnější užívání podobných strojů je očekáváno až v horizontu 25 let, což je docela dlouhá doba na to, aby bylo možné přesně předpovědět budoucí směr technologického rozvoje. Z pohledu současného vnímání se však zdá tato technologie jako logická budoucí alternativa ke dnes běžně užívaným zdrojům energie v oblasti letectví.