Pátek, 29. března 2024

Nezávislost si Pobaltí ještě musí pojistit - v energetice

Mezi Evropou a Ruskem. Tři pobaltské země se v energetice za pomoci EU jen zvolna odpoutávají od Ruska, jehož sféru politicky opustily před 21 lety

Nezávislost si Pobaltí ještě musí pojistit - v energetice

Na podporu svých argumentů se Joachim Hockertz nebojí bouchnout do stolu, až hrníčky s kávou v podkrovní zasedací místnosti litevského monopolního dodavatele plynu Lijetuvos Dujos nadskakují. "Vždyť tak porušují evropské právo!" hřímá zástupce generálního ředitele na adresu odcházející středopravicové litevské vlády

Ta si z pohledu jeho firmy dovolila neslýchané: Bez podpory Evropské unie i regionálních partnerů začala budovat terminál na dovoz zkapalněného plynu LNG odkudkoliv na světě, aby tak narušila monopol, který v Litvě má ruský Gazprom a jeho německý partner E.ON Ruhrgas. Ti dohromady ovládají Lijetuvos Dujos, kde se před deseti lety tehdejší levicová vláda zbavila většinového balíku akcií. Dnes, když Litevci platí Gazpromu za plyn nejvyšší ceny v EU, se to zdá nepochopitelné.

Spor o vybudování LNG terminálu v Pobaltí dobře ilustruje, v jak těžké situaci se tento "energetický ostrov EU" nachází a jak daleká bude ještě cesta tří malých postsovětských států ke skutečné nezávislosti. Jednadvacet let po jejím obnovení jsou jejich elektrické soustavy stále řízeny z Moskvy a teplo v jejich domovech závisí z největší části na blahovůli Gazpromu. V nejhorší situaci je Litva, která nemá kromě trochy biomasy žádný domácí, na ruských dodávkách nezávislý zdroj energie.

Jak naštvat Rusy i Němce

Studovat případ litevského terminálu LNG je poučné v mnoha směrech. Nový terminál u přístavu Klajpeda bude plovoucí a litevská vláda ho zatím pronajme od norské firmy.

Argumenty Joachima Hockertze a jeho kolegy Sauliuse Bilyse, šéfa oddělení strategického plánování Lijetuvos Dujos, jsou technicko-komerční. Podle nich je terminál předražený, jeho kapacita pro Litvu je příliš velká, buduje ho státní firma Klajpedos Nafta, která s plynem nemá zkušenosti, nebyl na něj vypsán tendr, tudíž porušuje evropské právo a nebude hotový podle plánu v roce 2014.

Je pravda, že Litva nepočkala na výsledek právě zpracovávané studie Evropské komise o tom, kde by bylo nejvhodnější regionální terminál postavit. Ale tlačí ji čas. Už v roce 2015 bude muset s Gazpromem jednat o nové smlouvě.

Německo-ruské firmě ale nejvíc vadí klauzule v zákonu o terminálu, která pěti největším litevským odběratelům plynu nařizuje, že musí odebírat 25 procent spotřeby právě z LNG terminálu. "Je to návrat zpět do komunismu, kdy jsou ceny regulované a spotřebitelé mají příkaz odebírat určitě množství," řekl Bilys.

Pozice Gazpromu slábne v celé Evropě vlivem diverzifikace zdrojů. V Litvě jsou i proto tvrdí. "Máme nejhorší pozici v Evropě ať už v regulaci, nebo v možnosti alternativních zdrojů," řekl náměstek ministra energetiky Žygimantas Vaičiunas. "Proto chceme dosáhnout flexibility tím, že vybudujeme plovoucí terminál. A chceme to udělat tak rychle, jak jen to bude možné."

Zatímco regionální terminál by mohl začít fungovat nejdříve v letech 2018 až 2019, tak ten litevský má první plyn dodat na trh už v roce 2014. "A pokud jde o onen povinný odběr čtvrtiny produkce, tak je v zákoně klauzule, že firmy nemusejí kupovat, pokud bude cena o 10 % vyšší než z ruského plynovodu," říká Vaičiunas. Jen na vybudování celé infrastruktury mimo samotný terminál potřebují tolik peněz, kolik by za rok ušetřili v rozdílu toho, jaká je dnes cena LNG a cena Gazpromu.

Jednu třetinu litevského plynu spotřebuje chemička Achema, která také uvažuje o stavbě vlastního plovoucího LNG terminálu. "Pro litevské průmyslníky je otázka LNG terminálu prioritou číslo jedna," řekl Robertas Dargis, šéf Konfederace litevských průmyslníků.

"Když Lijetuvos Dujos říkají, že to děláme špatně, tak to pravděpodobně děláme dobře," tvrdí poradce vysoce postaveného litevského politika, který si nepřál být jmenován. Na argument o povinném odběru čtvrtiny plynu z LNG odpovídá: "A třicetiletý kontrakt s pevnou cenou je tržní?"

Lotyšský problém

Jednání s EU o regionálním terminálu jsou zdlouhavá. Plynové spojení s Polskem se nestaví. A vytápění - především plynové - tvoří 60 procent litevské energetiky. Účty za topení v mnoha rodinách ve velkých městech tvoří podobný podíl v jejich rodinném rozpočtu. Takže i když byl spor s Gazpromem, na který odcházející litevská vláda podala kvůli vysokým cenám žalobu u arbitrážního soudu ve Stockholmu, do velké míry předvolebním tématem, lidé situaci sledují a vnímají velmi pozorně.

Podobné debaty se odehrávají i v Lotyšsku a Estonsku. A každá země zvolila kvůli historii a dostupným zdrojům jiný přístup. Navíc, Lotyši i Litevci přišli během posledních let krize na to, že musejí rozvíjet výrobní sektor. Na to potřebují kromě investic i dostatek energie za rozumnou cenu.

Předběžné závěry studie proveditelnosti, kterou zadala Evropská komise, hovoří o tom, že nejlepší by bylo do společného trhu zahrnout kromě tří pobaltských zemí i Finsko a postavit společný LNG terminál v Estonsku. Tři pobaltské země mají totiž podle estonského experta Timo Tatara dohromady podobnou spotřebu jako celé Finsko, takže přirozeným místem pro regionální terminál by mohlo být Estonsko.

"Chceme vytvořit transparentní trh a problém je, že Gazprom ovládá zásobníky pro Estonsko a Lotyšsko," řekl Tatar, zástupce ředitele odboru energetiky na estonském ministerstvu hospodářství.

Dokladem, že každá země myslí energeticky hodně na sebe, není jen litevský LNG terminál, ale i fakt, že Estonsko v roce 2014 zprovozní druhý podmořský kabel do Finska, a v případě výpadku tak bude moci pokrýt téměř celou svoji spotřebu elektřiny dodávkami ze Skandinávie. Ta je součástí Nordpoolu, největší spotového trhu s elektřinou na světě. "Tisícimegawattové propojení s Finskem bude znamenat, že Estonsko už nebude energeticky izolovaný ostrov," řekl estonský premiér Andrus Ansip.

Litevci budou mít podobné spojení hotové se Švédskem v roce 2016. Slabým článkem je Lotyšsko, které na rozdíl od Litvy a Estonska nepodporuje co nejrychlejší desynchronizaci od západoruské přenosové soustavy. "Dlouhodobě o tom můžeme uvažovat, ale v blízkých letech s tím nepočítáme, bylo by to příliš drahé," řekl Gatis Abele, náměstek lotyšského ministra hospodářství.

Podobně vlažně s odvoláním na vysoké náklady se Lotyšsko staví k plynařským projektům. Na jeho území přitom leží jediné velké zásobníky plynu v Pobaltí. A Lotyši jsou poměrně nekompromisní. Na námitku, že lotyšskou soustavu i zásobníky ovládá Gazprom, lotyšský premiér Valdis Dombrovskis HN odpověděl tím, že je třeba do praxe prosadit třetí energetický balíček EU, který právě předpokládá oddělení distribuce a produkce a zaručuje přístup k infrastruktuře třetím stranám. "Můžete si říkat, co chcete, ale žádná plynová architektura nemůže fungovat bez lotyšského zásobníku," řekl Dombrovskis.

Opravdová nezávislost

Až pobaltské státy dosáhnou energetické bezpečnosti, ztratí argumentace o ruské politické energetické zbrani relevanci. Boj s ruským monopolem a jeho domácími i zahraničními spojenci je a bude ale tvrdý.

Navíc, ruští výrobci elektřiny budou stále ve výhodě: Nejsou omezováni uhlíkovými kvótami Evropské unie, jejich energie je tudíž levnější. A baltské země jsou s Ruskem výborně propojené. "Společná evropská energetická politika spolu s propojením na skandinávské trhy by velmi pomohla tuto výhodu omezit," řekl Gatis Abele.

Matthew Bryza, ředitel Mezinárodního centra obranných studií v Tallinnu, ve své analýze baltské energetiky napsal, že v případě plynu budou malé plynové LNG terminály vždy v nebezpečí, že je monopolní dodavatel převálcuje dotovaným levným plynem, pokud všechny tři země nebudou důsledně uplatňovat třetí energetický balíček EU, který požaduje oddělení prodeje a distribuce. Nebudou totiž schopné vybudovat integrovaný přepravní a skladovací systém plynu.

Pobalťané se budou muset naučit úžeji spolupracovat sami mezi sebou i s Evropskou unií, kterou Rusko bere jako vážného partnera - na rozdíl od malých pobaltských států. To je podstata dokončení boje za ekonomickou nezávislost, který Pobaltí 21 let po obnovení státoprávní nezávislosti ještě čeká.


Martin Ehl
od našeho zpravodaje: Litva


Pobaltský energetický ostrov

Pobaltí je od zbytku Evropské unie izolováno. Nevedou tam ze západu žádné pořádné silnice ani železnice. Jediné propojení, na kterém se pracuje, jsou různá energetická připojení. Ta narážejí na odpor Ruska, které si chce pomocí dodávek surovin udržet nad regionem kontrolu. V nejzranitelnější situaci je Litva, která po uzavření jaderné elektrárny Ignalina nemá žádný velký vlastní zdroj (jakékoli) energie, na rozdíl od Estonska (ropné břidlice) nebo Lotyšska (voda).

Hlavní energetické problémy pobaltských zemí

Estonsko

Má vlastní zdroje na výrobu elektřiny v podobě ropných břidlic. Ty jsou ale omezené na několik desítek let a jsou ekologicky náročné. Hlavním zdrojem tepla je dovážený plyn (51 %).

Lotyšsko

Má vlastní zdroje elektřiny v podobě hydroelektráren, ty jsou ale závislé na stavu vody. Zásobník plynu provozuje Gazprom, který tak kontroluje klíčovou infrastrukturu k posílání plynu mezi třemi zeměmi i v případě, že si najdou jiný zdroj plynu. Hlavním zdrojem tepla je dovážený plyn (81 %).

Litva

Po uzavření Ignaliny je závislá na dovozu elektřiny ze zahraničí. Kvůli vysokým cenám plynu od Gazpromu (nejvyšší v EU) je velmi drahé topení pro domácnosti, což se stává vážným sociálním problémem. Hlavním zdrojem tepla je dovážený plyn (73 %).


Elektřina

Celý region je napojen na Severozápadní ruský okruh a technicky řízen z Moskvy. Dlouhodobým cílem Estonska a Litvy je desynchronizace a napojení na systém EU. Pobaltí se propojuje s Nordpoolem, největší burzou elektřiny na světě. Staví se nebo se plánují čtyři podmořská propojení.

Obnovitelné zdroje

Lotyšsko má většinu elektřiny z vodních elektráren. Všechny tři země se snaží budovat větrné či solární elektrárny, ale jsou závislé na podpoře EU. Díky bohatství lesů ve všech třech zemích se hodně rozvíjí spalování biomasy.

Plyn

Celý region je stoprocentně závislý na ruských dodávkách. Jediný podzemní zásobník pro celý region je Inčukalns. Evropská komise nyní čeká na výsledky studie proveditelnosti stavby terminálu pro zkapalněný (LNG) plyn, který by obsluhoval celý region včetně Finska. Ten by na svém území chtěla mít každá ze tří zemí, Litva už buduje svůj plovoucí terminál v Klajpedě bez ohledu na výsledky studie.

Jádro

Litva rozebírá jadernou elektrárnu Ignalina, která byla na nátlak EU uzavřena jako příliš nebezpečná. Připravuje stavbu nové elektrárny Visaginas, která by měla stát blízko staré Ignaliny. Podíl by v ní měly mít jak tři státy, tak firma Hitachi, která jako strategický investor dodá technologii.

Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů