Před 15 lety byl podepsán Kjótský protokol

Děravý jako ementál se ukázal být protokol o snížení emisí plynů způsobujících takzvaný skleníkový efekt, přijatý na konferenci OSN před 15 lety, 11. prosince 1997, v japonském Kjótu. Svého hlavního cíle - snížení emisí v průměru o pět procent v porovnání s rokem 1990 - tento dokument nedosáhl. Podle zprávy Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) z minulého měsíce se koncentrace skleníkových plynů od roku 2000 naopak zvýšila asi o 20 procent.

A není divu, když závazné cíle si stanovily jen některé země, jiné si vymohly zachování stávající produkce emisí, či dokonce zvýšení. USA Kjótský protokol podepsaly, ale odmítly ho ratifikovat s tím, že by poškodil jejich hospodářství, a protože se k závazku snižování emisí nepřipojila Čína a Indie. Právě Washington a Peking jsou přitom největšími znečišťovateli ovzduší na světě. Loni v prosinci od něj odstoupila Kanada s tím, že stejně "nefunguje".

Kjótský protokol o snížení emisí oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů (metanu, oxidu dusného, hydrogenovaných fluorovodíků, polyfluorovodíků a fluoridu sírového) vstoupil v platnost v únoru 2005 a letos měla jeho platnost vypršet. Loni v prosinci se účastnické země v Durbanu dohodly, že platnost se posune do roku 2017 a že do roku 2015 bude uzavřena nová klimatická dohoda, jež by měla platit nejpozději od roku 2020 a na rozdíl od kjótského protokolu by měla postavit všechny země pod stejný právní rámec k prosazování emisních závazků.