zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Češi na moři..

09.02.2013
Příroda
Ekologická dovolená, cestování
Češi na moři..

Třeboňský biolog se po moři "vědecky" plavil již více než desetkrát. S Američany, Poláky, Angličany, Francouzi a Španěly...

Michal Koblížek
Český vědec v Sargasovém moři

Dětská touha plavit se po mořích se mu v dospělosti naplnila. I když se nestal námořníkem. Michala Koblížka nakonec do sedmi moří dovedly řasy - a jejich vědecký výzkum.
"Jako malý jsem hltal všechny dostupné knížky o mořeplavcích. V osmé třídě jsme si měli vybírat budoucí povolání a já měl jasno: chci být námořníkem. Ve škole mi však nápad přihlásit se na námořnickou školu rozmluvili," vzpomíná Michal Koblížek, dnes badatel z Mikrobiologického ústavu Akademie věd v Třeboni.

A tak šel studovat gymnázium a po něm chemii na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Diplomovou práci a doktorát dělal na Mikrobiologickém ústavu v Třeboni. Zkoumal řasy v místních rybnících. Pak se začal rozhlížet po postdoktorské stáži. A dostal šanci jít do Ameriky, do věhlasného týmu profesora Falkowského na Rutgersově univerzitě v New Jersey.
V laboratoři, kam jej přijali, již práci třeboňských vědců znali. "Trošku jsme s nimi dokonce soutěžili, vyvíjeli jsme podobně jako oni různé metody měření fluorescence chlorofylu pro studium fotosyntézy v řasách."

V roce 2000 se tedy přesunul s manželkou a dvěma dětmi do USA. Nejdřív jej čekalo lehké zklamání - od svého nového šéfa se dozvěděl, že se nebude zabývat obohacováním mořské vody železem, jak doufal, ale že pro něj má jiný úkol - zkoumat fototrofní bakterie, tedy bakterie, které získávají energii ze světla. "Netušil jsem, o co jde, a přišlo mi to nudné. A vidíte, dělám na nich dodnes, hrozně mě to chytlo."

Brzy po nástupu na Institute of Marine and Coastal Sciences na Rutgersově univerzitě už Michal Koblížek zahajoval svou první plavbu.
"Na pokusy na moři jsem se moc těšil. Vyplouvali jsme přímo ze Zlatého rohu v Istanbulu na dohled od sultánova paláce. Bylo to úžasné. Ten pocit vzrušení a euforie mám od té doby pokaždé, když vkročím na palubu."

První plavba po Černém moři netrvala dlouho, asi deset dní, ale mladý vědec se radoval ze všeho, z práce, měření i života na lodi. Pro biologa, který dostal na starost zkoumat nejjednodušší mořské organismy v jejich přirozeném prostředí, má ostatně tato oblast zvláštní půvab, normálním smrtelníkům nejspíš unikající: "Černé moře je zcela unikátní ekosystém. Je provzdušněné pouze na povrchu, ve větších hloubkách jsou však jeho vody prosycené sirovodíkem a osídleny pouze mikroskopickými organismy."

Hnojení oceánů

Třeboňský biolog se po moři "vědecky" plavil již více než desetkrát. S Američany, Poláky, Angličany, Francouzi a Španěly... Při své druhé plavbě se v roce 2002 zúčastnil slavné americké expedice SOFeX do oblasti jižního Tichého oceánu. Vědci tehdy zkoumali, zda lze obohacením moře železem podpořit nárůst planktonu, řas, které pohlcují oxid uhličitý - a bojovat tak proti globálnímu oteplování.

"Byl to zajímavý biologický pokus. Ten úkol plnily tři lodě po dobu dvou měsíců. Ukázalo se, že přídavek rozpuštěného železa vyvolal obrovský nárůst fytoplanktonu. Voda změnila barvu z modré na zelenou a obrovská obohacená zóna byla viditelná na snímcích ze satelitů. Expedice tak skončila obrovským úspěchem, výsledky uveřejnil časopis Science. "Využít však hnojení oceánu jako zbraň proti globálnímu oteplování je nerealistické. Ukázalo se, že ani celý oceán a všechny řasy světa by nedokázaly vstřebat obrovské množství CO2, které člověk vypouští do atmosféry."

Všechny další plavby, kterých se účastnil, už byly vždy zaměřeny na roli fotosyntetických mikroorganismů v mořském ekosystému. Koblížek sám se stal jedním z mála vědců na světě, kteří se specializují na fototrofní bakterie a jejich strategie přežití v mořských pouštích.
Zkoumal je i při plavbě na lodi Oceanus oceánografického ústavu ve Woods Hole, která se vydala v letech 2004 a 2009 do Sargasového moře. "Život v něm je velmi omezený vinou drastického nedostatku živin. Snad kromě chaluh, létajících ryb, žahavých trubýšů a ptáků, kteří sem zalétají z Bermud, jsme nespatřili živého tvora." Kromě další dávky dálek a dobrodružství přineslo mořským badatelům zkoumání řas i vědecký úspěch. Objev americko-francouzsko-českého týmu, který se týkal schopností řas přizpůsobit se nedostatku životně důležitého fosforu, zveřejnil prestižní vědecký časopis Nature.

Lodní čas je drahý

Není někdy plavba nudná? "Rozhodně ne," brání své mořské putování Koblížek. A připouští, že někdy může být chvílemi jednotvárná. "Ale to je život v Třeboni svým způsobem taky," usmívá se. Na lodi se však oproti jihočeské souši cítí úplně jinak. "Žijete v jakémsi opojení, lidé jsou tam v úplně jiné náladě."

A mimo jiné, práce na lodi může být při vší té rutině i dost vysilující. "Lodní čas je drahý, provoz vědeckého plavidla přijde na 20 tisíc dolarů za den, takže aby se využil, odběry a měření běží 24 hodin denně. Zrovna v Antarktidě na mě vyšly noční směny, takže jsem byl po šesti týdnech jak zombie."

Teď uvažuje s kolegy i o zajímavé suchozemské expedici k jezerům na Sibiři, ale má ještě jedno ryze mořské - a po všech těch cestách překvapivé - přání: "Chtěl bych se podívat do jadranského Splitu, tam jsem ještě nikdy nebyl. Mají tam prastarý oceánografický ústav a stařičkou dřevěnou loď z třicátých let, to je můj nejbližší plán. Už se znovu těším na ten zvláštní pocit, když loď vyplouvá."

AUTOR: Eva Bobůrková

Zdroj: Víkend

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí