Nerez odstřižky jako vedlejší produkt

Dotaz:
Mám dotaz ohledně §3 (5)a) zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech, kde je uvedeno: "5) Movitá věc, která vznikla při výrobě, jejímž prvotním cílem není výroba nebo získání této věci, se nestává odpadem, ale je vedlejším produktem, pokud

a) vzniká jako nedílná součást výroby."



Chtěl bych si toto ověřit na příkladu, když firma vyrábí nerezové výrobky a při výrobě jim, jako nedílná součást výroby vznikají nerezové odstřižky, jsou tyto odstřižky odpadem nebo vedlejším produktem? Podle výše uvedeného by se o odpad nemělo jednat, ale zase podle §3 (1) ano.

Odpověď:

Jedna a ta samá věc může a nemusí být odpadem, a to dokonce i tehdy, vzniká-li při stejném procesu, za stejných podmínek a má stejné složení a vlastnosti. Jestliže podle § 3 odst. 1 zákona č, 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o odpadech") je odpad každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit, a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu, potom tatáž věc, které se osoba (její vlastník) nezbavuje, ani nemá úmysl nebo povinnost se jí zbavit ve smyslu zákona o odpadech (tj. jako odpadu), se nemusí stát odpadem, pokud splní požadavky zákona o odpadech a jiných právních předpisů, především s ohledem na ochranu životního prostředí a zdraví lidí při zamýšleném způsobu jejího dalšího využití např. jako suroviny, výrobku apod).

Rozhodnutí, zda konkrétní věc je nebo není odpadem, na který se vztahují ustanovení zákona o odpadech, tedy nezávisí jen na podmínkách objektivních, ale při jejich splnění i na subjektivním rozhodnutí vlastníka věci. Je možné konstatovat, že odpadem, se kterým je nutné nakládat podle zákona o odpadech je pouze věc:

1) movitá

2) nevyloučená z působnosti zákona o odpadech (§ 2)

3) příslušející do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k zákonu o odpadech,

a to pouze v tom případě, že

4) vlastník se věci zbavuje nebo projeví úmysl se jí zbavit nebo má povinnost se jí zbavit.

Ustanovení odstavců 2, 3 a 4 v § 3 zákona o odpadech nejsou součástí definice pojmu odpad, ale jsou interpretačními ustanoveními, která upřesňují tři možnosti stanovené v definici v odst. 1, tj. upřesňují, co je považováno za zbavování se věci (ve smyslu zákona o odpadech - tedy jako odpadu), kdy se úmysl zbavit se věci jako odpadu předpokládá a kdy nastává povinnost zbavit se věci ve smyslu zákona o odpadech.

Váš dotaz se týká především ustanovení § 3 odst. 3 zákona o odpadech. Toto ustanovení bylo vždy problematické, neboť pouze vlastník věci ví, jaký má úmysl. Proto rozhodování, kdy vlastník věci má nebo nemá úmysl zbavit se jí jako odpadu, bylo tímto ustanovením upřesněno tím, že přímo zákon stanoví, kdy se tento úmysl vždy předpokládá. A to je podle § 3 odst. 3 vždy u věcí

- vzniklých jako vedlejší produkt při výrobě nebo přeměně energie, při výrobě látek nebo výrobků, při nakládání s látkami nebo výrobky, při využívání látek nebo výrobků, při poskytování služeb, nebo u věcí

- jejichž původní účelové určení odpadlo nebo zaniklo,

pokud jejich vlastník neprokáže opak v řízení podle § 78 odst. 2 písm. h).

Změnou zákona o odpadech změnovým zákonem č. 154/2010 Sb. byla v souladu se směrnicí EP a Rady (ES) č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic o odpadech (dále jen "směrnice o odpadech") doplněna ustanovení § 3 zákona o odpadech, tj. definice pojmu "odpad" (odst. 1) a jeho interpretační ustanovení (odst. 2 až 4), novými ustanoveními (odst. 5 až 7), upravujícími vztah odpadu a vedlejšího produktu a odpadu a z něj získaného výrobku v souladu s článkem č. 5 a 6 směrnice o odpadech). V souladu se směrnicí o odpadech, stanoví § 3 odst. 5 zákona o odpadech obecné podmínky, které musejí být splněny, aby látku nebo předmět vzniklé při výrobním procesu, jehož prvotním cílem není výroba tohoto předmětu, bylo možné považovat za vedlejší produkt a nikoliv za odpad. Vlastník věci v tom případě nemusí prokazovat svůj úmysl ve výše zmíněném řízení podle § 78 odst. 8 písm. h) zákona o pdpadech. Dále podle § 3 odst. 7 zákona o odpadech musí vedlejší produkt splnit kritéria pro konkrétní způsob využití odpovídajícího druhu odpadu, pokud jsou stanovena a podle §3 odst. 8 může Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu stanovit vyhláškou další kritéria upřesňující, kdy movitá věc může být považována za vedlejší produkt a nikoli odpad a kdy odpad přestává být odpadem.

Shrneme-li výše uvedené, odpověď na Váš dotaz, zda nerezové odstřižky vznikající při výrobě nerezových výrobků, jsou odpadem, nebo vedlejším produktem, je následující:

Movitá věc (nerezové třísky), která vznikla při výrobě, jejímž prvotním cílem není výroba nebo získání této věci a podle § 3 odst. 3 zákona o odpadech se předpokládá úmysl zbavit se takové movité věci, pokud zároveň přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k zákonu o odpadech:

1) je odpadem, pokud:

a) vlastník se jí zbavuje jako odpadu,

b) vlastník neprokáže v řízení o odstranění pochybností podle § 78 odst. 2 písm. h) úmysl zbavit se movité věci příslušející do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu,

c) věc nesplňuje podmínky § 3 odst. 5 zákona o odpadech, nebo kriteria podle § 3 odst. 7 a 8, jsou-li stanovena.

2) nestává se odpadem, ale od svého vzniku je vedlejším produktem výroby, pokud:

a) se jí vlastník nezbavuje jako odpadu, nemá úmysl, ani povinnost zbavit se jí jako odpadu (v režimu zákona o odpadech,

b) vlastník buď prokáže v řízení o odstranění pochybností podle § 78 odst. 2 písm. h), že nemá úmysl zbavit se movité věci příslušející do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu, nebo

c) věc splňuje podmínky § 3 odst. 5 zákona o odpadech, případně i kriteria podle § 3 odst. 7 a 8, jsou-li stanovena.

Podmínky § 3 odst. 5 zákona o odpadech pro vedlejší produkt jsou obecně platné a musí být vždy splněny všechny. Jsou to:

a) movitá věc vzniká jako nedílná součást výroby,

b) její další využití je zajištěno,

c) její další využití je možné bez dalšího zpracování způsobem jiným, než je běžná výrobní praxe, a

d) její další využití je v souladu se zvláštními právními předpisy a nepovede k nepříznivým účinkům na životní prostředí nebo lidské zdraví,

Jako doplňující kriteria podle § 3 odst. 7 zákona o odpadech, by pro tento případ mohla být použita některá technická kriteria z nařízení Rady (EU) č. 333/2011, kterým se stanoví kritéria vymezující, kdy určité typy kovového šrotu přestávají být odpadem ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES. Protože jde o druhý případ (§ 3 odst. 6 zákona o odpadech) jednalo by se zřejmě pouze o ustanovení omezující znečištění kovových třísek. Lze však předpokládat, že popisovaným způsobem vzniklé třísky nebudou znečištěny.

I v tom případě, že je reálné, že by mohly být splněny všechny požadavky a kriteria právních předpisů, která musí splnit vedlejší produkt výroby, aby nemusel být zařazován jako odpad v režimu zákona o odpadech, není povinností vlastníka věci, splnění podmínek prokazovat ani jako s vedlejším produktem s věcí také nakládat. Je-li přesvědčen, že je z nějakého důvodu pro něj výhodnější s věcí nakládat jako s odpadem, není jeho povinností ani prokazovat v řízení o odstranění pochybností, že nemá v úmyslu se jí jako odpadu zbavovat, ani splnění požadavků a kriterií pro vedlejší produkty.

Autor: Mgr. Věra Dubanská CSc., Zdroj: Verlag Dashöfer